„Bylo to příjemné odpoledne. Užili jsme si to,“ usmívali se tahouni třineckých Ocelářů, kteří udělali první hokejové krůčky právě v Kopřivnici. „Některé otázky byly hodně záludné, ale s tím se prostě musí na takových besedách počítat. Děti jsou bezprostřední, ptají se prostě na to, co je zajímá,“ ví dobře třinecký kapitán Bonk.

Přítomné, kterých se do haly nahrnulo během chvíle okolo dvou stovek, třeba zajímalo, jak jsou na tom oba zkušení hokejisté, kteří mají doma zlato také ze světových šampionátů, s bitkami a rvačkami na ledě. „Já jsem se bil za kariéru jen třikrát, a pokaždé jsem prohrál,“ vykládal Bonk.

Dotazy zvídavých školáků nebraly konce. Dvojice hokejových hvězd, která dohromady odehrála v NHL více než 1500 zápasů, přesto dál vstřícně odpovídala. „Kolik jste odehráli zápasů? Kolik jste dali gólů? Kdo byl nejméně příjemný soupeř, ať už jako tým nebo jednotlivec? Kdo byl vaším hokejovým vzorem?“ valilo se na oba kopřivnické odchovance.

„Tak já obdivoval Wayna Gretzkého a Maria Lemieuxe,“ hlásil Varaďa. „U mě to byl Petr Klíma, ještě v době, kdy hrál za Edmonton,“ přidal se Bonk. Také jídelníček obou borců byl na pořadu dne. „Co mám nejraději? Guláš s šesti knedlemi,“ prozradil Bonk. „Já toho mám rád více,“ rozesmál se Varaďa.

Když spíkr celé akce utnul nekončící sérii otázek, přišla na řadu autogramiáda. Hokejisté podepisovali, co se dalo. Hráčské kartičky, šály, noviny, plakáty, kšiltovky, někteří si dokonce nechali podepsat holé ruce. Velcí hráči neodmítli ani společné focení u pohárů. Při odchodu sklidili bouřlivý potlesk.

„Všichni byli vážně fantastičtí,“ rozplýval se Varaďa, na kterého prozradil jeho parťák, jakou má přezdívku. „Venca je třinecká mlátička,“ usmíval se Bonk. Celou halou se ve vteřině ozýval bouřlivý smích.