VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Stanislav Gajdůšek pro Deník: Do branky mě dostal doktor

/ROZHOVOR/ Fotbal zažil, jako málokdo, snad ve všech rolích. Stále ještě aktivní fotbalový funkcionář Stanislav Gajdůšek v rozhovoru pro Deník prozradil: Do branky mě dostal doktor.

20.1.2015
SDÍLEJ:

Stále ještě aktivní fotbalový funkcionář, jenž 16 let učil na strojní fakultě Vysoké školy báňské, má doma řadu ocenění. Naposledy obdržel v dubnu Cenu JUDr. Václava Jíry. Foto: Deník/Dalibor Tobola

Fotbal zažil, jako málokdo, snad ve všech rolích. Od hráče, trenéra, přes rozhodčího a delegáta, až po nejvyšší svazové funkce. Však Stanislava Gajdůška, jemuž bylo v listopadu 70 let, stále najdete v Moravskoslezském fotbalovém svazu coby předsedu hospodářské komise.

Rok 2014 byl pro vlčovického rodáka, kromě životního jubilea, významný ještě jednou událostí. 1. dubna totiž převzal v Břevnovském klášteře Cenu JUDr.Václava Jíry, která je každoročně udělována třem osobnostem, jež se významně zasloužily o rozvoj českého fotbalu.

Stanislav GajdůšekNarozen: 20. listopadu 1944
Stav: Ženatý, manželka Ludmila
Děti: 2 kluci (Roman, Daniel) a 3 vnoučata (Martina, Ondřej, René)

Obětavý funkcionář to coby rozhodčí dotáhl až na úroveň tehdejší moravsko-slezské národní ligy. Poté dělal deset let delegáta v nejvyšší fotbalové soutěži a vykonával funkce předsedy Městského fotbalového svazu v Ostravě, předsedy Moravskoslezského krajského fotbalového svazu, byl i předsedou Řídící komise ČMFS na Moravě a do roku 2005 byl opakovaně členem Výkonného výboru tehdejšího ČMFS. O tom, že Cena dr. Václava Jíry je ve správných rukou, není pochyb.

„Ocenění mi udělalo velkou radost. Byli jsme tam s manželkou a Břevnovský klášter byl nádherný," vzpomínal na předání ocenění vlčovický rodák, jenž s fotbalem začínal v sousedním Frenštátě pod Radhoštěm, a bývalý vynikající brankář, který byl rovněž u toho, když se národního týmu ujal Karel Brückner, jenž tehdy započal úspěšnou éru českého fotbalu.

Jak to bylo s vaší hráčskou kariérou a jak jste se stal brankářem?
Do branky mě vlastně dostal doktor. Řekl mým rodičům, že se mu nelíbí moje srdce, že jestli chci hrát, ať chytám. Jako žák jsem začal hrát za Frenštát, za dorost jsem potom hrál tady za Vlčovice a poslední rok v Brně za KPS, když jsem tam byl na vysoké škole. Pak jsem byl rok na vojně v Počáplech a hrál jsem za Mělník. Když jsem se pak vrátil, tak jsem se za půl roku oženil a hrál jsem za Studénku, kde nás trénoval pan Kubělas. V té době to byl klub, který byl, spolu s Novým Jičínem, nejvýše hrajícím celkem z okresu, a právě s Novým Jičínem jsme hráli o postup. Tehdy to byla třetí liga. To byla asi největší návštěva, před kterou jsem hrál. Skončilo to 0:0 a nakonec postoupil Nový Jičín. Na konci hráčské kariéry jsem hrál v Krásném Poli, kde jsem pak dělal tři roky i trenéra.

Cena Václava Jíry Cena Václava Jíry je každoročně udělována Fotbalovou asociací České republiky osobnostem, které se významně zasloužily o rozvoj českého fotbalu. Oceňováni bývají bývalí vynikající hráči či dlouholetí obětaví trenéři a funkcionáři. Cena má dva stupně. Velká plaketa, kterou obdržel Stanislav Gajdůšek a dostávají ji obvykle tři vybrané osobnosti, a malá plaketa, jež je udělována třem osobnostem z každého kraje.

Jak vzpomínáte na období strávené na vysoké škole?
Na přijímačkách jsem dostal dobré otázky. Všechno jsem zvládl a na závěr se mě zeptal profesor mechaniky, proč chci dělat tuto školu. Tak jsem se tak podíval z okna (zamyslí se) a zrovna byl vidět pavilon Z, který se dokončoval. Tak jsem říkal, že bych chtěl stavět takové stavby, a nato mi řekl, že to stačí, a byl jsem přijatý (usměje se). Bylo to zrovna v den, kdy v Brně hrála přátelský zápas Argentina. Můj otec zamluvil nocleh a šli jsme se na Argentinu podívat. Tehdy hrál první zápas Lála, na to si vzpomínám. V Brně, kde byl stadion pro 45 tisíc diváků, to byl pořádný zážitek. A jako delegát tam mám taky jednu vzpomínku.

Povídejte.
Byl jsem delegátem na utkání Brno – Sparta, kde bylo 48 tisíc diváků. To měli v zápise, ale možná tam bylo ještě více lidí. Tehdy hráli za Spartu Chovanec nebo Frýdek. Po zápase přišel do kabiny Chovanec, se kterým jsme se znali, protože já už jsem v té době dělal v Praze na svazu, takže jsme si tykali, ale v kabině jsme si vykali. Říkal mi: Pane Gajdůšek, nebyla ta žlutá karta pro Fýdka moc přísná? A já mu řekl: Pane Chovanec, a neměl ji dostat už dvakrát předtím (usměje se). Na to jenom reagoval slovy: Nic jsem neřekl. Coby delegát jsem jezdil od Chebu, který hrával ligu, až po Karvinou.

Jak jste se dostal k funkcionařině?
Do svých 44 let jsem dělal rozhodčího a pak jsem dělal deset let delegáta v nejvyšší soutěži. Dělal jsem předsedu na městském fotbalovém svazu v Ostravě a osm let předsedu krajského fotbalového svazu, a dále jsem byl také ve výkonném výboru ČMFS. Pak jsem dělal ještě čtyři roky předsedu komise rozhodčích na Moravě. Už jsem chtěl skončit, ale přemluvili mě, ať ještě dělám předsedu ekonomické, neboli hospodářské komise, kterou už tedy dělám dva roky.

Stanislav GAJDŮŠEK coby fotbalový rozhodčí, kde to dotáhl na úroveň tehdejší moravsko-slezské národní ligy.

Kromě fotbalu jste také učil na vysoké škole. Jak to přesně bylo?
Je pravda, že jsem s fotbalem strávil skoro celý život, ale také jsem učil šestnáct roků na vysoké škole mechaniku, dynamiku a kinematiku. Bylo to na strojní fakultě Vysoké školy báňské. Nemohl jsem v té době dělat žádného manažera a dělal jsem projektanta, protože jsem byl vnuk venkovského „kulaka" - matčin otec měl totiž stolárnu. Pak jsem nastoupil do Ostravy do podniku, který se nyní jmenuje Technoprojekt. Specializace, kterou jsem měl z vysoké, byla inženýrské konstrukce a mosty. Na to mám autorizaci. Projektoval jsem třeba skokanský můstek v Oberwiesenthalu nebo pojízdné zastřešení plaveckých bazénů v Berlíně a tehdejším Karl-Marx-Stadtu.

Na letošním slavnostním vyhlášení držitelů ceny Václava Jíry za přispění k rozvoji českého fotbalu byli oceněni: (zleva) Stanislav Gajdůšek, Eva Haniaková, Zdeněk Nehoda a Jan Obst.

Oba syny jste vedl ke sportu?
Starší dělal atletiku, ale jak přešel na vysokou školu do Brna, tak s ní přestal, a mladší dělal hokej. Řekl mi: Tolik inženýrů doma - všichni nemůžou být inženýři, a že si bude vydělávat hokejem (usměje se). Hrál za Porubu, kde jsme čtyřicet let bydleli, a která byla tehdy lepší než Vítkovice. Tady ve Vlčovicích pak hrával fotbal. Nyní je u vojska a je to takový dobrodruh. Absolvoval několik školení, byl na několika misích, počínaje Jugoslávií. Naposled byl v Jordánsku a půl roku byl i na Novém Zélandu, kde se učil jazyk. Nyní je v Olomouci u vojska, kam denně dojíždí. Jeho syn Renda chytá v Kopřivnici za žáky. Je trošku menší, tak jsem mu říkal, že ho budu tahat za uši, ať trošku povyroste. (usměje se).

Jaké jsou vaše další záliby mimo fotbal?
Pořád jezdím jednou, někdy dvakrát za týden do Ostravy do podniku. Mám autorizaci na tyto věci, a to v dnešní době nemá skoro nikdo. Oni mají můj živnostenský list na projektování, inženýrskou činnost a realizaci. Já si můžu na svůj živnostenský list naprojektovat i postavit dům.

Kde nejraději odpočíváte?
U televize si nenechám ujít třeba ligu mistrů a v naší lize fandím více Plzni než Spartě. Jinak mám velkou zahradu, takže se odreaguju i tam. U baráku je pořád co dělat. Teď v zimě je třeba odmetat sníh. Já se tady rozhodně nenudím (usměje se).

Autor: Dalibor Tobola

20.1.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Mobilní hospic Ondrášek umožňuje nevyléčitelně nemocným lidem prožít poslední část života důstojně, doma, v kruhu své rodiny.

Ondrášek jako první v republice bude lékaře učit, jak pomáhat při umírání

Ředitelství OKD. Důl Darkov v Karviné.

Den D se přiblížil. Ve čtvrtek se rozhodne o osudu OKD

Zraky lidí poutal k obloze obrovitý nákladní letoun Ruslan

FOTO+VIDEO/ Hluk čtyř motorů letounu blížícího se k přistání na ostravském letišti poutal k obloze zraky lidí na trase od Opavy přes Bílovec, Frýdek-Místek, Havířov, Šenov či Ostravu.

Proč nejezdí vlaky rychleji

Například na frekventované trase Praha - Ostrava trvala téměř celou druhou polovinu 20. století cesta až šest hodin. Dnes jsou to pouhé tři hodiny a cesta je mnohdy díky servisu jednotlivých dopravců a moderním vozům spíše relaxem.

OBRAZEM: Frenštátské hřiště ovládli hasiči i záchranáři

Hřiště frenštátských hasičů za Domovem Hortenzie v sobotu patřilo záchranářům všeho druhu. Konal se tam další ročník oblíbené akce Den se záchranáři.

Po pivobraní má Nový Jičín i medobraní

Premiérová snůška přinesla 15 kilogramů pochoutky, která bude dále sloužit k propagačním účelům města Nový Jičín.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení