Fotbalisté Fulneku se ve druhém jarním kole II. ligy představili ve Vítkovicích a domů si odvezli bod za remízu 0:0. V základní sestavě hostujícího celku nechyběl ani Radek Slončík. Fotbalista, který koncem května oslaví pětatřicet let, strávil většinu kariéry v Baníku, ale zahrál si i za Spartu nebo maďarskou Upjest. A i když momentálně hraje „jen“ druhou ligu, fotbal ho stále baví a na důchod zatím nemyslí. Věří, že letošní sezona nebude zdaleka poslední.
„Samozřejmě už pomalu začínám uvažovat nad tím, co budu dělat, až přestanu hrát. Chtěl bych zůstat u fotbalu. Nějaké možnosti už se rýsují, ale já chci hrát tak dlouho, jak to jen půjde. Pořád mě to baví a na důchod nemyslím. A ty možnosti, to jsou zatím jen takové náznaky, takže to nemá ani cenu ventilovat,“ nemyslí na konec hráč, kterého dlouhá léta srážely problémy se zraněními, především s koleny. A jak to vypadá teď?
„Musím zaklepat. Od té poslední operace, co jsem měl v roce 2004, jsem absolutně v pohodě a kolena drží. Cítím se jako mladík a dneska si říkám, že je škoda, že se to neudělalo dříve. Mohl jsem mít klid už dávno,“ pochvaloval si Slončík.
Dlouhá léta byl ikonou ostravského Baníku a miláčkem fanoušků, kteří na něj nedali dopustit. On sám se stále za baníkovce považuje a připadá mu, jako by Bazaly nikdy neopustil. „S klubem jsem pořád v kontaktu. Znám většinu kluků i lidí okolo, takže se často informuji, co je nového, a klukům držím palce. Na Bazalech jsem zažil krásné roky a na Baník mám jen ty nejlepší vzpomínky,“ uvedl zkušený záložník.
Do hlediště ostravského stadionu se teď ale dostane už jen jako divák, a fotbal tak zažívá zase z trochu jiné strany. „Pokud mám čas, tak chodím. Naposledy jsem se byl podívat na Slávii a zase tam bylo šestnáct, sedmnáct tisíc lidí, a z té atmosféry šel mráz po zádech. Navíc se hrál vynikající fotbal, takže to byl pro mě obrovský zážitek. Tu atmosféru jsem zažil jako hráč, teď to vidím jako fanoušek. Jsem rád, že Ostrava pořád takhle fotbalem žije,“ poznamenal Slončík, který si ale stále nemůže zvyknout na fakt, že na trávník Bazalů už asi nikdy nevyběhne. „Je to takový divný pocit, sedět na tribuně a nemoci se do zápasu zapojit. Člověka v takové chvíli samozřejmě mrzí, že už v Baníku nehraje. Ale už jsem pryč a nedá se nic dělat,“ dodal s úsměvem Radek Slončík.