Herzogův Aguirre, hněv Boží je jedním z velkých tíživě vizionářských filmů. Vypráví příběh expedice konkvistadora Gonzala Pizarra, který v letech 1560-61 vedl hrstku mužů do peruánského deštného pralesa, přitahován příběhy o zmizelém městě. Úvodní záběr je strhující: dlouhá řada lidí se šine strmou cestou do údolí hluboko pod nimi, zatímco mlžná oblaka zastiňují vrcholky. Muži mají kovové přilbice a hrudní pláty, své ženy nesou na nosítkách. Jsou oblečení pro dvorní slavnost, ne do džungle. Příroda je děsivá a domorodci nepřátelští, ale myšlenka na pozemskou blaženost v Eldorádu zpočátku překoná všechny svízele. Aktéři se však postupně stahují sami do sebe, přibývá konfliktů a sama džungle jim nastavuje jen tu nejméně vábnou tvář. Jen maniakální Aguirre ještě stále věří, že za následujícím ohbím řeky je čeká vysněný cíl. V okamžiku, kdy přes palubu hodí koně - toto poslední pojítko s civilizací - je však čím dál jasnější, že stále se zmenšující posádka rozklíženého a potápějícího se voru svého cíle nikdy nedosáhnou. Možná proto, že žádný není. A do toho všeho postupuje šílenství hlavního hrdiny.

Tón filmu udává hudba. Tíživá, církevní i světská, a přitom je ještě něčím jiným. Složil ji Florian Fricke, jehož skupina Popol Vuh pojmenovaná podle mýtu o stvoření Mayů zaznívá v mnoha Herzogových filmech. Také je třeba upozornit na tvář Klause Kinského v hlavní roli. Má vystrašené modré oči a široké, silné rty, které by působily smyslně, kdyby je nestahoval škleb šílenství. Tady hraje konkvistadora s nejsilnější vůlí. O prvním shledání s mladým Kinským Herzog řekl: "V tu chvíli jsem věděl, že mým osudem je točit filmy, a jeho osudem je v nich hrát."

Umění obou si budeme moci vychutnat vpátek 15. února, ve 20 hodin kdy novojičínský Biograf Artefakt uvede jejich snímek Aguirre, hněv Boží. (mer)