Po prohraném finále s Orlovou měli místní fanoušci možnost jej vidět na bruslích, když opět patřil ke stěžejním hráčům Studénky, tentokráte v přátelskému duelu s Porubou, který se hrál ve středu večer. „Navždy zůstanu fanouškem HC Studénka,“ přiznal loučící se Pavel Sikora, kterého jsme požádali o rozhovor.

Jak se s týdenním odstupem díváte na vyřazení Studénky ve finále?

Už to tolik nebolí. Samozřejmě, že ty bezprostřední dojmy po samotném utkání byly dost bolestné, protože jsme si určitě nezasloužili prohrát a podle výkonu, který jsme předvedli, jsme si třetí zápas v Orlové zasloužili. Je to ale jenom sport, takže nyní už se na to dívám jinak.

Ve druhém utkání finále Orlová srovnala třiadvacet vteřin před koncem…

Po utkání jsme si to všichni taky vyčítali. Nehledě na to, že čtyřicet vteřin před koncem se buly vhazovalo v obranné třetině Orlové. Přitom jsme si říkali, že musíme hrát zodpovědně a snažit se puk co nejdéle udržet u nich ve třetině. Je to škoda. Šance na pojistku v podobě vedení 5:3 jsme měli, čímž by bylo po zápase.

Co říkáte na tým Studénky, který se letos sešel v kabině?

Myslím si, že to je výborná práce trenéra a vedení klubu. Myslím, že odměnou za výkon, který jsme podali, byli i spokojení fanoušci, kteří se přišli, v nemalém počtu, podívat. Byli šestým hráčem, a i proto si zasloužili, aby Studénka hrála krajský přebor tak dobře, jako letos.

Myslím, že si diváci přišli na své i v podání Ondřeje Tatarčíka, a zvláště pak, že měli možnost vidět Pavla Šebestu…

Pavel byl vynikající posila jak do kabiny, tak hlavně na led. Myslím si, že mladí kluci ze Studénky se od něj měli co učit. Pavel je velký hráč a je jen dobře, že si ve svém programu, jak pracovním, tak osobním, našel čas na Studénku. Myslím si, že i on byl velice rád, že letošní sezonu odehrál právě ve Studénce.

Nyní jste hráli přátelák s Porubou. Sice jste prohráli, ale poslední třetina byla vaše…

Nedokážu posoudit, zda Torax Poruba hrál naplno. Šance jsme určitě měli, já osobně hned tři. Kdybych něco z toho proměnil, tak výsledek mohl vypadat daleko lépe. Opticky to asi opravdu vypadalo, že máme převahu. V každém případě to byl i tak výborný zápas.

A nyní to hlavní. Rozhodl jste se ukončit kariéru….

Je to tak. O to větší zklamání byl pro mne poslední finálový zápas tady ve Studénce, protože jsem se chtěl rozloučit výhrou. Bohužel to nevyšlo, ale roky přibývají, a i pracovní vytížení je velké. V neposlední řadě taky dlužím hodně času rodině. Myslím, že je nejvyšší čas to ukončit. Samozřejmě, fanouškem Studénky zůstanu nadále a budu občas chodit s dětmi fandit.

Toto rozhodnutí se zrodilo právě po prohraném finálovém utkání s Orlovou?

Zraje to již delší dobu. Krajská liga se hodně zkvalitnila a není to jen o zápasech, ale je třeba i více trénovat. Mohu jen znovu poděkovat velké benevolenci trenéra, který mě nechával hrát i s větší absencí na trénincích. Časově je to pro mne stále náročnější a říká se, že v nejlepším je třeba přestat.

Přesto budete mít i v práci k hokeji blízko…

Nejsem u hokeje přímo, ale vzhledem k tomu, že jsem vedoucí ČEZ arény a multifunkční haly, hokeje si užiji ještě dost.