VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Petr Krayzel: Bez podpory rodiny by to nešlo

Jistebník – Když vyslovíte jméno Petr Krayzel, každému je hned jasné, o kom je řeč. Dlouholetý brankář a opora futsalového Jistebníku, který má na svém kontě přes sto reprezentačních startů, válí také na pažitu velkého fotbalu v barvách Jistebníku, hrajícím okresní přebor OFS Nový Jičín.

23.6.2011
SDÍLEJ:

V rámci oslav TJ a fotbalu v Jistebníku převzal Petr Krayzel a jeho spoluhráči gratulaci od olympionika Jiřího Rašky.Foto: Deník/Jan Kešelák

Právě o uplynulém víkendu jej v akci sledovaly desítky fanoušků, když Jistebník hostil v posledním zápase sezony Zbyslavice (2:1). Po utkání jsme hráče s nezvyklým číslem (40) na drese požádali o rozhovor.

Poslední zápas vám vyšel jen výsledkově.

V den zápasu jsme měli v Jistebníku také oslavy založení fotbalu a TJ, takže jsme utkání chtěli vyhrát za každou cenu. Bohužel, sice jsme vyhráli, ale hra už tak přesvědčivá nebyla, s výsledkem jsme určitě spokojeni více. V každém případě umíme zahrát mnohem lépe, tak, jak jsme to mnohokrát v sezoně předvedli.

V momentě, kdy Zbyslavice vyrovnaly, panovalo ve vašem týmu hodně nervozity.

To ano. Jsem impulzivní typ a poslední utkání před domácími fanoušky jsem za žádnou cenu nechtěl prohrát. Naštěstí Zbyslavice nedaly penaltu, kterou by šly do vedení, čímž nám daly nový impulz. Poté jsme rozhodli a vyhráli, myslím si, že spravedlivě. Bohužel, šance si vypracovat dokážeme, ale s tím proměňováním je to slabší. Ale tím se trápíme celou sezonu. V každém případě jsme to nakonec zvládli.

U mužstva máte také funkci asistenta trenéra. Jak se domlouváte během zápasu, když jste v bráně?

Většinou již před zápasem si domluvíme potřebné věci, a poté komunikujeme o poločase v kabině. Ale žádný problém nemáme, pokaždé jsme se s trenérem Demlem domluvili. Vždy to fungovalo. Někdy si prosadil názor trenér, jindy já, nicméně vždy ve prospěch mužstva.

Do brány jste nastoupil s netypickým číslem 40 na drese.

(smích) Tento dres jsem dostal již před dvěma lety, kdy to byl narozeninový dar od spoluhráčů ke čtyřicetinám. Od té doby jsem jej nenosil, až letos, kdy mě kluci hecovali, jsem jej opět oblékl na poslední tři utkání sezony.

Vy jste hlavně futsalový gólman. Dá se to nějak srovnávat s fotbalem?

Samozřejmě, tyto dvě věci jsou o něčem úplně jiném. Futsal je mnohem rychlejší, ale podle mě je to spíš jen o zvyku. Hráč musí být více ve střehu, mít dobrý postřeh, musí umět rozehrávat nohou a přihrávky musejí být kvalitnější a přesnější. Ve velkém fotbale si člověk přeci jenom více odpočine. V každém případě bych každému gólmanovi doporučoval zkusit jak futsal, tak fotbal.

Je pravdou, že kopací technika vám na hřišti problémy nedělala, a to co jste se naučil ve futsale, vám bylo na hřišti k plusu.

To asi musí zhodnotit jiní. Pokud ale budu objektivní, myslím si, že mi to určitě k něčemu bylo a rozehrávat umím. Samozřejmě, ne vždy to brankáři vychází, ale se svou hrou a kopací technikou jsem spokojen. Dokonce jsem byl nominován na penaltu, ale nechali jsme ji kopat Jardovi (Jaromír Rašek, pozn. red.), aby se dotáhl na nejlepšího střelce soutěže.

Vy ale hlavně působíte v kádru futsalového Jistebníku.

Zatím ano. Sezona již skončila, a co bude dál, se uvidí. V každém případě končit ještě nechci, takže pokud futsal bude i v další sezoně, rád bych to zkusil ještě rok. Trochu to těm mladším znepříjemnit, aby se poprali o své místo.

Hrajete futsal i fotbal, jak se to dá zvládat, tréninky, zápasy?

Je to hodně časově náročné, ale zatím to zvládám. Bez podpory manželky a vůbec rodiny bych to asi nezvládl. Naštěstí mi vycházejí všemožně vstříc. Navíc, dělám na směny, takže pokud to jde, přehazuji si práci dle potřeby. Ale jak říkám, nezvládl bych to bez manželky a dcer. Podporují mě a jezdí i na venkovní zápasy, za což jsem jim nesmírně vděčný.

Máte za sebou i reprezentační starty ve futsale, není pro vás okresní přeboru ve fotbale málo?

Podle mě ve fotbale jsem si své už odchytal ve vyšších soutěžích. Chytal jsem za Bílovec, župní přebor, v Petřvaldě na Moravě I. A třídu, v Tísku a Vřesině I. B třídu, takže už svou aktivitu musím směřovat někde jinde. Nějaké nabídky, samozřejmě byly, třeba nyní jsem dostal nabídku dělat dvojku v Bílovci. Jsem rodák z Jistebníku, zde mě vychovali rodiče, hrával jsem tu do 14 let fotbal, a po odchodu jsem se před třemi lety vrátil. Pokud bych odešel, bral bych to jako podraz na kluky.

Okresní přebor je přeci jenom nižší soutěž. Je těžké zde hledat motivaci?

My máme motivaci si zahrát I. B třídu. To je můj sen, aby se v Jistebníku vykopala tato soutěž. Pokud by se nám podařilo udržet stávající kádr, případně se vedení podařilo někoho získat, myslím, že bychom se o to pokusit mohli. Kluci na to určitě mají. Navíc, zázemí a hřiště v Jistebníku na vyšší soutěž máme, takže v tom nevidím problém, a bylo by to skvělé.

Nyní máte 42 let. Jak to děláte, když ostatní končí mnohem dříve?

Nepotkalo mě žádné větší zranění, měl jsem často tréninky, do toho dvakrát týdně zápas, a k tomu neopomíjím strečinkové cviky. Je to někdy poznat, když hrajete dva zápasy během dvou dnů, ale dá se to skousnout. Když člověk chce, dá se udělat něco pro to, aby i v takovém věku byl ohebný a snesl tu zátěž, která v bráně není zase taková, jako u hráčů v poli.

Celá vaše kariéra se točí kolem futsalu a fotbalu. Dokážete si představit, že byste skončil?

Představit si to určitě nedokážu a moje manželka i dcery mi tvrdí, že budu chytat až do devadesáti sedmi let. Opravdu nevím, až jednou skončím, co se mnou budou doma dělat (smích).

Autor: Jan Kešelák

23.6.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Křišťálová Lupa 2017

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

FRENŠTÁT (zleva Marek a Klimpar) zažil v Českém Těšíně další radost z vítězství.

Frenštát jede. Vykradl Český Těšín a teď hostí nováčka

Bílovec neuspěl na hřišti Staré Bělé

Tým Tomáše Černína prohrál na hřišti Staré Bělé 1:4 a o první výhru v novém ročníku krajského přeboru se může pokusit v neděli, kdy doma vyzve Pustou Polom.  

Vznikla petice kvůli silnici

Přejít z jedné části Kunína do druhé je velký problém. Důvodem jsou projíždějící auta. Obyvatelé obce proto podepisují petici.

Divizní Nový Jičín stále čeká na první výhru

 Novojičínští fotbalisté nevyhráli ani ve třetím divizním kole, když padli v Hranicích. Nyní hostí v sobotu nováčka z Bohumína.  

Proti africkému moru bojují i vojenští veterináři z Hlučína

Na likvidování následků nákazy afickým morem prasat se podílejí ode dneška i vojenští veterináři z Hlučína.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení