VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Václav Slabý: Oproti loňské sezoně jsme udělali velký posun

Kopřivnice - Ve druhé sezoně na trenérském postu u mužstva HC Kopřivnice vybojoval s týmem prvenství v play-off krajské ligy. Ve své bohaté aktivní kariéře se radoval s Třincem z postupu do extraligy, kterou si pak zahrál i v dresu Opavy. Neodmyslitelně je spjat také s hokejovým Novým Jičínem.

15.4.2013 1
SDÍLEJ:

Kopřivnický trenér Václav Slabý.Foto: Deník/Dalibor Tobola

Bývalý obránce a nyní trenér Václav Slabý má na co vzpomínat. „S trénováním jsem začínal v Novém Jičíne. Dělal jsem chvíli hrajícího trenéra, což se nepodařilo, nedalo se to skloubit dohromady," přiznává Václav Slabý, který mohl před nedávnem slavit úspěch s Kopřivnicí. „Největším úspěchem by bylo, kdybychom to vyhráli celé a šli do baráže. Ale i vítězné play-off je výborné. Týmu jsem věřil," líčí trenér, který bude jednat s vedením Kopřivnice o dalším působení u týmu. „Na každé úrovni musí mít hokej nějakou laťku, a ta by se měla držet. Pokud se bude pokračovat stejným stylem a vedení bude mít chuť, tak samozřejmě nemám problém zůstat v Kopřivnici," říká v rozhovoru pro Deník šestačtyřicetiletý odchovanec kopřivnického hokeje.

Jak zpětně hodnotíte základní část, v níž jste prohráli z dvaceti zápasů pouze pět a skončili jste druzí za Orlovou, která, jak se před sezonou rozhodlo, nemusela do play-off, ale šla rovnou do baráže?

Základní část nám, až na pár zápasů, například se Studénkou anebo těžká utkání s Orlovou, vyšla vcelku dobře. Ze začátku sezony jsme budovali tým. Mančaft jsme dávali dohromady, což se nakonec podařilo. Zapojili jsme do týmu mladé kluky a podařilo se nám posílit hráči z Nového Jičína. Byla tam těžká utkání, ale základní část musím hodnotit kladně.

Ve čtvrtfinále play-off na vás vyšel Rožnov pod Radhoštěm, který jste po dvou těsných výsledcích (5:3, 3:2 pp) vyřadili 2:0 na zápasy. Co podle vás v sérii rozhodovalo?

Jednalo se o první kolo nadstavbové části, takže každý mančaft ví, že to můžou být poslední utkání v sezoně. Všichni se vyhecují a jede se naplno. My jsme měli v sérii určité problémy, protože kluci měli pracovní záležitosti. Nebyli jsme kompletní na první zápas, který se hrál ve středu. Hráli jsme to ve dvanácti, třinácti lidech. Druhý zápas v Rožnově do toho šli domácí nadoraz, a i přesto jsme byli lepším týmem. Ale byla to těžká série.

Jediný zápas ve vítězném tažení v play-off jste ztratili ve semifinále s Krnovem, jenž ve čtvrtfinále vyřadil Studénku. Jak se zpětně díváte na semifinálovou sérii?

Všechny tři zápasy byly kvalitní. Vědělo se, že Krnov má vynikajícího gólmana Šlupinu, na kterém stojí a padá jejich hra. A opravdu podal velice dobré výkony. Na domácím ledě to bylo obzvlášť těžké, protože chytal perfektně. Ale kluci do toho šli. Herně a střelecky jsme soupeře přehrávali, byli jsme lepším týmem, ale bylo to o gólech. Krnov držel gólman Šlupina, a čím déle odolával, tím byl pro nás zápas těžší.

Ve finále jste narazili na Uničov. Doma přišla výhra 3:2 a venkovní jasné vítězství 5:1 rozhodlo o vašem prvenství.

Finále bylo bojovné, hrálo se nadoraz, nahoru dolů. Věděli jsme, že Uničov má ještě o něco kvalitnější tým než Krnov. Měl lepší bruslaře a hráli dobrý hokej. My už jsme byli na finále kompletní, a to se taky projevilo. Doma jsme je přebruslovali a hráli jsme opravdu dobrý, kombinační hokej. Akce nám vycházely. V Uničově jsem klukům říkal, že musíme hrát trpělivě a hlavně disciplinovaně. A bylo vidět, že emoce u domácích byly velké a svojí nedisciplinovaností nás pustili do přesilových her. Jejich hřiště je daleko větší, takže to nebylo jen o bruslení. Chtělo to i chytrou nahrávku.

Rozhodly tři krásné povedené akce, a bylo po zápase. Která série byla, dle vás, nejtěžší?

Opravdu každý zápas v play-off byl těžký. Na této úrovni se špatně vyspíte, a může být pokaždé všechno jinak. Ale největší obavy jsem měl z Uničova, že by nás mohli třeba něčím překvapit. Byla to dobrá utkání, ale ve finále jsme byli opravdu lepší. Trošku mě zklamali, čekal jsem od nich více. Ale možná jsme byli tak dobře připraveni, že jsme to uhráli ve dvou zápasech (usměje se).

Jako vítěz play-off jste měli nárok na výhru v podobě televizoru. Při jaké příležitosti vám byl předán?

Předal nám ho prezident klubu Libor Polášek. Bylo to na závěrečném tréninku, kde probíhalo i focení, ať mají kluci památku, a při té příležitosti se televize předala mančaftu.

Asi doufáte, že zástupci mužstev na předsezonním zasedání nezvolí podobný model play-off jako letos, že?

Určitě. Kdyby Orlová odehrála zápasy v play-off, kde se hraje úplně jiný styl hokeje než v základní části, tak by možná byla na baráž s Valašským Meziříčím lépe připravena. Určitě by to soutěži prospělo, a stejně tak vítězi základní části. Každý zápas v play-off má svou atmosféru, jiný průběh utkání, nasazení, a o tom je play-off. Bylo by správné, aby hráli všichni, ale uvidíme, jak bude sezona vypadat. Taky záleží, jak bude vypadat druhá liga.

Týmu se sezona vyvedla. Vyzvedl byste nějakého hráče, který vás svým přístupem nebo výkonem příjemně překvapil?

Na klucích se mi líbilo, že hráli týmově, a důležité bylo, že někteří hráči, kteří jsou třeba spíše individualisté, pochopili, že je na ledě pět kluků a pět kluků hraje hokej, a je jedno, jestli má kvalitu takovou nebo makovou, protože hráč sám to neurve. Musí tam být spolupráce, komunikace. Musí tam být disciplína. Po dvou letech, co u týmu jsem, to šlo hodně nahoru. Na klucích se mi líbilo, že drží jako parta pohromadě na ledě i mimo něj. I na závěrečné akci. Musím říct klobouk dolů, protože už takových part moc není, kdy se spolu kluci umí bavit, a o tom to je. Je vidět určitý pokrok. Pochválil bych kolektivní výkon a přístup všech.

Nebyl nikdo tak výrazný, že by předčil všechny. Naopak, našlo se něco, co vás v průběhu sezony trápilo?

Něco by se našlo (směje se). Při hře pět na pět jsme dostali snad nejméně gólů v soutěži, stejně jako Orlová, což svědčí o tom, že obranná činnost byla v pořádku. V útočné fázi taky problém nebyl. Samozřejmě šancí byla hromada, ale nemůžete všechno proměnit. Takový je hokej. Zoufalé ale bylo naše bránění ve čtyřech. Je to o mentalitě hráčů. Nejít si zahrát oslabení, ale jít ho ubránit. Tam byly zbytečné chyby.

V loňském play-off jste vypadli ve čtvrtfinále, v derby se Studénkou. Čím to, že jste letos došli až na vrchol?

Je toho více. Někteří kvalitní hráči, na kterých se stavělo, skončili. Přišli další tři hráči, takže kvalita se, plus minus, vyrovnala. Největší posun byl však v nasazení týmu, v kolektivním pojetí hokeje a v bojovnosti. Všechno se odvíjelo i od přístupu a od účasti na trénincích. Nebývalo nás tam pár, a o tom to je. Čím více hráčů bude na tréninku, tím se dá lépe pracovat na různých variantách, cvičeních nebo fyzické kondici. Není to o tom, že si jdu jednou za čas zahrát a udělám nějaký výkon. Je třeba pracovat celou sezonu. To rozhodovalo a v tom byl velký posun oproti loňsku.

Co říkáte na výsledek baráže, kde Valašské Meziříčí uhájilo druhou ligu před Orlovou, když vyhrálo 2:1 na zápasy (3:4 pp, 7:0, 3:2)?

Nevím, jaké další věci kolem toho byly, ale jestli mančaft doma dostane sedm gólů, je to dost. Je pravda, že dostanete jeden, dva góly a už se hraje špatně. Já si myslím, že v sérii asi rozhodovali gólmani, protože Slovák z Valmezu je hodně kvalitní gólman, na druhou ligu velmi slušný. Myslím si, že Orlová vyhořela na brankářích.

Fanoušky kopřivnického hokeje bude určitě zajímat, jak to vypadá s vámi a vaším dalším působením v Kopřivnici?

(usměje se) Budu mít jednání s vedením klubu, něco jsme si řekli. Uvidíme, jaké budou představy. Na každé úrovni musí mít hokej nějakou laťku, a ta by se měla držet, protože je to už od letní přípravy, od přípravy na ledě v srpnu a pak o samotné soutěži. Nic nejde naráz. Je to dlouhodobé. Ale dva roky práce se osvědčily a výsledky se dostavily, takže pokud se bude pokračovat stejným stylem a vedení bude mít chuť, tak samozřejmě nemám problém zůstat v Kopřivnici a věnovat tomu čas.

Dokdy chcete mít jasno?

Příští týden máme schůzku s panem Poláškem a tam si řekneme určitě věci. Takže v tomto rozmezí by se mělo rozhodnout.

Jaký program čeká tým v nejbližších měsících?

Letní příprava začíná klasicky v květnu. Kluci ví, že co se natrénuje v létě, ať je to, jak je, z toho se pak žije celý rok. Letní příprava bohužel nikoho nebaví, ale je to sport, je to hokej. Nic nepřijde samo.

Vraťme se závěrem k vaší úspěšné hokejové kariéře. Na které sezony nejvíce vzpomínáte?

To už je historie (směje se). Nádherné roky jsem zažil v Třinci, tam jsme byli vynikající parta a tým. Hráli jsme první ligu, pak se postoupilo. Samozřejmě pak už do Třince přišli excelentní hráči, takže už to byl jiný hokej na jiné úrovni. Vzpomínám na Třinec a potom na Nový Jičín, kde jsem odehrál deset, jedenáct let, a myslím si, že se nemám za co stydět. Byla to druhá liga a měli jsme perfektní tým a výbornou partu kluků. Doteď tam mám vynikající kamarády. Myslím si, že za těch asi dvaadvacet let hokeje, co jsem se kolem toho motal, mám perfektní kámoše, a to mi z hokeje dalo asi nejvíce. ¨

S kterými velkými hráči jste působil v jednom týmu?

V týmu byla velká jména, která přišla do Třince, ať už Lubomír Sekeřáš, Jozef Daňo, Roman Kontšek, Marek Zadina, Stanislav Mečiar, Richard Král nebo Viktor Ujčík. Bylo jich opravdu hodně. Samozřejmě posun v tom jejich pojetí hokeje byl velký a člověk už měl nějaké roky. Byli to hráči, kteří nám zvedali laťku. My jsme si mysleli, jak nejsme dobří, ale přišli tihle borci a zjistili jsme, že je to vlastně pořád velký rozdíl (usměje se). O tom to je, že pak vidíte jiné hráče a zjistíte, že na sobě musíte pracovat ještě více. Jestli na sobě pracujete ve dvaceti, pětatřiceti, záleží na každém, jak chce hokej pojmout. Druhá národní se dá hrát, když na to člověk má a bude na sobě pracovat, třeba do čtyřiceti. Hlavně musí fungovat zdraví.

Na které okamžiky nebo góly vzpomínáte nejvíce?

Góly a nahrávky nějaké vždycky byly. Z kanadského bodování jsme si vždycky dělali tak nějak srandu. Hodně si cením určitě extraligového gólu, ale největší zážitek byl postup s Třincem do extraligy. Ta atmosféra kolem všeho okolo, to byly velké momenty. A potom v Novém Jičíně, když jsme vyhráli druhou ligu a hráli jsme baráž. Novojičínský fanoušek je náročný a vím, že na nás v baráži i pískali, ale potkali jsme se tam s dobrými týmy a byla to pro nás velká zkušenost. V kariéře jsem zažil hodně památných momentů, spoustu srandy a baráž s Novým Jičínem byla taky velkým zážitkem.

VÁCLAV SLABÝ

Datum narození: 10. února 1967 v Novém Jičíně.

Hráčská kariéra: Kopřivnice, Dukla Michalovce, Dukla Vyškov, Třinec, Karviná, Opava, Nový Jičín, Kopřivnice. Trenérská kariéra: Nový Jičín (starší dorost), Kopřivnice.

Autor: Dalibor Tobola

15.4.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

FRENŠTÁT (zleva Marek a Klimpar) zažil v Českém Těšíně další radost z vítězství.

Frenštát jede. Vykradl Český Těšín a teď hostí nováčka

FOTBALISTÉ Bílovce (v bílém) si musí na výhru počkat minimálně do neděle, kdy doma hostí Pustou Polom. 

Bílovec neuspěl na hřišti Staré Bělé

Vznikla petice kvůli silnici

Přejít z jedné části Kunína do druhé je velký problém. Důvodem jsou projíždějící auta. Obyvatelé obce proto podepisují petici.

Divizní Nový Jičín stále čeká na první výhru

 Novojičínští fotbalisté nevyhráli ani ve třetím divizním kole, když padli v Hranicích. Nyní hostí v sobotu nováčka z Bohumína.  

Proti africkému moru bojují i vojenští veterináři z Hlučína

Na likvidování následků nákazy afickým morem prasat se podílejí ode dneška i vojenští veterináři z Hlučína.

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

I relativně nízká finanční gramotnost Čechů může za to, že čas od času skočíme na „supervýhodnou“ nabídku zhodnocení peněz, která se nakonec promění v totální fiasko. Pokud byste rádi investovali svoje úspory, nevynechejte následující tipy. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení