VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ženy se ráno samy umí zkarikovat u zrcadla, a trvá jim to hrozně dlouho

Říká v rozhovoru pro Deník výtvarník a karikaturista Václav Šípoš.  Sám má na stojanu heslo: Nebojte se karikatury, karikaturista se bojí více než vy!

30.3.2014
SDÍLEJ:

Václav ŠípošFoto: Petr Hlubek

Pravidelně v kavárně bývalého Domu knihy Librex v Ostravě (dnes patřící společnosti Knihcentrum) kreslí karikatury návštěvníků z řad populárních osobností i tváře zcela neznámých lidí. Výtvarník a malíř na volné noze Václav Šípoš ale nekreslí jen portréty. Podílí se například také na úspěšném dětském pořadu o vaření Draci v hrnci, který vysílá kanál České televize Déčko.

Jak nejčastěji lidé přijímají vaše karikatury? Osobně považuji za velmi vzácné, když se člověk dokáže sám sobě zasmát…

Víte, žasnu, jak se někdy lidi u kreseb uvolní a smějí se a baví je to, až tleskají. Záleží na výtvarníkovi, jak si vede. S karikaturou jdete vlastně vždy s kůží na trh. Mým úkolem je při kreslení portrétů pobavit a ukázat ten můj pohled. Nejsem zrcadlo a na fotkách se ani vy kolikrát nepoznáte, i když jsou do občanky. Mám na stojanu na kreslení napsán nápis: „Nebojte se karikatury, karikaturista se bojí více než vy."

V tržním hospodářství není problémem karikatura, ale postoj k ní. To je na vzdělanosti národa odkojeného humoristickým Dikobrazem. Mám na to docela vtipnou šablonu ve tvaru svého jména, coby loga šíp-oš. Vesměs, kdo rychle odhalí ten fórek, umí se i dívat na kresby jinak.

Václav Šípoš - autoportrét

Stává se často, že váš humor zákazník neunese, nebo převažují spíše ty kladné reakce, kdy naopak dokáže ocenit nejen váš nadhled, ale i um?

Pokud si karikaturu objednáte, pak se smích očekává, byť na úkor obdarovaného, a ten, aby si nezadal, směje se třeba taky. Je to podobné jako s hudbou, buď ji umíte vnímat ve všech jejích podobách, nebo ji prostě jen rozlišujete na pěknou a blbou.

Jenže pak je tady pohlaví, které u hudby nerozlišujete. Mně lidé často říkají, že jsem na ženy krutý.

Ženy se ráno samy umí zkarikovat u zrcadla, a trvá jim to hrozně dlouho. A pak přijde jakýsi mazal a všechno odhalí zpátky. Ale ten účes stál přece tolik peněz… Chtějí ho vidět taky v obraze, a to namalované obočí mám já znovu zkopírovat… Přitom po babičce mají tak hezkou linku, jen trochu jiným směrem a v jiné hustotě… U chlapů se toto neděje, jdeme rovnou do toho, kolik pokrytectví v nás je, bez nějakých oklik to hodím do linií a barev a škály šedi a kochám se charizmatem. A hlavně si pak třeba popovídáme, jak jde život, a že ten portrét je celá babička přes otcovu stranu…

Mám vesměs dobré zkušenosti a ohlasy na karikatury, záleží jen, jak naladíme a napnem struny. Dechovku já nehraju, spíš jazz.

Setkal jste se někdy s objektem, který jste nedokázal nebo prostě nechtěl a odmítl malovat?

Hm, docela intimní otázka. Nedovedu dost dobře kreslit lidi, co jsou mi krajně nesympatičtí. I když, za peníze jsem se naučil odblokovat i tento hendikep. Pokora, nadhled, to se naučíte, když se živíte prací.

Vzpomenete si ještě na kresby, které jste maloval mnohem déle než ty ostatní a naopak, které byly hotovy v rekordně krátkém čase? Nebo máte prostě svůj standardní časový limit, do kterého se snažíte karikaturu nakreslit stůj co stůj.

Namaloval jsem se v „oleji" autoportrét . Trval celou noc. To je můj nejdelší obraz. Bežně kreslívám v minutových časech. Portrét. Ale v jednom zátahu dovedu kreslit i čtyři hodiny v kuse celou řadu portrétů. Nemám rád soutěže a rekordy, ale nakreslil jsem během hodiny 60 portrétů perokresbou. Akvarel je technikou rychlého štětce.

Už jste někdy karikaturoval na zakázku nějaké zvíře? A jak to majitelé přijali?

Tak na to velice rád vzpomínám. Tedy na kreslení zvířátek pro vyškovskou zoo. Bylo to na zakázku ředitele Josefa Kachlíka. Chtěl udělat celou image zoo postavenou na mých kresbách z vodových barev a tuše. Pokusil jsem se tedy nastudovat Babiččin dvorek vyškovské zoo a kreslil několik týdnů slepice, kozy, buvoly, prasata… To mě moc bavilo. Jednou procházel kolem mne učitel kreslení, a pak už se na mě chodil dívat pravidelně i s dětmi. Například jak čekám, až vyleze mýval ve dne z nory, nebo jak kreslím krmení divokých prasat. Mohl jsem tehdy kreslit podle fotek z internetu, ale na živo to bylo mnohem lepší, skvělé. I výsledek se moc líbil. Vystavoval jsem vše tehdy i v Ostravě, ale už nemám nic z těch skic ani doma. Asi mám jít jinou cestou, teď jsem v QQ studiu (připravuje se zde animovaná část pořadu Draci v hrnci pozn. redakce), kde mnohokráte tyto zvířátka taky kreslím. Standa Filip mi také napsal hezké a velmi vtipné verše k těmto zvířátkům, skoro by to bylo na knihu…

VÁCLAV ŠÍPOŠ Narodil se 23. června 1959 ve slovenské Handlové. S manželkou Danou má dvě děti, jednatřicetiletou Jiřinu a sedmadvacetiletého Vaška. Do Ostravy se přistěhoval s rodiči v roce 1961. Je absolventem střední výtvarné školy, obor propagační výtvarnictví. Pracoval také jako výtvarník a fotograf v Nové huti Ostrava (dnešní ArcelorMittal). V roce 1999 se i se svou rodinou odstěhoval, žije ve Studénce. Od roku 2000 je na volné noze. Kreslí portréty, karikatury, akvarely, vytváří loga, plakáty, svatební oznámení, obaly CD, ilustruje knihy. V roce 2003 vyhrál se svou kresbou Salon kresleného humoru v rakouském Feldkirchenu. Zabývá se i fotografováním, fotil happeningy ostravských umělců, hudební skupiny, historické šermíře a věnoval se i sociálním tématům. Získal 1. cenu fotomagazínu Fotogafie. Loni například ilustroval učebnici pro střední školy nakladatelství Fraus „Literatura v souvislostech 3". Je členem České unie karikaturistů.
Více na www.tchechiche.cz.

Na svých webových stránkách nabízíte nejrůznější techniky kreslení, od vizitek přes svatební oznámení, firemní pozvánky po hudební plakáty… Jste opravdu schopen vytvořit cokoliv v jakémkoliv stylu, nebo jste spíše ten typ umělce, který má tendenci objektu kresby vnutit i svou představu výsledného díla?

Donedávna jsem si to myslel, že bych se i „ohnul", jenže mám čas ledva jako ten typ umělce, co má tendenci „vnutit svou představu" zákazníkovi. Musím i nadále „bojovat s Josefem Ladou" a přesvědčit svým umem. Smutný zákazník si to raději namaluje pak sám podle Lady. Já prostě mám rád louky s kytkami, ale i s kopřivami a pole s obilím, ne lány řepky „BO TO NESE…"

Zažil jste i éru ryze kreslených časopisů, jako byl Dikobraz, po revoluci například Trnky Brnky… Myslíte si, že se ještě někdy navrátí?

To je smutná vize. Nebudou kresby v tisku, najdou se na internetu. I já objevuji pro mne nové kreslíře humoru z minulých století, které jsem ani neznal, a dnes je najdu na internetu.

Před několika lety jste se z Ostravy přestěhoval do svého domu ve Studénce. Jak se vám tam žije? Nechybí vám Ostrava?

Sedím doma ve Studénce a představuji si, jak musel kdysi malovat bez internetu portréty třeba Rembrandt. Sixtinskou kapli by dneska Michelangelo vyjel ve Photoschopu a třeba by u toho taky ležel…

Do Ostravy jezdím furt, bo tu maju tu kavarnu, kde se jen tak poblonckam a poklajdame se znamyma. Hafo obchodu a pak v Porubě fajny kupak, kde nas mama namydlila mydlem s jelenem, a jak se šlo večer dom, kolem Myslivny, tak sme se svezli na velbloudu. Včil ve Mlejně malujeme ty sagi baby s takum partiu a ty akty baj aj kdosik kupi tu a tam a vystavime to taky třeba na kožním oddělení v Ostravě.

Autor: Bronislava Supíková

30.3.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Petřvald na Moravě nyní čeká druhé domácí utkání v řadě, když v sobotu od 17.00 vyzve Ostravu-Jih.

I. B třída, sk. B: Až příliš krutá porážka pro Petřvald

Fotbalisté Jeseníku zažívají podařený vstup do sezony, když uspěli i ve druhém zápase, ve kterém zvítězili v Odrách 3:2.

Souhrn I. B třídy, sk. D: Mořkov si vyšlápl na Starý Jičín

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

Frenštát jede. Vykradl Český Těšín a teď hostí nováčka

Fotbalisté Frenštátu otočili duel v Českém Těšíně a i díky dvěma trefám kanonýra Klimpara slavili vítězství 3:1.  

Bílovec neuspěl na hřišti Staré Bělé

Tým Tomáše Černína prohrál na hřišti Staré Bělé 1:4 a o první výhru v novém ročníku krajského přeboru se může pokusit v neděli, kdy doma vyzve Pustou Polom.  

Vznikla petice kvůli silnici

Přejít z jedné části Kunína do druhé je velký problém. Důvodem jsou projíždějící auta. Obyvatelé obce proto podepisují petici.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení