Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Fotbalová ikona. I tak někteří fandové, zvláště opavské kopané, Baránka hodnotí. Po ukončení hráčské kariéry se ale nevrátil do mateřského klubu. Zůstal v Jakubčovicích, se kterými zažil poslední postupové oslavy v životě hráče, aby jako šéftrenér a sportovní manažer pomohl klub řídit. Po půl roce práce může být Baránek spokojený. S nováčkem I.A třídy je v čele skupiny A a má nakročeno k postupu. Pokud to jeho svěřenci, z nichž mnozí jsou bývalí spoluhráči, zvládnou, oslaví první postup coby kouč.

Máte za sebou půlrok na lavičce Jakubčovic. Jak byste ho zhodnotil? Překvapilo vás něco na trenérském řemesle?

Je to samozřejmě něco jiného než hrát fotbal. Vzhledem k výsledkům, které jsme dosáhli, jsem spokojený, nečekal jsem to. I když máme mužstvo velice kvalitní, tak po těch změnách, které nastaly v létě Jakubčovice Fotbal převedly druholigovou licenci do Dukly Praha, kam zamířila i většina fotbalistů A–týmu - pozn. aut. jsme nevěděli, co můžeme očekávat a jak na tom budeme. To, co se událo, předčilo moje očekávání.

I přesto, jak mužstvo šlapalo, nesvrběly vás někdy na lavičce nohy? Nechtěl jste si obout kopačky a jít hrát?

Určitě, když se na to díváte z lavičky. Když se na ni postavíte nebo si sednete, nohy svrbí a chcete tam vlézt. Ale bohužel – nebo možná bohudík – jsem to neudělal. Takže zatím mi to nechybí.

Myslíte si, že vás kluci berou jako trenéra lépe i kvůli tomu, že vás takřka všichni zažili coby spoluhráče na trávníku? Že si s vámi tykají?

Když jsem tady přišel hrát, tak většina kluků, co tady teď jsou, třetí ligu nehrála. Vykopali divizi, ale trénovali s námi. Myslím, že pochopili, co po nich chci. Že musejí dávat fotbalu všechno. Já jsem takový byl ve své kariéře taky, a je to i moje filozofie na lavičce.

Zažil jste několik dobrých i známých trenérů. Z koho jste čerpal a čerpáte v trenérské kariéře nejvíce? Kdo je váš vzor? Nebo jdete vlastní cestou?

Ať si říká kdo chce co chce - každý hráč, který se vydá na trenérskou dráhu, hodnotí, pod kterými trenéry hrál, a z každého si něco vezme. A já měl to štěstí, že jsem zažil v Drnovicích Brücknera, v Opavě třeba Žemlíka nebo tady, v Jakubčovicích, Güntra Bittengela nebo Lojzu Grussmanna. To jsou lidé, kteří fotbalu dávají všechno. Samozřejmě, že někdo používal víc cukru, někdo více biče, jak se říká, ale to už je na zvážení každého člověka. Nikdo ale nemůže říct: Tak - a teď budu trénovat jako Brückner. Ten je jenom jeden, tak jako je jen jeden Baránek nebo Grussmann.

A vy osobně používáte více bič, nebo cukr?

Když to funguje, tak k tomu biči není potřeba sáhnout. Je to zatím takové pohodové. Uvidí se nyní na jaře, kdy přijdou kritičtější okamžiky, a tam se ukáže, jak jsme silní. Ať už já, nebo mužstvo.

Bylo by pro vás zklamání, kdybyste nakonec skončili na druhém místě?

Po podzimu by bylo druhé místo ne přímo zklamání, ale… Postoupit chceme, bude záležet na tom, jak začneme na jaře. Když nebudeme schopni Radvanicím (druhý celek I.A třídy skupiny A, který na Jakubčovice ztrácí dva body – pozn. aut.) sekundovat, nebude to až tak bolet. Cíl už je ale postoupit. Opačný výsledek by byl neúspěch.

Změní se nějak kádr pro jarní boje?

Když něco funguje, není potřeba do toho nějak zásadně sahat. Pokud někdo přijde, tak s tím, že by to nebyla posila pro I.A třídu, ale už spíše pro krajský přebor.

Půl roku trénujete a držíte se s týmem na první pozici. To už si vás musel někdo všimnout. Přišla už nějaká nabídka na „přestup“ do vyšší soutěže?

Tak nějaká nabídka byla, ale nechci být konkrétní, protože by to nebylo férové. Byla to mužstva z vyšších soutěží. Domluvil jsem se ale s panem Hájkem, že minimálně rok v Jakubčovicích zůstanu. Smlouvu mám na tři roky, ale minimálně do léta tady vydržím, a pak uvidíme.

Nejste jenom trenér, ale i sportovní manažer klubu. V čem je práce navíc?

To je trošku jiné, i v komunikaci s ostatními kluby. Práce je jiná v tom, že musím shánět hráče. Naštěstí ale tady je Josef Molnár, který se o hodně věcí stará. Bez něj by jakubčovický fotbal, a hlavně mládež, nebyly na současné úrovni.

A kde se cítíte pevnější v „kramflecích“?

Určitě na hřišti, na tréninku, protože jsem celý život běhal po trávníku. Jako manažer se pohybuji jinde. Pokud bych si mohl vybrat, tak na hřišti.