Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Pro novojičínské fotbalisty to byl poslední domácí zápas roku 2013. Zbylá dvě podzimní střetnutí totiž sehrají na cizích hřištích, kde by podle „Hegeho", jak se obránci se zkušenostmi z lotyšského Ventspilsu nebo Příbrami přezdívá, Nový Jičín ještě rád rozšířil podzimní sbírku bodů. „Ta přezdívka se se mnou nese snad už od žáků. Ani nevím, kdo mi tak poprvé řekl. Už je to strašně dlouho, ale drží se to doteď," říká s úsměvem odchovanec vítkovické kopané.

Vstup do zápasu se vám povedl. Co se stalo v dalším průběhu?

To je naše klasika. Dáme góla, zalezeme a čekáme na to, až soupeř vyrovná. Sice to byl tentokrát hodně smolný gól. Penaltový zákrok byl na popud pomezního, hlavní to neviděl, ale k tomu bych se nechtěl vyjadřovat. Je pravda, že jsme nehráli dobře.

Po vyrovnávací brance z penalty jste měli na vítěznou branku půl hodiny. Věřili jste, že se prosadíte?

Vyrovnávací branka nás samozřejmě mrzela. Zbytečně jsme dostali gól. Ale říkali jsme si, že je třeba zapnout, začít hrát svoji hru a dát vítěznou branku.

Ze sestavy jste vinou zranění vypadl ve 4. kole v Karviné, kde jste narazili na tamní druholigovou rezervu. Co se tam stalo?

Nebylo to ani v souboji. Bohužel jsem zasprintoval a píchlo mě v lýtku. Měl jsem ho natržené a stál jsem nakonec šest týdnů.

Jak tedy probíhala vaše rekonvalescence?

Byl jsem u pana doktora Boglevského. Chodil jsem na rehabilitace do Ostravy, takže to bylo v pořádku. Chodí tam také fotbalisté Baníku Ostrava. Bylo to na velmi dobré úrovni.

Zápasy jste sledoval z lavičky. Jak vám bylo?

Bylo to hodně těžké. Musím se přiznat, že už jsem uvažoval i nad tím, že skončím a že se budu postupně snažit zapojit do trenérské činnosti. Ale po této zkušenosti si říkám, že dokud jsem ještě zdravý, tak budu hrát. Na ty nervy, které jsem prožíval na střídačce, mám snad ještě dost času. (směje se)

Znovu jste se na trávníku představil na pár minut v domácím utkání 10. kola proti Dolnímu Benešovu. Asi jste se nemohl dočkat…

Strašně jsem se těšil. Už dva, tři týdny předtím jsem se snažil běhat, jezdil jsem na kole. Bohužel to ale pořád nebylo ono. Konečně mě to pak pustilo a mohl jsem už jít trénovat. Trenér mi říkal, ať už to jdu zkusit na hřiště, a potom už jsem hrál dvacet minut a nyní je to už bez problémů.

Nyní vás čekají dva zápasy venku. Los zní jasně Petrovice a farma druholigového Frýdku-Místku z Lískovce. Co vás proti těmto soupeřům čeká?

Petrovice jsou hodně nepříjemné mužstvo, řekl bych, trošku až bláznivé. Musíme tam hlavně chytit začátek, který mají hodně nepříjemný. Ale pokud to tam přežijeme, tak si myslím, že tam můžeme vyhrát, nehledě na to, že jsme tam možná tři roky neprohráli. Proti farmě Frýdku to bude otevřené. Jsou to mladí běhaví kluci, což jsme poznali už v prvním kole, kde jsme mohli jasně vyhrát, ale na začátku druhého poločasu jsme inkasovali, a zbytečně jsme zremizovali. Musíme přivézt minimálně bod, ať nejsme v tabulce pravdy na minus jedné, a přinejlepším někde vyhrát, ať jsme na plusových bodech.

Za sebou máte angažmá v lotyšském Ventspilsu nebo Příbrami. Sledujete i dnes její výsledky?

Jasně, sleduji. První půlrok jsem docela hrával, potom už tolik ne. Zranil jsem se a skončil jsem i v B týmu, ale samozřejmě na každé angažmá vzpomínám v dobrém, ať to bylo v Příbrami nebo v Lotyšku. Nic bych neměnil.

Jak tedy vzpomínáte na Příbram?

Když jsem tam přišel, Příbram zrovna spadla do druhé ligy. Přišli jsme tam s tím, že budeme hrát o postup, ale nevyšel nám start. Zdá se mi, že jsme doma hned remizovali s Fulnekem a hned nato jsme remizovali v Sokolově. Bylo to tam pak takové zvláštní, nehledě na to, že některé starší hráče posadili a vzali mladé kluky. Skončil tam tehdy Ruda Otepka nebo Tomáš Hunal.

Podzimní sezona se chýlí ke konci. Jak jste prozatím spokojeni s dosavadním ziskem 23 bodů?

Já si myslím, že 23 bodů je výborných, ale ještě bychom rádi přivezli nějaké body z venku. Jak jsem říkal, ať jsme v tabulce pravdy minimálně na nule. Je to dobrý počin na jaro. Snad se nebude opakovat loňská sezona, kdy se mi zdá, že jsme měli zrovna 23 bodů, ale zachraňovali jsme se do posledního kola. Chtělo by to uhrát co nejdříve body a pak dohrát sezonu v klidu. Ale nikde není řečeno, že se Havířov nemůže zaseknout. Míval výborné jaro a špatný podzim, ale proč by nyní nemohl mít špatné jaro? A proč my nemůžeme mít dobré jaro a okupovat přední příčky? Proč se jenom dívat na spodní patra tabulky a bavit se o záchraně? Příjemnější je se dívat nahoru a hrát o špici tabulky.