Šestačtyřicetiletý Bulava, jenž reprezentoval Bodyland Fitness Ostrava, obsadil ve své kategorii masters 40 až 50 let do 80 kg ceněné 3. místo. „Celkově nás bylo v kategorii 40 až 50 let asi dvanáct. Byli jsme rozděleni do 80 kg a nad 80 kg. V přípravě jsem vážil kolem 98 kg a myslel jsem, že se dostanu tak na 83 kg, ale tuku bylo více, než jsem předpokládal," vysvětloval Zbyněk Bulava.

Přípravu zahájil bílovecký kulturista na podzim loňského roku. „Dieta začala osmého února, kdy jsem vážil 98 kg. První týden jsem zcela vysadil sacharidy. Pil jsem šest litrů vody za den, masa jsem jedl cca 750 gramů denně. Potom jsem sacharidy rozvlnil, ale to by bylo nadlouho, přípravu jsem bral tentokráte velmi striktně a vše se projevilo na závodech, byl jsem nejlépe připraven za celou mou kariéru. Vážil jsem 75 kg, brutálně vyrýsovaných. Sáhl jsem si na dno všech svých fyzických i psychických sil, ale musel jsem si to po dvouleté pauze dokázat, nikomu jinému než sobě," tvrdí Zbyněk Bulava a pokračuje: „V únoru mi nevěřil nikdo a všichni říkali, že to prostě nedám. Jen jeden člověk řekl, že to dáme, a to byl můj trenér Jan Kubík z Ostravy. Tomu můžu děkovat nejvíce, věnoval se mi takřka každý den. Jinak jsem trénoval s Pavlem Petruškou a Pavlem Bula vou a se synem Martinem. Poslední měsíc dvoufázově. Ráno v šest hodin orbitrek nebo běh a odpoledne trénink v posilovně," dodává Zbyněk Bulava, který se mimo posilovnu v Bílovci a Ostravě nejčastěji připravoval ve Studénce v posilovně u Klečků. „Nejvíce mi asi pomohla podpora Honzy Kubíka, mistra Evropy z Ostravy, který se mnou trénoval a radil mi i se stravou. Pak samozřejmě okolí, kluci v posilovně a podporovala mě také firma ve které pracuji," těšilo třetího muže MČR.

V Praze pak mohl prodat veškerou dřinu z náročné přípravy a diety. „Závod samotný byl pro mne skvělý, byl jsem skvěle připraven a soupeři byli opravdu překvapeni mou formou. Vítězný Havlík je loňský mistr světa. Dle mého názoru a názoru odborníků nebyl tak dobře připraven jako já, ale je to mistr světa, a to se cení. S druhým v pořadí jsem prohrál o bod," upřesnil Zbyněk Bulava, před kterým skončil druhý Luboš Tengler z Prahy a vítěz Petr Havlík ze Slovanu Moravská Třebová.

Ocenění od kulturistických špiček

Nejvíce si však Zbyněk Bulava cenil poklony od nejlepších borců svého sportu. „Mnoho lidí se mě okamžitě po závodě ptalo, zda jsem zklamaný, ale já jsem byl šťastný a strašně jsem si závod užil. Byl za mnou jeden mistr svě-ta z klasické kulturistiky, Michal Sitter, a jeho názor byl pro mne zadostiučiněním. Řekl, že jsem připraven jako nikdy a že vypadám výborně. Složil mi hold a to byla bomba. Absolvoval jsem tři mistrovství republiky a pár závodů, ale nejvíce si vážím tohoto výsledku. Je pravda, že před čtyřmi roky v Odrách jsem byl druhý, ale to bylo doma. Teď to bylo v Praze a tam musíte být skvělí, aby si vás vůbec všimli. Cítil jsem opravdu exklusivní formu. Byl jsem v nejšpičkovější formě a závody jsem si strašně užíval. Byl jsem na čtyřech procentech tuku. Shazoval jsem kolem 25 kilogramů," líčí náročnou přípravu Zbyněk Bulava.

Se závody si dává pauzu

Další závody v nejbližší době rozhodně neplánuje. „Do padesáti jsem doma slíbil, že už ne, protože tím trpěla celá rodina. Nikdy neříkej nikdy, motivace třeba ještě přijde, když máte nějaký cíl, tak se mnohem lépe žije. Člověk musí mít cíl. Momentálně si ale musím určitě odpočinout. Mám zranění ramene, kolen. Dva tři měsíce to byla dřina. Teď mě čekají léčby zranění, která mne celou dobu přípravy provázela. Obstřiky a masáže všeho druhu byly nutné. Kulturistice se věnuji snad celou dobu, co žiju, miluju ji a je to asi netvrdší sport, co znám. Skloubení brutální diety a treninků je šílené a se zdravím to asi nemá co dělat, ale ten pocit, když to dokážete, je úžasný, je to za hranicí lidských možností," řekl spokojený šestačtyřicetiletý kulturista, který by obrovského úspěchu nedosáhl bez podpory okolí. „Děkoval bych dlouho, ale asi nejvíce Janu Kubíkovi a mé rodině. Hlavně ženě, že to vydržela, a dětem, že mi celou dobu věřili a byli na mne pořád hrdí, že jsem tak starý a tak dřu. Také klukům Petruškovi a jmenovci Bulavovi, bez nich by to také nešlo, kamarádům, co fandili a psali, dobrých lidí je málo, ale když jsou, tak si jich vážím," poděkoval Zbyněk Bulava, jenž se sportu věnuje odmalička. „V podstatě celý život jsem hrál první ligu národní házené ve Studénce, tenis za Vítkovice. Sportem jsem si prošel. Hraji i fotbal nebo hokej. Na závěr kariéry jsem hrál i klasickou házenou v Novém Jičíně," uzavřel sportovec Zbyněk Bulava.