Josef Kulhavý: Nemůžu ani pořádně řadit v autě

Jeho kariéra byla dlouhé roky spojena s motokrosem, ve kterém získal řadů úspěchů. Od loňské sezony se však bílovecký rodák Josef Kulhavý zaměřil na cross country, kde také ukázal svou sílu. V mistrovství Německa v cross country slavil titul už před posledním závodem a na poslední vrcholné akci sezony, na mistrovstí Evropy v Itálii, nenašel na svém stroji Husqvarna 250 4takt žádného přemožitele. „V cross country může člověk taktizovat, rozložit síly," vysvětluje Josef Kulhavý a dodává: „Tým Zupin má vybudováno ve světě motosportu velmi dobré jméno. Byl jsem moc šťastný za své první zahraniční angažmá."

Řada fanoušků, nejen v Německu, si sedmadvacetiletého jezdce často plete s olympijským vítězem v cross country na horských kolech Jaroslavem Kulhavým. „Občas se mi to stává. Jezdí taky cross country, ale na kole. Já to jezdím na motorce. V Německu se mě ptali, jestli s ním nemám náhodou něco společného. Možná tam nějaká větev je, ale nikdy jsme se nějak nekontaktovali. Já o něm vím, on o mě asi ne," říká s úsměvem Josef Kulhavý.

S letošní sezonou to však nadějně nevypadá. „Vloni mě provázely bolesti v prstech na pravé ruce a po sezoně jsem se rozhodl, že půjdu na operaci," vypráví jezdec, jenž podstoupil operaci v listopadu loňského roku.

Když se zpětně ohlédnete za uplynulou sezonou, na co nejvíce vzpomínáte?

Z loňské sezony vzpomínám na spousty věcí. Sezona byla opravdu suprová. Hlavním cílem bylo udělat titul mistra Německa, což se podařilo. Ten zážitek z toho závodu, kdy jsem definitivně rozhodl o titulu, byl krásný. A potom samozřejmě titul mistra Evropy. Na tyhle dva okamžiky vzpomínám nejvíce.

S přípravou jste měl začít v prosinci. Jak jste na tom teď?

Makat jsem začal v prosinci, ale jelikož mám momentálně zdravotní problémy, tak se nemůžu připravovat naplno. Zdravotní stav mi to prostě nedovoluje. Bohužel jsem tedy zatím s pořádnou přípravou ani nezačal.

Jaká je momentálně vaše spolupráce s kondičním trenérem Martinem Horylem, kterého si pochvalujete?

Je to pravda, díky Martinovi, synovi Igora Horyla, mám jednu z nejlepších fyziček v cross country. S Martinem jsem začal, ale momentálně mi jen občas pošle nějaké tréninkové plány. Teď to ani pořádně nejde, takže si to řeším sám. Ale v kontaktu jsme pořád.

Odkdy vás zranění ruky limituje a co vás přesně trápí?

Celý minulý rok mě provázely bolesti v prstech na pravé, plynové ruce, ale nějak jsem to přes sezonu vydržel. Doktor mi do toho píchal injekce, abych mohl závodit. Po sezoně jsem se pak rozhodl, že půjdu na operaci. Ale bohužel, ani po té operaci to není dobré.

Jaká je tedy vaše současná situace?

Momentálně neřeším ani fyzičku, ani nemám v plánu nic s motorkou. Snažím se dát prostě dohromady, ať jsem v pořádku.

Vyhlídky na letošní sezonu tak asi nemáte nejlepší…

Bohužel je to tak. Mám vyhlídky sezonu úplně vynechat. Bolení prstů mě omezuje i v normálním životě. Třeba zajít si na kolo, nebo i řazení v autě, je pro mě problém. Bolest v prstech cítím. Byl jsem u jednoho z nejlepších doktorů na ruce, který má speciální kliniku v Krkonoších. A ten mi řekl, že další operace u mě nemá smysl. Takže rehabilitace, regenerace, a uvidíme.

O co všechno v letošním ročníku přijdete?

V sezoně jsem měl ty samé cíle co vloni. Měl jsem absolvovat stejné závody, ale všechno jsem to musel zrušit. I angažmá v Německu, protože nechci, abych někomu něco nasliboval, že pojedu, a potom se na závodech neobjevil. To opravdu ne. Jedna motorka mi tady zůstala, ale tu samozřejmě budu vracet. Takže jak bylo všechno super, tak je všechno na prd. (povzdechne si)

Co vlastně můžete?

Chodím plavat, taky občas na běžky. Zajdu i na spinning a doma se snažím cvičit vlastním tělem. Do rukou nemůžu brát nic těžšího.

Kdy jste měl začít s prvními závody?

Už od března jsem měl absolvovat první závody.

Vzpomenete si ještě někdy na své první začátky s motorkou?

Já jsem začínal asi ve čtyřech letech. První motorka byl takový upravený pionýr na terén. Myslím si, že to otec někde sehnal. Ale to jsem měl jen chvíli. Pak jsme dovezli z Rakouska, jak se otevřely hranice, padesátku s automatickým řazením. Na té jsem nějaký čas jezdil.

Sledoval jste letošní ročník dakarské rallye?

Dakar jsem poctivě sledoval každý den. Online výsledky na internetu. To mě vždycky hodně zajímá. A taky tam jedou moji kamarádi, které znám. Jedná se o slovenské jezdce Ivana Jakeše, který letos skončil čtvrtý, a Štefana Svitka, který byl vloni pátý, ale letos nedojel, když odpadl ze sedmého místa. Jeli tam kluci, které znám a se kterými se bavím, takže jsem jim fandil.

Jak letošní ročník hodnotíte? Překvapilo vás něco?

V motorkách se všechno točí kolem kátéemky. Jezdci jedou čistě, taktizujou, mají jednu jedničku v týmu a točí se kolem něho. Menší týmy nemají takové šance mezi nimi uspět. Myslím si, že to je podobné i u kamionů.

Po náročné sezoně jste si stěžoval, že ani nebylo pořádně kdy oslavit úspěchy. Už jste to dal do pořádku?

Jo, jo, už se stalo. Slavil jsem průběžně, skoro každý víkend. (směje se)

Takže jste stihl i svatební cestu s manželkou Magdalenou a oslavy nového roku?

Ano, byli jsme a všechno bylo v pořádku. Sotva jsem se vrátil ze svatební cesty, tak jsme jeli s kamarády do Egypta na pánskou jízdu. (úsměv) Sezona byla opravdu náročná, takže jsem byl rád, že jsem si mohl odpočinout. Nový rok jsme pak oslavili u sousedů, doma ve Studénce.

DALIBOR TOBOLA