„Cílem celé akce je přiblížit frisbee široké veřejnosti, protože ta má frisbee spojeno s nějakým bezvýznamným házením disku někde v parku,“ zdůraznil hlavní pořadatel Michael Hron a dodal: „Navíc většina tuzemských týmů hraje v Praze. V Odrách se uskutečnil ligový turnaj, tudíž účast týmů byla povinná. Týmy musejí přijet, a právě proto se dává pořadatelství menším městům jako jsou Odry nebo minule Slatinice u Olomouce. Jde o to, aby se na to mohli podívat i ostatní lidé.“

Podle jeho slov je medializace tohoto sportu prakticky nulová. „V televizi to neuvidíte. Málo lidí taky ví, že tento sport má i nějaká pravidla, a že v tom je nějaký herní systém,“ přiznal Hron.

„Frisbee jako takové má několik odvětví. Jednak to, co je běžné, je ultimate frisbee, kde se hraje na fotbalovém hřišti systémem sedm proti sedmi, dále pak odvětví pro psy, takzvané dog frisbee, a disk golf,“ vyjmenoval pořadatel a doplnil: „Třeba zde v Odrách pořádáme ultimate frisbee v kategorii Open. to znamená, že v týmu není daný počet mužů a žen. Většinou jsou tam samí chlapi, aby byl tým co nejsilnější. Dále jsou mixové kategorie a kategorie žen.“

Podle jeho slov je tento sport výjimečný v pravidlech. „Frisbee je o tom, že samotná hra nemá žádného rozhodčího. Je to zcela bezkontaktní sport, tudíž, pokud máte pocit, že vás někdo omezil, můžete si nahlásit faul. Pak je to o dohodě obou hráčů. Buď se dohodnou, nebo se hra vrátí o jeden hod zpět. Jiné cesty není. Celá hra je o „férovosti“. Ani samotná pravidla se v historii tohoto sportu moc neměnila. Na druhé straně na profesionální úrovni jsou pravidla, ale ta se týkají spíše různých hlášek. V tomto případě se hlásí nejenom fauly, ale i kroky, špatné bránění či počítání,“ prozradil Hron a pokračoval: „Pravidla se většinou zavádějí tak, že se dva roky vyzkoušejí během turnajů, a pokud se osvědčí, ponechají se. Důležité je také dodat, že smyslem všech pravidel je to, aby hra dosáhla co největší plynulosti.“

Podle jeho slov jde o fyzicky náročný sport, byť se to nezdá. „Sám frisbee hraju a musím přiznat, že je to náročnější než třeba fotbal. Hraje se na fotbalovém hřišti, sedm na sedm. Jednu chvíli je sedm útočníků, kteří mají na sobě sedm obránců, a následně je to naopak. Obránce nehlídá žádný prostor, nezaujímá žádnou zónu ani linii, hlídá si pouze svého hráče,“ upřesnil Hron a uzavřel: „Vy ale potřebujete být volný, abyste se uvolnili pro přihrávku. Tudíž, kdo nehraje, ubližuje svému týmu. Z toho důvodu musíte být neustále v pohybu.“