VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Martin Štverka: Kluci musí mít z fotbalu především radost

/ROZHOVOR/ Za sebou má úspěšnou hráčskou kariéru a nyní vede Jistebník vstříc boji o postup do A třídy. Ostravský rodák Martin Štverka v rozhovoru pro Deník mimo jiné říká: Kluci musí mít z fotbalu především radost.

29.11.2016
SDÍLEJ:

DVAAČTYŘICETILETÝ Martin Štverka se po konci hráčské kariéry vrhnul na trenérskou dráhu a s Jistebníkem se mu prozatím daří. Foto: Deník/Dalibor Tobola

K fotbalistům Jistebníku přišel v zimě, před jarem 2015. V loňské sezoně je dotáhl ke třetímu místu a s týmem kapitána Lebici myslí na přední umístění také v aktuálním ročníku 2016/2017, ve kterém Jistebničtí přezimují na čele I. B třídy, sk. D. ˇ

Někdejší hráč ostravského Baníku či Vítkovic, který si vyzkoušel také angažmá v nižší rakouské soutěži, a nynější trenér Martin Štverka, jenž bydlí v Pustějově, hodnotí podzimní část sezony pozitivně.

MARTIN ŠTVERKA.Jistebník totiž kromě úspěšně zvládnuté první poloviny sezony vyhrál také okresní část poháru FAČR.

„Navíc, za celý kalendářní rok, když neberu kontumaci v Mořkově, jsme v mistrácích prohráli pouze dvakrát s Libhoští a Vlčovicemi. Musíme být spokojeni a užívat si to, ale musí nás to zároveň posunout k tomu, abychom pracovali ještě s větším úsilím a nadšením. Kluci musí mít z fotbalu především radost. Proto to hrajeme. Tak abychom dělali radost sobě, ale taky našim divákům a třeba i fanouškům soupeře, protože není nic lepšího, než když slyšíte, jak vám rozumný fanoušek soupeře řekne, že jste hráli dobrý fotbal," rozpovídal se člen fotbalové rodiny, ve které se rodí další generace úspěšného jméno Štverka, neboť kariéru už rozjel také Martin Štverka junior.

V podzimní části jste posbírali 30 bodů a v nabitém čele tabulky přezimujete na 1. místě. Jak jste s první polovinou sezony spokojen?

Všechno začalo už kvalitní letní přípravou, která proběhla velmi dobře a hodně nám pomohla. Odehráli jsme přípravné utkání většinou s účastníky z A třídy a zvládli jsme to. Samotná soutěž nám taky vyšla. Za mého působení v Jistebníku jsme se navíc poprvé přihlásili do okresní části poháru. Na můj vkus jsme ale hráli převážně se soupeři z nižších soutěží, ale zvládli jsme to a postoupil do finále proti Spálovu. Postupně nám začala mistrovská soutěž, takže se to trošku nakupilo, protože jsme hráli více než měsíc středa víkend a zápasů bylo dost. Kádry nejsou obecně tolik široké, navíc přišla nějaké zranění, ale naštěstí nebyla vážná. V prvním finále jsme pak doma porazili po velmi dobrém výkonu Spálov, a udělali jsme si tak dostačují náskok do odvety, kterou jsme ale hlavně v prvním poločase, možná se vědomím, že máme nahráno, trošku podcenili, což se absolutně nemuslo vyplatit. Spálov na nás vletěl, hrál velmi dobře a vedl 2:0. Navíc měl i další šance, ale naštěstí jsme ve druhém poločase snížili na 1:2 a žádné drama nakonec nebylo. Prohra mě ale mrzela, protože obecně nerad prohrávám.

MARTIN ŠTVERKADatum narození:
31. října 1974

Hráčská kariéra:
Baník Ostrava, Vítkovice, Karviná, Třinec, Uherské Hradiště, NH Ostrava, ASV Sigendorf (Rakousko), Lok. Petrovice, Petřkovice, Bohumín.

Trenérská kariéra:
Dolní Lhota, Jistebník.

Doma jste ztratili body pouze s Mořkovem, se kterým jste remizovali 1:1. Čím to?

Byla to zbytečná domácí ztráta, ale musím uznat, že Mořkov si v tom zápase bod zasloužil, i když jich na podzim moc neposbíral, ale u nás hrál extrémně bojovně. Na naší straně možná byla vidět únava, protože jsme do toho měli pohár a bylo to dost natlačené. Moc jsme tou dobou netrénovali, protože pořádně nebylo kdy. Pokud pravidelně netrénujete, tak forma nemůže být taková, jaká by měla být.

Porazili jste trojici pronásledovatelů, která na vás ztrácí shodně dva body (doma Starý Jičín, venku Spálov, doma Odry) a jedinou porážku jste si pak připsali ve Vlčovicích. Jaký jste tam odehráli zápas?

Dlouho jsem nad tím přemýšlel. Přišlo možná takové uspokojení, protože, když jsem to potom s klukama řešil, tak mi říkali, že už to nějakým způsobem muselo přijít, že každý musí jednou prohrát, ale s tím jsem nebyl až tak srozuměný. Ve Vlčovicích jsme totiž začali velmi dobře, soupeř pak během pěti minut utkání otočil a my jsme na to nebyli schopni zareagovat. Musíme si zvykat, že soupeři už se nás budou chtít vytáhnout, jak to tak na první celek tabulky bývá. Vlčovice jsou kvalitní mančaft a navíc se u nich těžko hraje. V jiných zápasech jsme se daleko lépe prosazovali. Před tím jsme porazili všechny tři celky z popředí tabulky, ale facka pro nás přišla asi v pravý čas, protože následné závěrečné tři zápasy jsme zvládli na můj vkus až moc dobře (usměje se) (Jistebník posbíral devět bodů při skóre 20:2 pozn. red). Odnesli to chudáci kluci z Kozlovic, kdy si myslím, že určitě nehráli tak hrozně, aby dostali desítku, ale nám se všechno sešlo a hlavně jsme chtěli odčinit porážku z Vlčovic.

Většina týmů nerada mluví o postupu, ale přece jenom jdete do jara z první pozice, takže možná vidina A třídy u vás musí existovat. Nebo ne?

Tři možná čtyři družstva z naší soutěže, jsou všechny připravené na to, aby hrály vyšší soutěž. To je jasný fakt. Jde jenom o to, zvyknout si na jinou soutěž a jiná mužstva. To souvisí s tím, jak někdy slyším, že fanoušci by byli raději, kdyby se hrály derby, a že by nebylo tolik cestování. Ale myslím si, že my jako hráči určitě budeme chtít hrát na to, abychom skončili co nejlépe. Minimálně abychom bojovali až do konce o čelní příčky. Chceme hrát pořád líbivý fotbal, ale nebudu zastírat, že nás žene to, že bychom chtěli soutěž vyhrát, ale jestli to bude stačit na postup, to uvidíme. Ale byl bych alibista, kdybych řekl, že nám stačí být třeba do pátého místo. To určitě ne.

V loňské sezoně jste také přezimovali první, ale nakonec jste skončili po velikém dramatu třetí…

Z loňské sezony bychom se chtěli ponaučit, protože jsme snad od třetího kola celou soutěž vedli a ztratili jsme to až nešťastným domácím zápasem s Odrami, kdy jsme ztratili vedení 5:1. V zimě z kádru snad nikdo neodejde, naopak je možné, že ještě někoho přivedeme, protože kluci se sami nějakým způsobem hlásí. To, že jsme nebyli první, pro mě nebylo největší zklamání. To hlavní bylo, že jsme na poslední zápas do Jesenku přijeli v deseti a v průběhu rozcvičky nám dorazil jedenáctý hráč. Doufám, že se z toho všichni ponaučíme, a že budeme mít poctivou docházku a budeme hrát dobrý fotbal a bít se o čelo. Pokud to bude stačit na první místo, tak budeme samozřejmě moc rádi.

Jakožto vítěze okresní části poháru vás na jaře čeká krajská část, jejíž vítěz postoupí do předkola hlavní části poháru FAČR. Je to pro vás velké lákadlo?

Zatím sice nevím, kdo nás tam čeká, ale když už jsme došli tak daleko, tak se budeme chtít poprat o co nejlepší výsledek. Rádi bychom došli co nejdále a přivítal doma nějaký celek z vyšší soutěže. Pořád je to reprezentace obce a na všech frontách se budeme snažit poprat o co nejlepší výsledky. Jak jsem říkal, tak nerad prohrávám.

V Jistebníku vedete svého mladšího bratra Davida. Jaké to je?

Mě to osobně ani nepřijde, protože jsem se bratrem vždycky nějakým způsobem potkával, ať to bylo krátkou dobu v Třince, kam přišel na půl sezony, a kde jsme spolu hráli druhou ligu. Pak jsme se potkali v krajském přeboru, kde jsme spolu hráli za Petrovice, Petřkovice i v Bohumíně, takže jsme toho spolu odehráli dost. Máme spolu dobrý vztah, takže David šel za mnou do Jistebníku rád.

MARTIN ŠTVERKA vede v Jistebníku také svého mladšího bratra Davida (vpravo).
MARTIN ŠTVERKA vede v Jistebníku také svého mladšího bratra Davida (vpravo). Foto: Deník/Dalibor Tobola

K fotbalu vás nejspíše přivedl otec, který hrával za Baník Ostrava. Je to tak?

Otec nás celý život fotbalem provázel, ať už trenérsky nebo jinak. Bohužel jsme ho ale já ani brácha nepřekonali, protože on má čtyři ligové starty (usměje se). Byl to první člověk, díky kterému jsem pak začal myslet na trénování a byl to pro mě vzor. Otec už sice netrénuje, když naposledy působil v Petřkovicích. Ale musím říct, že mi hodně pomáhá. Když mám třeba pracovní vytíženosti nebo dovolenou, tak mi v Jistebníku pomůže. Třeba na začátku sezony mě zastupoval na prvním pohárovém utkání v Olbramicích.

Takže když se o blížících se vánočních svátcích potkáte, fotbal bude téma číslo jedna?

No, to asi jo, i když manželka už někdy nadává (usměje se), protože na to nebyla zvyklá. Starší dceru sice fotbal minul, ale šestiletého syna už to nějak chytlo, takže snad vyroste další generace. Z toho mám radost. První krůčky začal dělat právě v Pustějově.

V reprezentaci nastupoval i s Horváthem. Slibně rozjetou kariéru však přibrzdilo vážné zranění. „Ale jsem rád i za to, co jsem stihl odehrát," říká Martin Štverka Jistebník – K fotbalu, ho stejně jako o sedm let mladšího bratra Davida, dovedl otec Václav, jenž hrával za ostravský Baník. Martin Štverka začínal s fotbalem právě ve slavném klubu ze slezské části Ostravy. „Byl jsem tam vlastně až do juniorských let a procházel jsem všemi kategoriemi. Byl jsem i v reprezentaci a zahrál jsem si i kvalifikaci, byť neúspěšnou," připomněl dvaačtyřicetiletý odchovanec Baníku Ostrava, který v tehdejší reprezentační šestnáctce nastupoval například s Petrem Kirschbaumem, nynějším trenérem druholigové Opavy Romanem Skuhravým či s plzeňskou ikonou Pavlem Horváthem. „Ten to z nás dotáhl asi nejdále. Velmi dobří ale byli také Slováci - brankář Ivan Trabalík nebo Jozef Antalovič," vzpomínal bývalý záložník, jenž nejvyšší soutěž okusil v sezoně 1993/1994, kdy odehrál za Vítkovice tři utkání. „V lize jsem se na chvilku mihnul a potom už jsem působil převážně ve druhé lize," poznamenal Štverka, jenž prošel štacemi v Karviné, Třinci, Uherském Hradišti a v NH Ostrava.
A na které sezony vzpomíná nynější jistebnický kouč nejvíce? „Po vojně jsem šel ještě na chvíli do juniorky Baníku a pak jsem odešel do Karviné, kde jsme hned vykopali ligu. To byl asi nejkrásnější moment, který jsem si tehdy ale ani tolik neuvědomoval. Je to už nějakých dvacet let, ale bylo to něco úžasného. Tenkrát jsme tam byli výborná parta. Hráči jako René Bolf, Martin Plachta, kapitán Péťa Bialek, Marcel Benda, Michal Václavík nebo René Benefi. Později přišel taky Víťa Tuma," jmenoval bývalé spoluhráče Martin Štverka, jenž však svého následného ochodu z města ležícího na řece Olši lituje. „Nebyl jsem tak vytěžovaný, takže jsem odešel, což dneska beru jako velkou chybu. Rád pak ještě vzpomínám na druholigovou sezonu 98/99 v Třinci, kdy jsem byl jako záložník z osmi góly jedním z nejlepších střelců. Tehdy nás vedl pan Dembinný," uvedl dále autor tří ligových utkání. Jeho forma tehdy nezůstala bez povšimnutí a přišly nabídky z první slovenské ligy. „Já jsem dal ale přednost Nové Huti, se kterou jsme ve druhé lize skončili čtvrtí. Bohužel však přišly problémy a klub zkrachoval. Šel jsem pak ještě hrát čtvrtou ligu do Rakouska a doma jsem končil v krajském přeboru, kde jsem hrál za Petrovice, Petřkovice a Bohumín," ohlédl se za úspěšnou hráčskou kariérou dvaačtyřicetiletý Štverka.
Nebýt vážného zranění kolene, mohla být jeho slibně rozjetá kariéra ještě blyštivější. „V sedmnácti jsem si přetrhl vazy v koleni a ještě navíc utrhl meniskus. To pro mě bylo největší fotbalové zklamání a rok bez fotbalu. Člověk by si ještě rád strašně zahrál, ale pravidelná zátěž už by asi nešla. Ale jsem rád i za to, co jsem stihl odehrát. Proto přeju každému fotbalistovi hlavně zdraví. Bez toho to prostě nejde," hovoří Štverka z vlastní zkušenosti.
Po konci hráčské kariéry nyní působí jako trenér. „Když jsem končil v Bohumíně, tak jsem měl úraz a už tam mě zlákali k trénování a začínal jsem pak trénovat v Dolní Lhotě. To byla B třída, skupina B. Tam jsem vydržel asi dva a půl roku a pak jsem koupil dům v Pustějově a na vlastní žádost jsem tam musel skončit, kvůli starostem s novým domem. Když otec slyšel, že budu kupovat barák, tak říkal, že jsem celý život na hřišti, a že snad neumím zatlouct ani hřebík, tak co tam budu jako kluk z města dělat," smál se rodák z Ostravy. „Před dvěma roky mi pak dali šanci v Jistebníku a tak jsem do fotbalu znovu naskočil," vysvětloval závěrem Martin Štverka.

Autor: Dalibor Tobola

29.11.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Hyenismus! Zloděj v Kopřivnici ukradl seniorce chodítko

Ilustrační foto.

Lidé se mohou vyjádřit ke sportu

Ploutvaři Laguny se zaskvěli na mistrovství Evropy v Polsku

Jakub Jarolím a Ondřej Dofek byli součástí bronzové štafety, která po heroickém výkonu zaplavala nový český rekord.  

Malina: Málem jsme šli do prodloužení. Je to škoda

Nový Jičín – Divizní fotbalisté Nového Jičína byli v 1. kole MOL Cupu blízko ke skolení favorizovaných Vítkovic. Proti druholigovému soupeři předvedli povedenou partii, ale vedení 2:1 nakonec neudrželi a po porážce 2:3 mají pro letošek v poháru dohráno.   

Domov pro matky s dětmi Salus má končit

Matkám a dětem v nouzi již příští rok nebude poskytovat pomoc kopřivnická obecně prospěšná společnost Salus. Město je pro jiný způsob pomoci.

Tichá hostí tradiční Špačkův memoriál. Chybět nebudou ani Gulášové slavnosti

Fotbalové hřiště v Tiché tuto sobotu 29. července opět ožije, když bude hostit VIII. ročník memoriálu Josefa Špačka, jehož součástí budou také Gulášové slavnosti.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení