Fantazie. Takový název nese výstava Aleny Jermářové a Květoslavy Bartošové v prostorách restaurace při fulneckém kulturním centru. Na stěnách visí obrazy kreslené suchým pastelem a horkým voskem. Každá kresba je originálem, ačkoli se v nich opakují tvary, prvky, symboly a barevné kombinace. Při automatické a intuitivní kresbě se obě malířky spoléhají na vedení vesmírnou energií a bytostí a tvoří tak neopakovatelné obrazy, které si našly své obdivovatele i odpůrce.

Výtvarnice svá díla představily společně teprve podruhé. „Jedná se o specifickou kompozici barev. Každá barva vyzařuje určitou energetickou vibraci. Někomu je některá barva sympatická, některá zase méně. Podle toho, jakou energii potřebuje doplnit, takovou barvu má rád. Jde o to, aby si člověk vybral tu barevnou kombinaci, kterou potřebuje,“ přiblížila Alena Jermářová s tím, že jsou tyto obrazy tvořeny v napojení na univerzální energii i na různé pozitivní bytosti. „Když se k tomu papíru postavíme, můžu mít určitou představu o tom, že ten obrázek bude žlutooranžový, ale ne každá oranžová a žlutá do toho jde, protože ta ruka se prostě nepohne. Jak bude obraz ve finále vypadat, to zezačátku nikdy nevíme. Je to překvapení i pro nás,“ přiznala Jermářová, která poprvé vystavovala v roce 2001.

Její kolegyně, Květoslava Bartošová se tomuto malování věnuje asi osm let a jak sama přiznala, každá kresba pro ni znamená i vlastní vnitřní obohacení. „Obrovskou radost člověku přináší to, že někdo se na ten obraz podívá a řekne, tak to je úžasné, to je pro mě, to bych chtěl. Je to tato radost a práce s energiemi. Člověk si k tomu nemůže sednout kdykoli jako k vyšívání, musí být opravdu naladěný na tu vlnu. Je to taky o práci na sobě. Musí být zklidněný, uvolněný a zharmonizovaný,“ doplnila Bartošová.

Místnost restaurace se touto novou výstavou zcela změnila. Z malovaných krajinek a aktů shlíželi na hosty uklidňující barevné variace i drobná zvířata. „Je to dost jiné, než ty obrazy, které tady máme normálně. Myslím si, že se to lidem líbí, i když jsme tady měli jednoho umělce, který to trochu kritizoval. Ne každý k tomu má nějaký vztah,“ sdělila Věra Čatkosová, vedoucí Městského kulturního střediska ve Fulneku, které je zároveň pořadatelem výstavy.

Její slova jako by potvrzovala živá diskuse, která se kolem obrazů rozběhla v širokých vlnách. Našli se i takoví, jejichž vztah k tomuto stylu malby byl veskrze kladný. „Je to nádhera, já se o to pokouším asi půl roku, ale takové krásné je nemám,“ svěřila návštěvnice Jana, kterou však ihned přítelkyně ujistily, že její obrazy jsou úplně jiné a mají své vlastní kouzlo.