'Nemáš céčka?' Unikátní výstava nevznikala lehce

Pro mnohé, především dnešní třicátníky až padesátníky, je návštěva výstavy Moderní lidová kultura na Příborsku návratem do mladých let, pro současné středoškoláky zrcadlem doby, kdy člověk, pokud chtěl něco výjimečného a osobitého, musel si to vyrobit sám.

Výstavní síň v piaristickém klášteře v současné době dýchá dobou především druhé poloviny 20. století a přibližuje návštěvníkům tehdejší kulturu trampů, vojáků, diskoték, ale i současnou, v podobě bezdomovců. Prvotní impulz vzešel od pravidelného hosta muzea, který před třemi, čtyřmi roky začal do muzea nosit artefakty domácí výroby z minulého století. „Dalším impulzem bylo to, že Národní muzeum v Praze, národopisné oddělení, uspořádalo výstavu Nové pověsti československé a expozice byla na podobné téma. Výstava proběhla před rokem a my jsme na ni navázali,“ řekl Deníku vedoucí muzea Václav Michalička, s tím, že obě instituce na výstavách v Praze i Příboře spolupracovali.

Když se řekne lidová kultura, lidé si vybaví barevné vyšívané kroje, primáše s muzikanty a neodmyslitelným cimbálem nebo práci na kolovrátku. „Lidová kultura pořád existuje, pořád se vyvíjí,“ upozorňuje Michalička a dodává: „Je to něco, co si lidé nekoupí, co není konfekční, ale sami si to vytvořili, jsou to věci, které obklopovaly a tvořily jejich svět.“ Co tak lze v Příboře vidět? Pro mnohé notoricky známé výrobky z chemlonu, céčka, ručně šité šaty do tanečních nebo nejrůznější domácí dekorace z netypických materiálů. Jsou zde vícegenerační exponáty. Dětská léta prezentuje například lidová slovesnost, památníky, dospívání pro změnu intimní deníky pubertálních děvčat, a pak generační jevy již zaniklé, jako je základní vojenská služba, nebo upadající, což je případ trampování. Originální jsou také novodobé kroje v podobě figuríny vymóděné do disko stylu přelomu 80. a 90. let nebo rockového stylu v době, kdy si fanoušci kožené bundy propichovali cvočkami či zavíracími špendlíky.

Domácí výroba ze všeho

„Pak jsou zde představeny také různé ruční techniky, například obšívání, nebo věci vyrobené z moduritu. Jak chlapi dělali v tatrovce, tak tu máme dále věci vyrobené z různých odpadových materiálů, co měli po ruce. V dnešní době nám mohou připadat nevkusné, ale je to otázka dobového vkusu,“ rozvedl vedoucí příborského muzea.

Ten přiznává, že sehnat exponáty bylo těžké, protože tyto artefakty se objevovaly v domácnostech poměrně krátkou dobu a lidé se jich rychle zbavovali. „Měl by to být základ nové sbírky, která bude dokumentovat tuto dobu a ten fenomén. Nedá se do nekonečna sbírat devatenácté století. My jsme zjistili, že tady ty věci jdou sehnat mnohem hůře než třeba věci předválečné,“ dodal Václav Michalička.

O úspěchu výstavy vypovídá také její návštěvnost, která od listopadu dosáhla čísla 600. Jedním z hostů byla i místní kronikářka Irena Nedomová: „Jak jsem vešla do toho sálu, tak jsem v mžiku byla nadšená. Úplně mě to vrátilo do dětství,“ neskrývala nadšení a přiznala, že největší radost jí udělaly vystavené gobelíny, zvonové kalhoty, céčka, ale také vojenská kultura.

Moderní lidová kultura na Příborsku je výstavou nevšední, přesto mnoha lidem velice blízkou a intimně oslovující. Potrvá až do 20. února tohoto roku.