Tomáš Tomeček: Letos to bylo hodně těžké

Letošní ročník byl pro něj náročnější než jiné, neboť po skončení závodu se po ose vracel pro poškozený doprovodný vůz. Před několika dny uspořádal besedu o rallye a trochu času věnoval i Novojičínskému deníku. O rallye i o sobě hovoří příborský jezdec rallye Tomáš Tomeček.

Co děláte, když zrovna nezávodíte?

Jsem mechanikem, manažerem, dělám mnoho dalších věcí.

Takže všechno se to točí kolem toho závodu…

Ano. Teď jsem třeba vytáhnul motor, budu shánět kolegy, ať se na to společně podíváme a zhodnotíme, jestli to půjde opravit. Auta jsem měl dát do depozitu. Řeším cash flow, faktury píši partnerům, vyrábíme pro ně DVD, na kterém budou videa a fotky. Taky budu muset poslat nějaké děkovné dopisy. Chci ještě nechat udělat nějaký návrh plakátu.

Na partnery jsem se chtěl zeptat. To je musíte každý rok nově shánět?

Vždycky se musím objednat, říct, že jsem Tomeček, že bych rád projednal další sezónu. Někdy se domluvíme na podpoře na samotnou akci, jako byla třeba Africa Eco Race 2016, někdy jsem na roční podpoře. Teď se snažím udat balečka (pozn. red. myšleno vozidlo „balai", což v překladu z francouzštiny znamená koště – tato vozidla v podstatě zajišťují úklid tratě po etapě, pomáhají odklízet vozidla, která zůstala na trati, a podobně), které máme.

Jsem v kontaktu s Italy, poslal jsem několik nabídek na nějaké další akce, odkud se ozvali, že by potřebovali balečka, čekám na jejich reakci. Musím být pořád na mailu, v montérkách, takže vlastně nějak zajišťuji běh celého týmu.

Takže žádné odpočívání. A jezdíte 
i nějaké další akce?

Loni a předloni jsem byl v květnu na Rallye faraonů. Jezdil jsem s bílým balečkem a dělal jsem sběrače. Za to nám pořadatelé platí, zatímco, když jedu jako závodník, tak musím platit já – startovné. Když si nás najmou, je to výhodné, navíc ta balečka 
v Evropě moc nejsou.

Rally Africa Eco Race se odehrává na přelomu dvou roků. Napadlo mě, jestli nějak slavíte příchod nového roku na závodech.

Máme kvalitní dobrou večeři. Většinou biftek a velký pečený brambor, pečivo a saláty. K tomu přípitek se šampusem a na Nový rok si všichni popřejeme. Je to taková mezinárodní oslava.

Co na to říkají doma, že s nimi vlastně už dlouho neslavíte příchod nového roku?

Děti si za tu dobu zvykly. Já jsem vlastně od roku dva tisíce nebyl na Silvestra doma, což je šestnáct let.

Takže jim to ani nepřijde…

No, asi jim to nepřijde. A to mám čtyři děti. Teď mě napadla taková zajímavost, že do doby, než se nám narodilo první dítě, jsem jezdil s šestsettřináctkou. Ve chvíli, když se nám narodilo to první dítě, nastal problém, kam v té šestsettřináctce složit kočárek. Jezdil jsem na plyn, takže jsem tam měl navíc plynovou nádobu. Tak jsem tu šestsettřináctku ihned zrušil.

Jako, že jste se jí zbavil?

Ne, mám ji doteď. Je pod plachtou. Shodou okolností, loni se brali naši kamarádi, tak jsem ji zprovoznil, i když ona byla pořad pojízdná. Jeli jsme na tu svatbu na Ostravici a vezl jsem ty naše čtyři děti. Byly unešené z toho, jak je to krásný a luxusní vůz.

Já jinak jezdím v různých gazících, kde je kravál a pořádně to netopí. Ty děti to neznaly a nikdy se tou šestsettřináctkou nesvezly.

Je některý ze závodů, které jste absolvoval, takový, že jste si po něm řekl, ten byl nejlepší?

To já nějak neřeším. Akorát si uvědomuji, že letos to bylo hodně těžké, protože jsem jel do Dakaru a ještě zpět po ose. A taky si hodně uvědomuji a vážím toho, že letos je to třicet let od první účasti Tater na rallye. To je velký počin fabriky.

Vy jste velký tatrovácký patirot…

Jistě. Protože co jiného tady máme? Máme tady Volkswagen, což má být Škoda, máme tady „český" vůz Hundayi… Zažil jsem Tatru, když ji měli Američané, zažil jsem Tatru indickou a teď zažívám Tatru, kterou vlastní dva naši podnikatelé, které znám a kteří mě dokonce podporují. Takže nejen proto jsem rád.

Protože Kopřivnice, to byla Tatra. Když si člověk zajde na hřbitov, tak tam je polovina hrobů tatrováků. Chodíte po obchodech a všude potkáváte důchodce z Tatry. A vypadá to, že ti pánové, kteří jsou tady teď, to myslí s Tatrou vážně. Dávají práci lidem, chtějí, aby to fungovalo, což je moc dobře.

Příborský jezdec Tomeček si dal Afriku ještě jednou

Tomáš Tomeček ani letos nezapomněl na své příznivce a v Příboře, kde žije, uspořádal besedu k nedávno skončenému dalšímu ročníku Rallye Eco Race 2016. foto: Deník/Ivan Pavelek

Úspěšně zvládl projet celou trať Rallye Africa Eco Race 2016 a poté, co si převzal cenu za 2. místo v pořadí kategorie kamionů, se Tomáš Tomeček po ose vydal na zpáteční cestu.

Zatímco většina účastníků už pomýšlela na to, jak je přivítají doma, příborský jezdec Tomáš Tomeček měl hlavu plnou starostí, jak dostat zpátky do České republiky doprovodné vozidlo, které skončilo kvůli poruše už ve 2. etapě závodu. To stálo v Maroku v Zagoře.

„Čtrnáct dnů jsme se po závodu vraceli zpátky. Jeli jsme s balečkem. Vyjeli jsme z přístavu z Dakaru do Saint-Louis, kde jsme přenocovali a další den jsme vjeli do Mauretánie," vyprávěl při nedávné besedě v Příboře v restauraci U Čápa Tomáš Tomeček.

Jeho společník Petr Foltýn fotil za jízdy, ale na hranicích při vjezdu do Mauretánie a při výjezdu z této země to raději nezkoušel. „Báli jsme se na mauretánských hranicích fotit, aby nás nezavřeli," vysvětlil Tomáš Tomeček.

Ze senegalského Dakaru jeli Tomáš Tomeček s Petrem Foltýnem úplně sami. Před sebou měli necelé tři tisíce kilometrů do Zagory v Maroku. „Mysleli jsme si, že ta naše čtyřkolka bude rozkradená, že už nebude. Přijeli jsme tam a ona stála uprostřed hlavní ulice, jako by třeba stála v Kopřivnici na náměstí. Nic jí nebylo.

Auto stálo u servisu na Toyoty a Land Rovery a ten servis to auto hlídal. „Z toho auta se fakt nic neztratilo," poznamenal Tomáš Tomeček.

Tatrováci měli v plánu přemístit korbu z podvozku porouchaného auta na podvozek balečka, porouchané auto za něj napojit na tyč a takto se přesunout do přístavu Nador v Maroku. „Ti kluci ze servisu sehnali jeřáb, zvedli korbu, která měla asi čtyři tuny. My jsme s podvozkem vyjeli. Bál jsem se, abychom vidlemi toho nakladače neudělali do střechy díru, taky se to různě křivilo, ale nakonec se to podařilo.

Složili jsme korbu na šestikolku, dali jsme podvozek toho doprovodného auta na tyč, zapojili za šestikolku a mohli jsme vyrazit. Ještě nám manželka majitele servisu nabídla v míse kuře a pod tím byly hranolky a dali nám balenou vodu. My jsme tam nechali slivovici, kterou hned schovávali, protože tam to nesmí být," pokračoval Tomáš Tomeček.

Cesta do téměř devět set kilometrů vzdáleného Nadoru nebyla jednoduchá. „Ta tyč má asi dva metry, takže jsem skoro nic před sebou neviděl, jenom jsem sledoval bílou čáru na silnici, pokud tam teda nějaká byla. Petr mi hlásil třeba: teď bude levá, připrav se. Bylo to blbé, nemohl jsem ničím svítit, svítil jsem jen parkovačkami, nedalo se vyjíždět.

Šlo to jenom kousek, abych vůbec viděl, co je před námi. Tak jsme jeli. Zvládli jsme to a dokonce se nám nepodařilo rozbít ani čelní sklo od kamenů, které lítaly," líčil zpáteční cestu příborský závodník.

V přístavu v Nadoru čekali čtyři dny na loď a tak chodili po obchodech a tržnicích, kde prý se kšeftuje snad se vším. Tomáš Tomeček promítal na plátno hromady bot, obrovské kupy rajčat, pomerančů, lilku, brambor, květáků, mandarinek a dalšího ovoce a zeleniny.

„To je zelinářský trh a z toho mi spadla brad, když člověk vidí to množství a hlavně tu velikost. Nevím jestli to tam stříkají DDT nebo čím," komentoval Tomáš Tomeček se smíchem fotografie. „A všechno tam je za pakatel. Nevím, kolik tam stojí zelenina, ale za našich pět korun se tam dá pořídit velký chleba," podotknul.

Tak jako u nás jezdí vlaky, tak v Africe u průplavu jezdí lodě. Je tam na ně jízdní řád. „Naše loď přijela, naložili jsme a odpluli. Nejhorší pro nás byl příjezd. Z Afriky jsme odjížděli, když tam bylo jednadvacet stupňů, v Rozvadově sněžilo a bylo mínus patnáct," připomněl Tomáš Tomeček s tím, že kromě asi 3700 kilometrů, které ujeli po Africe, měli v tu chvíli ještě další asi dva tisíce kilometrů po Evropě.

„Ale toto byla ta nejlevnější varianta. Jet po ose. Kdybychom to nechali přepravit, tak se nedoplatíme," uzavřel Tomáš Tomeček.