Dakar je nebezpečný závod, který si vybírá i nejvyšší daně.

To je na každém Dakaru. Všichni víme, že tam kluci umírají, ale spíše si namlouváme, že my to zrovna nebudeme. Na druhou stranu jsem zažil Dakary, kde nikdo neumřel. V každém případě si vždy všichni přejeme, aby se nikomu nic nestalo. Bohužel, při těch kilometrech a únavě se to stává.

Jak jste reagoval na smutné zprávy o jných závodnících?

Na rovinu musím přiznat, že jsem mnohdy ani nevěděl spoustu věcí, které se kolem děly. Měl jsem spoustu starostí a člověk se tak nějak nezajímá, jak to vypadá kolem dokola. Je pravdou, že se to vždy na tiskovce říkalo, ale člověk musí umět dobře anglicky, nebo francouzsky. Jednak v žádné z těch dvou řečí nejsem odborník, za druhé jsem měl tolik technických problémů, že jsem na tiskovky ani nejezdil.

Jak postupujete při setkání s takovým neštěstím?

Je nepříjemné, pokud po cestě narazíte na někoho, kdo doslova leží. Ale pokud jsou již u něj další dva, kteří mu pomáhají, tak pravidla jsou taková, že ten, kdo přijíždí, pokračuje dál v cestě. Samozřejmě, pokud by šlo o nějakého kamaráda, tak zastavím za každou cenu.

Člověk musí brát případný úraz v potaz, ale nesmí nad tím zbytečně moc přemýšlet…

Samozřejmě, pokud se člověk bojí a vidí svůj konec za každou dunou, tak nemůže jet vůbec nikam, to je nesmysl. Na druhou stranu ale i samotná odvaha musí být úměrná. Když to někdo přehání a jezdí bezhlavě, může to být jeho konec.

Jaký je rozdíl mezi mladými jezdci a těmi zkušenými?

Mladí jezdci jsou hodně divocí. Moc se nekontrolují, nehledí vpravo, vlevo a myslí si, že jim to moc jde. Byla tam spousta dobrých závodníků a někteří z nich nedokázali ani dojet. Já ale říkám, když ti to moc jde, tak uber, protože za chvíli to přijde. Třeba je to blbost, je to jen můj poznatek. Každý jsme nějaký.

A co vy?

Já třeba, když si nejsem jistý, uberu a přemýšlím, co bude nejlepší. Je to mnohdy o štěstí, ale dálkové soutěže jsou především o rozumu.