VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Poslední rozhovor Věry Špinarové pro Deník: Stále miluji živá vystoupení

/ROZHOVOR/ Připomeňte si spolu s námi Věru Špinarovou v posledním velkém rozhovoru, který poskytla Deníku loni v prosinci - tři dny před svými půlkulatými narozeninami. Rozjímala tehdy například nad vánoční svátky, které měla moc ráda. Jen se jí nelíbil ten shon a nakupování…

27.3.2017
SDÍLEJ:

Rodinu kolem sebe, k tomu klid, psy a kočku. Co si přát víc?, říká zpěvačka.Foto: Deník/Lukáš Kaboň

Rozhovor vyšel 21. prosince 2016 v příloze Deník plus - jeho část najdete také zde: Žádný koncert nedám bez písně z Tenkrát na Západě


Je to už čtrnáct let, co naše legendární a stále žádaná zpěvačka populární hudby Věra Špinarová dala sbohem životu v rušné Ostravě. A tak už nějaký čas žije v Pohořílkách, které jsou součástí Fulneku, v nádherném zrekonstruovaném stavení, uprostřed zdravé přírody. A pozítří oslaví pětašedesátiny. Stále miluje bezprostřední kontakt s publikem a obecenstvo nedá dopustit na svou Věrku, takže často koncertuje s kapelou svého syna Adama Pavlíka nejenom napříč celou Českou republikou.

* Rok 2016 nezačal pro vás moc šťastně…

Ano, vystoupení jsem měla o něco méně než v předešlých letech. Zřejmě to způsobila únava, možná také důsledek turné, které jsem absolvovala ještě předtím s Petrou Janů, a kromě toho jsem také koncertovala samostatně s kapelou svého syna Adama. Začátek roku jsem strávila v nemocnici, bylo to prý údajné selhání imunity a trvalo mi skoro přes dva měsíce než jsem znovu začala jezdit a zpívat.

* Jednoho dne se vrátíš je název písně, bez níž bychom si nedovedli představit hudební dramaturgii rozhlasových stanic, televizních pořadů, diskoték… Vnímáte vůbec tu magickou sílu svého hlasu, když ji slyšíte?

To byl velký dramaturgický počin Iva Pavlíka. Pamatuji si, že tuto Morriconeho melodii z filmu Tenkrát na Západě vybral právě on, ale byla bez textu. Spolupracoval se Zbyškem Malým, který napsal úžasně nadčasový text, vpravdě básnický, jenž evokuje radost, smutek a další poetické záležitosti. K úspěchu nahrávky samozřejmě pomohl Ostravský rozhlasový orchestr a hudební aranžmá Drahoslava Volejníčka. Je zajímavé, že tato písnička byla dlouho natočená, nikdo si jí nevšiml. Až v televizním pořadu Ring volný se mě režisér František Polák zeptal, jestli nemám nějakou pomalou písničku. A když to v televizi zaznělo, jako by se národ zbláznil, stala se píseň velkým hitem, z čehož mám pochopitelně radost.

ČTĚTE TAKÉ: Věra Špinarová zemřela. Jedinečný hlas z Ostravy utichl

* Dokonce i dnes, když nezazpíváte tuto písničku na vystoupení, publikum se prý na vás zlobí…

Máte pravdu, najdou se posluchači, kteří přijdou na můj koncert a čekají hlavně na tuto píseň. Vzpomínám si na jedno vystoupení v našem kraji, když jsem už byla hodně unavená a nakonec jsem písničku vypustila, tak po vystoupení mi dokonce jedna babička vyčetla velmi emotivně, proč jsem právě tento hit nezazpívala. A jen těžko se vám vysvětluje, že po dvou hodinách na pódiu, když už jsem byla doslova „vyždímaná jako citron", tuto píseň raději vynechám, než bych ji zazpívala je tak napůl…

* Zpíváte profesionálně už téměř půl století. Přemýšlela jste někdy o tom, kde jste získala tak obrovský hlasový fond, který vám závidí mnohé operní pěvkyně?

Sama si kladu mnohdy tuto otázku, vždyť mám menší postavu a s altovým projevem a velkým hlasovým rozsahem jsem nikdy pořádně neuměla hospodařit… Právě v ostravském rozhlase se mi moc v tomto směru věnovali.

* A jak vzpomínáte na své dřívější rozhlasové nahrávky?

Prvními mými rozhlasovými hity se staly písničky Mý adié nebo Domů mířím, venku svítá, které jsem nazpívala s Ostravským rozhlasovým orchestrem. Všichni byli ke mně zlatí, měli se mnou velkou trpělivost, poněvadž jsem špatně vyslovovala, ale také ne moc dobře intonovala a dýchala, neladila (úsměv na tváři Věry Špinarové).

* Když listujete pamětí, na která hudební seskupení, s nimiž jste doposud spolupracovala, ráda vzpomínáte?

Skupina Majestic, hudební dění na ostravském výstavišti Černá louka mělo něco do sebe, vždyť na nás stály fronty lidí a chodily na mě, což si až po letech silněji uvědomuji. V Ostravě tehdy v těch šedesátých a sedmdesátých letech minulého století vládla určitá řevnivost mezi kulturními domy v jednotlivých čtvrtích. V jednom zpívala Marie Rottrová, třeba v Ostravě-Zábřehu či v Porubě, já zase na Černé louce, ale byla to bezvadná atmosféra. Pro upřesnění: začínala jsem nejdříve ve skupině Flamingo s Petrem Němcem a Marií Rottrovou. Tam jsem byla jenom takový „přichvístek". Působila jsem také ve skupině Majestic, kde chvilku zpívala Marie Rottrová, která odešla do Flaminga. A v Majestiku to všechno začalo na čajích, kde jsem už zpívala celý koncertní program a se zpěvákem Standou Hranickým jsme byli už rovnocenní partneři, takže jsem se musela hodně věcí naučit v angličtině. A užívali jsme si to.

* Čím vás přitahoval hudebník a pozdější váš manžel Ivo Pavlík, s nímž máte syna Adama, současného šéfa vaší nynější doprovodné kapely?

Pro Iva jsem měla slabost už jako holka. Vím, že jsme mu s kamarádkou ještě na základní škole volaly do bytu a měly škodolibou radost, když telefon zvedla jeho tehdejší manželka… Později se vrátil Ivo Pavlík z hudebního angažmá v Německu a jeho útočištěm se stala právě skupina Majestic. Nacvičili jsme repertoár a začala jsem s ním zpívat a účinkovat. A do Iva jsem se zamilovala…

* Nicméně nic netrvá věčně, s Ivem Pavlíkem jste se rozvedla, přišly nové kapely a nové projekty a vzala jste si zpívajícího bubeníka Vítězslava Vávru…

Bylo to překotné, trošku divoké a pro mě ne moc šťastné období…

* Pokud vím, tak na příští rok připravujete společné turné s Heidi Janků, která je současnou manželkou Iva Pavlíka…

Ano, Věra Heidi Tour 2017 vypukne ke konci příštího roku, bude mít osm zastávek, včetně moravskoslezské metropole, nevyhneme se ani Praze. Půjde o sály s kapacitou okolo 700 až 1000 míst. Nicméně už nyní je o tour veliký zájem. Některé písničky si s Heidi zazpíváme společně, jinak každá vystoupí samostatně se svou skupinou – Heidi Janků se Supernovou a já s kapelou svého syna Adama. Moc se na to těším. Myslím si, že my holky z Ostravy umíme ukázat, co je to muzika.

* Na které osobnosti ze své dosavadní kariéry vzpomínáte nejraději?

Nikdy jsem neměla nějak moc široký okruh spolupracovníků. Pokud jde o hudbu, tak pěkné písničky mi napsali například Ivo Pavlík a Andonis Civopulos, a pokud jde o textaře, protože jsem zpívala a zpívám také hodně převzatých zahraničních melodií, tak nesmím zapomenout na Vladimíra Čorta a Pavla Vrbu, s nímž jsme se měli hodně rádi, kteří mi napsali úžasné texty. Výborný je Petr Šiška, Jiřina Fikejzová mi napsala k albu Stíny výsluní jeden pěkný text. Jaroslav Wykrent mi napsal také úžasné věci. Jsem nešťastná z toho, že už mezi námi není Pavel Vrba, který chtěl ještě pro mě něco nového vytvořit… Dobře píše Lešek Wronka, ale také nesmím zapomenout na svého syna Adama.

* Těšíte se na Vánoce?

Mám ráda vánoční atmosféru, ale vzhledem k tomu, že žiju už mimo Ostravu, tak se nedostanu do města. Ale nelíbí se mi ten shon, v němž skoro každý kupuje kdejakou ptákovinu, to není ta pravá poezie Vánoc. Na Štědrý den budu asi sama a už se těším, že si vychutnám atmosféru klidu. I když musím říct, že se každou chvíli někdo za mnou zastaví. Těším se na vnučku, která zde má své zázemí… A nedovedu si představit, že bych se teď sebrala a jela někam k moři a na Štědrý den do mě pražilo slunko. A i když budu sama, udělám si bramborový salát, rybí polévku, usmažím si kapra, rozkrojím si jablíčko, dám si svíčku do ořechu…

* V příštích dnech slavíte jubileum, pětašedesátiny. Doufám, že ještě neohlašujete konec pěvecké kariéry…

Nevidím důvod, abych končila. Ještě se na to moc těším. To samozřejmě záleží na zdraví. Zatím si myslím, že mi to zpívá, nemám žádné problémy. Nesmím dostat ale žádný virus…

* Jaký byl váš dosavadní život s hudbou?

Krásný. Nahoru dolů, pestrý a barevný, zažila jsem si všechno. Asi tak to mělo být. A zpívání bylo nejsilnější. Mám ho ráda. Člověk si musí věřit. Miluji živá vystoupení, když za mnou stojí na pódiu kapela. Musím si zpívání doslova a do písmene užít.

* Co si přejete do nového roku?

Abych byla zdravá – a to přeji také všem. Aby také byla spokojená moje rodina. A také ať se lidé mají rádi, vždyť se podívejte, jak jsou dnes na sebe mnozí zlí, pro pár korun jsou někteří jedinci schopni druhého zmrzačit, a dokonce i zabít a okrást. Myslím si, že nikdy nebylo tolik zla mezi lidmi, jako je teď. A to by se mělo změnit…

Autor: Břetislav Uhlář

27.3.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kompostování. Ilustrační snímek

Kompostéry: město se spojí s dalšími

První kolo MOL Cupu: Benešov vs. Baník

Krajské kluby znají své soupeře v poháru

Pokuta za rychlost může dovolenou pořádně prodražit

Nástrahy čekají například v opravovaných úsecích v Rakousku, kde jsou automatické radarové systémy.

Obnovená premiéra ploché dráhy se blíží. Pořadatelé poodkryli startovní listinu

Několikaměsíční úsilí plochodrážního klubu v Kopřivnici o zachování ploché dráhy dopadlo úspěšně a už tuto neděli 25. června čeká kopřivnický letní stadion obnovená plochodrážní premiéra, když se uskuteční Přebor České republiky s mezinárodní účastí a 2. Memoriál Michala Matuly.

Starý Jičín se v sobotu ocitne v době války

O několik desítek let nazpět se o víkendu vrátí hrad ve Starém Jičíně. Uskuteční se tam akce, která návštěvníky zavede do Itálie roku 1944, tedy do doby, kdy se odehrávala druhá světová válka.

Hodslavice chystají velkou slávu

Dne obce Hodslavice spojené s 15. ročníkem Memoriálu otce Jana Bittnera připravuje na sobotu 24. června obec ve spolupráci s místními spolky a Salesianským hnutím mládeže. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies