Devatenáctiletá blokařka Iva Nachmilnerová ze Zašové se v nejvyšší soutěži nijak ostýchavě nerozkoukává. Do Olomouce míří 190 centimetrů vysoká hráčka z Nového Jičína, kde s volejbalem také začínala.

V odvetném semifinále Českého poháru jste potřetí v sezoně narazily na ambiciózního nováčka z Prostějova. Ani na třetí pokus jste regionálního rivala neporazily.

Byla to škoda. Prostějovu k postupu do finále stačilo vyhrát jeden set. V několika momentech jsme zápas mohly otočit. Doufám, že se to příště už povede.

Jakou jste vůbec měly motivaci pro odvetné semifinále? Po předchozí porážce 0:3 by postup byl zázrakem.

Šly jsme do zápasu naplno, i když by naše výhra vypadala jako zázrak. To se sice nepovedlo, ale po prvním prohraném setu jsme se neustále snažily dohrát odvetu vítězně.

Zdá se ale, že forma týmu jde na konci základní části extraligy nahoru.

Budeme se snažit, aby forma šla nahoru. Teď se budeme snažit vyhrát nad Frýdkem. Doufám, že se to povede.

Jak je pro vás důležité udržet se v první čtyřce?

Máme těžké soupeře a bylo by dobré dostat se před ně.

První čtyři týmy po základní části navíc v play-off začínají doma a mají o zápas víc na vlastní palubovce.

Určitě. Podpora fanoušků je důležitá, prostředí také hraje svou roli.

V Olomouci hrajete prvním rokem, ale zdá se, že jste se v novém prostředí poměrně rychle adaptovala.

Olomouc se mi jako město velmi líbí. Ráda tady bydlím a studuju. Holky jsou fajn. Všechno je v pohodě.

Volejbal údajně dlouho nehrajete?

Začala jsem před dvěma a půl lety v Novém Jičíně. Hraju chviličku.

Před volejbalem jste se zkoušela prosadit v tenise…

Hrála jsem tenis pět let nebo víc. Pak jsem chvíli současně dělala i atletiku.

Jak jste se vůbec dostala k volejbalu? Tenis a volejbal jsou poměrně odlišné druhy sportu.

Volejbal jsem měla ráda z toho důvodu, že jsme chodili na střední škole s kamarády do tělocvičny si zahrát. Nějak se mi to zalíbilo, náhodou jsem se dostala do Jičína a už to šlo.

Ve vaší tenisové kariéře jste se na kurtu prý potkávala i s Nicole Vaidišovou.

No, jednou na mistrovství republiky mladších žákyň jsme proti sobě hrály snad druhé kolo. Nějak víc se ale neznáme.

A už v té době bylo na Nicole znát, že to v tenise někam dotáhne?

Byla vždycky vynikající a měla kolem sebe výborné trenéry, v čele s nevlastním tatínkem, který ji učil odmalička. Byla výborná.

A co vaše tenisová kariéra? Kdy došlo ke zlomu?

Já jsem spíš patřila do průměru. Někdy se mi podařil výsledek a někdy ne. Postupně přestal být tenis mým hlavním cílem.