„Za mě, jako za trenéra, Unii i Pepu Csaplára panuje velká spokojenost a musím říct, že to bylo výborné. Tím, že lidé přijdou, naslouchají, jsou aktivní, diskutují, a vůbec jak se chovají a reagují po skončení semináře, dávají najevo, že to má smysl," hodnotil středeční seminář v Jeseníku nad Odrou prezident UČFT Verner Lička.
Jak zpětně hodnotíte seminář, který se uskutečnil v Jeseníku nad Odrou?
Skončili jsme hodně po osmé hodině, a když je člověk tak dlouho v mentálním zápřahu, tak ho to opravdu vyčerpá. Z naší strany se jenom potvrzuje, že to je velice správná myšlenka, která nesmí zapadnout a musí se dále ve spolupráci s FAČREM, okresními fotbalovými svazy a kluby rozvíjet. Znovu potvrzuji, a všude to budu říkat, že nejpodstatnější je základna, což znamená výchovu v přípravkách. Tam totiž člověk, budoucí hráč, zachytává první automatismy a návyky. Pokud získává špatné výchovné návyky, ať už sportovní nebo nesportovní, tak je to špatně a těžko, nebo hůře, se to potom odbourává.
Našli jste s účastníky semináře společnou řeč?
S odstupem času čekáme vždy na reakce samotných účastníků, ale podle toho, jak se chovali a vyjadřovali v průběhu závěrečné části, předpokládám, že to bylo v pořádku. V první části bylo takové seznámí, ale postupem času už se to dostávalo do lepších rozměrů. Vytratil se ostych a sblížili jsme se.
Co říkáte na samotnou ukázku tréninku v praxi?
My tam nejsme od toho, abychom jim něco vytýkali. Naopak chceme vidět jejich práci v praxi, a sbližovat se tak i s ostatními trenéry, aby se po nějakém čase naše společná filozofie v tomto státě nějak sloučila. Každý už tomu pak musí dát svou nadstavbu, ale poznatky současného vývoje světové kopané tam musí být. Je pravda, že nikdo z nás neví, jaký fotbal se bude hrát za patnáct roků. Všechno ale musí vycházet z pozitivního prostředí, efektivního pojetí koučování a obsahu odpovídajícího současným potřebám fotbalu.
Jak na vás zapůsobila závěrečná diskuze?
Záměrem bylo udělat nějaké antré a pochopit závislosti, kde je současný stav českého fotbalu. Jak to, že jsme byli ještě před třemi, čtyřmi lety nejúspěšnějším evropským státem ve výchově, co se týká výsledků? Měli jsme zastoupení na MS do 17 let, byli jsme ve finále Eura do 19 let a skončili jsme v semifinále Eura v Dánsku do 21 let, což se nepodařilo žádnému evropskému státu. A přesto, co se týká zájmu o naše hráče, zaostáváme za třetinou Evropy, což je až bizardní. To ale jenom potvrzuje, že umíme trénovat tým, ale neumíme trénovat osobnosti, individuality. A pro to je nejdůležitější základ v přípravkách. Dítě je v tomto věku egoista. Jeho tým nezajímá. To může řada z nás potvrdit. Stačí, když se zeptáte malého kluka: S kým jste hráli? Já nevím. Kolik to skončilo? Já nevím. Kolik jsi dal gólů? Pět. A o tom to bohužel je. Jedna z hlavních otázek byla, co udělat, aby se tohle nedělo.
Jaké máte zkušenosti s trénováním přípravek?
Byl jsem například ve Francii, ale na jiné úrovni a v jiných podmínkách. Měli jsme spoustu hráčů, a proto obdivuji místní trenéry, protože oni mají problém udělat mužstvo. Musí třeba dávat dohromady tři, čtyři ročníky, což je špatně, protože tam je věkový, výškový i váhový rozdíl a nejde to dohromady. Takže co dělat, když mají jenom šest nebo sedm hráčů? Fotbal třeba na Novojičínsku se dělá jinak než na Ostravsku a jinak než v Praze, protože každá oblast je svým způsobem specifická. Ale my jsme chtěli dokázat, že mezi podmínkami práce s přípravkami v Jeseníku nebo v nějakém větším klubu není velký rozdíl.
Co dále na závěrečné diskuzi zaznělo?
Když jsem do toho dělal ve Francii, tak jsme trénovali jenom jednou v týdnu, a to zápasově, vždy ve středu. Ale bylo to i tamějším životním stylem. Ve středu totiž ve Francii nebo v Belgii na nižších stupních není škola, a tak byla vlastně každá středa sportovní. Dohodli jsme se s pár celky, vzali jsme osm malých kluků, potkali jsme se odpoledne na hřišti a dali jsme si takový rychlý turnaj. Zahrál si každý s každým a jeli jsme domů. Takže jsme dávali různé návrhy. Bylo vidět, že se tady trenéři většinou znají. Takže jsem říkal, kde je problém, když ty máš šest hráčů a ty máš šest hráčů, tak jednou přijedou jedni trénovat k druhým, příště naopak, a hned vás bude dvanáct, můžete si spolu i zahrát a hned to má větší smysl.
Jaký si ze semináře odnášíte poznatek?
V Jeseníku nad Odrou jsem byl poprvé v životě a musím říct, že jsem nadšený. Bohužel jsem ho znal jen kvůli záplavám, které obec postihly. Setkání s panem starostou a lidmi tady okolo bylo příjemné. Když vidím ten sportovní areál, který je super, trošku to přeženu, i Baník může závidět. Trošku jsem od účastníků semináře cítil, že se zbytečně podceňují. Byla tam totiž řada lidí, kterým to zapaluje a vědí, o čem je řeč. Zazněla tam i řada dobrých návrhů, jak lidi přitáhnout, nebo způsoby různých kempů. Byla tam spousta dobrých nápadů, kdy třeba v některém klubu mezi sebe pozvali hokejistu, což je taky super myšlenka, protože jde o to, že malí kluci potřebují mít vzory a je potřeba je do toho vtáhnout.