Pánové z Trombeniku se nechali zmámit klezmerovou hudbou v roce 2001. Každý z muzikantů, kterí dnes tuto kapelu tvoří, přišel ze skupiny provozující žánr zcela odlišný. Pod maskou Trombeniku se tak skrývá rocker, folklorista, středověký trubadůr, alternativní polykač střídajících se různých taktů, folkař, funkyman i ethnovlnař.

Jejich barevná hudební minulost určuje styl a směr, jímž kapela kráčí. „Klezmerové melodie (písně židovských hudebníků z východní Evropy a z Ameriky) z 19. a 20. století jsou jim základem. A ty sytí hoši jazzem, balkánským duchem, cikánskou nespoutaností, latinskoamerickým rytmem, zastřešují ethnoklenbou a nabíjejí rockovou municí,“ vysvětlují muzikanti na svých internetových stránkách.

Stále se ale drží tradice, která klezmer provází. Tento styl vyvinuli kolem 15. století hudebníci zvaní kleyzmorim. Zakládali jej na zbožné tradici vracející se až do biblických časů. Repertoár tvoří především taneční písně pro svatby a jiné oslavy. Názvy a texty písní jsou většinou v jidiš. Původně znamenalo slovo klezmer hudební nástroj, ale později se význam rozšířil i na samotné hudebníky. Pro hudební žánr se začalo používat až ve 2. polovině 20. století. Nahrávky a písně z počátku 20. století se většinou označovaly jako jidiš hudba. Dnes v Česku hraje hned několik klezmerovských uskupení složených převážně z mladých muzikantů.

Jako klezmeři stáli Trombenici před posluchači v Praze, na Moravě i v zahraničí. Rozpínají se na velkých podiích festivalů a sálů, smršťují na menších klubových hudebních scénách. Stávají se bodem programů s vážnou hudbou a jindy zcela nevázaně vyhrávají do tance na svatbách. A konečně čas od času koketují s múzami na divadle. Charakteristický zvuk kapele dodává pětice nástrojů: klarinet, housle, bendžo, kontrabas a bicí. Zpívá se v angličtině přistěhovalců z Evropy a v jidiš.

Ve frenštátském Malém sále Domu kultury vystoupí kapela Trombenik v pátek 21. listopadu od 20 hodin. (mer)