VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ladislav Pokluda: Chci určitě pokračovat

Kopřivnice /ROZHOVOR/ - V loňském roce absolvoval třináct závodů v alpském lyžování v sérii závodů českého poháru Masters. Ten také celkově vyhrál. O začátcích a sportování v pozdním věku hovoří Ladislav Pokluda, člen SKI Klubu Kopřivnice.

19.3.2012
SDÍLEJ:

Ladislav PokludaFoto: DENÍK / Ivan Pavelek

Kdysi vás vzpomínal skokan Jiří Raška, když mluvil o tom, že začínal jako sjezdař. Vzpomínáte si na něj?

Všichni skokani začínali jako sjezdaři, a on taky. Jako sjezdař začal od malého kluka, ale už tenkrát měl sen, že bude někdy skákat. Já jsem rodilý Frenštátčan a většinu života jsem byl v lyžařském oddílu ve Frenštátě, tak jsem s těmi kluky vyrůstal a spolu jsme trénovali.

I s Jiřím Raškou?

No, tu největší makačku, když se připravoval na olympiádu, jsme trénovali společně. Začalo to už v šestašedesátém roce a v tom osmašedesátém to gradovalo. Chodili jsme do tělocvičny, na kola, do přírody, a hlavně jsme měli takové tréninkové místo v lese na Tižové, nedaleko hospody Žuchov. Tam jsme se scházeli třikrát týdně, a tam jsme trénovali.

Takže docela zabíračka…

V té době jsme měli moc dobrou fyzičku, protože ten Jura nám nic nedaroval. V podstatě jsme dělali dávky jako on. Díky tomu jsem měl fyzičku, ale taky jsem si možná pokazil klouby i páteř. Protože jsme posilovali s nějakými činkami, ryze amatérsky lámali jsme si páteř. Navzpírali jsme šílených tun, a bylo to takové neodborné. Takže jsem si to zdraví i trochu zničil.

V kolika letech jste začal jezdit vrcholově?

Lyžoval jsem od tří let. V podstatě jsem byl krajským přeborníkem už jako předžák, jenže jsem nemohl mít ten titul, protože jsem neměl potřebné roky. Nějaký Vlastík Horák, náš pozdější reprezentant a olympionik, a pak státní trenér, byl tenkrát druhý, já jsem byl první. Ale nebyl jsem věkově uznaný, byl jsem moc mladý (smích).

A jak vypadala vaše kariéra?

Jezdil jsem republiku a pak jsem narukoval na vojně do Dukly Banská Bystrica, odkud si nás vytáhl chlap, který založil Duklu v Přerově. To jsem měl skoro doma, a byly tam dobré podmínky. Po vojně jsem začal jezdit první ligu za Baník Ostrava, což byl tehdy takový lepší průměr. Byla to smíšená liga, kde jsme museli mít i ženské. No, a asi v mých dvaatřiceti letech tu ligu zrušili a my jsme s nějakým velkým závoděním za Frenštát pod Radhoštěm skončili. Byli jsme staří, tak jsme jezdili už jen sami pro sebe. Ale v té době mi už naplno strašily v hlavě motorky.

Jako motocykly?

No, ty mě zajímaly v té době už dobře deset let. Souběžně s lyžemi jsem jezdil Enduro, kde jsem se stal mistrem republiky. Jezdil jsem i motokros, ten ale taky nebyl na tu mou páteř to nejlepší. Jezdíval jsem i s mým bráchou. Pak jsem měl nějakou pauzu.

Jak dlouho?

Nevím, ale až po revoluci jsem začal jezdit jako mechanik po mistrovstvích světa a Evropy. Ale v té době už se u nás zavedlo lyžování Masters a já jsem sám pro sebe lyžoval pořád. Tak jsem do toho znovu začal vplouvat, až to vygradovalo v to, že jezdím republikovou špičku a lepší průměr v Evropě.

Takže jste se dočkal úspěchů i na stará kolena…

Jak se říká, nejsou roky, není rozum tenkrát jsme měli sílu a nebyl rozum, člověk měl hodně lákadel. Teď už rozum je, ale sil už není tolik. Tak se snažím ten sport dělat v rámci možností a zdraví co nejlíp.

S kým jste jezdil?

Byl tam třeba Milan Pažout, který závodil ještě do loňska, pak je tam Honza Čermák, který byl v reprezentaci, a další špičky v republice. Je to tam tak na půl, zkušení lyžaři i takoví, kteří sice lyžovali celý život, ale jen pro sebe. Závodit začali až na staré roky.

Čeho si ceníte nejvíce?

Třetího místa na olympiádě v Kranjské Goře ve Slovinsku a loni prvního místa v mistrovství republiky, kde jsem vyhrál celou kategorii dvě kategorie pode mnou a dvě nade mnou. Takže jsem se stal absolutním vítězem. To mě hodně potěšilo.

A letošní plány?

Říkal jsme si, že i letos se dobře připravím, trénoval jsem tělocvičnu, kolo, hory, dal jsem tomu maximum, ale někdy v listopadu přišla nepříjemná bolest do nohy. Je to od páteře, pramení to z toho, že jsem měl kdysi zlomené obratle z motorky. Tak jsem jel letos jen dva závody. Minimum tréninku, a teď se léčím a doufám, že to brzy odejde, abych příští rok mohl pokračovat naplno.

Autor: Ivan Pavelek

19.3.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Sečení borůvčí ve Velkém Kotli a na Petrových kamenech v Jeseníkách
8

Borůvky u Pradědu mizí pod křovinořezy

Nehoda na dálnici.

Tragická nehoda uzavřela v pátek dálnici na Novojičínsku

Senioři vyrazí na výlet do spřáteleného města na Slovensku

Poznávacího zájezdu do budoucího partnerského města Bánovce nad Bebravou se mohou kopřivničtí senioři zúčastnit v rámci programu Aktivní senior 2017.

AKTUALIZOVÁNO

Komplikace pro všechny! O víkendu se uzavře klimkovický tunel

 Dálniční tunel v Klimkovicích o víkendu projde každoroční plánovanou odstávkou. Ta ale bude oproti původnímu harmonogramu o čtyři hodiny kratší.

Ženě se nezdálo chování mladíků. Jeden byl v cizím voze

Ve středu v časných ranních hodinách přijali strážníci v Novém Jičíně oznámení od občanky, že v ulici Poděbradově se vyskytují dva muži, kteří se podezřele pohybují kolem jednoho ze zaparkovaných vozidel.

Novojičínsko: Školní pomůcky vystřídalo zednické náčiní

Miliony korun radnice a obce na Novojičínsku investují během léta do oprav školních zařízení.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení