Oderský podnikatel Jiří Rigó říká: Jsem buldočí povaha

26. 7. 2012

Průběžně vám představujeme živnostníky, podnikatele a třeba i šéfy větších firem. Otázky, které jim pokládáme, se nemění, a tak si můžete udělat lepší představu o tom, jak se ke „svému" podnikání dostali, jestli a jak často se dostávají do situací, kdy by nejraději podnikání pověsili na hřebík, a dozvíte se i další zajímavosti.

Oderský podnikatel Jiří Rigó využívá často volné chvilky k projížďkám na kole. Odpočívat má kde, třeba právě u svého penzionu s restaurací Švamlův mlýn. | Foto: Deník/Ivan Pavelek

Vybral jste si obor svého podnikání náhodou, nebo cíleně?

První provozovnou byla garáž v našem rodinném domku v Odrách. Od roku 1994 jsme ve Vítkově. Podnikat jsme začali v gumárenském oboru, který nám byl, jako zaměstnancům Optimitu, nejblíže. V roce 1998 jsme začali v Klokočůvku u Oder s rekonstrukcí zchátralého mlýna s cílem vybudovat penzion s restaurací. Cesta byla dlouhá, protože jsme pro přestavbu používali jen peníze ze zisku, který produkovala firma ve Vítkově. Po otevření penzionu jsme dále pokračovali v rozšiřování naší nabídky. Tak byly vybudovány dva tenisové kurty, plážový volejbal, bazén, terasa, dětské hřiště, společenský sál s další ubytovací kapacitou. V současné době rekonstruujeme bývalou stodolu. Začali jsme také s chovem ovcí s cílem specializovat se na jídla z jehněčího masa.

Kolikrát už jste měl chuť s podnikáním praštit a proč?

Pokud se týká celé doby našeho podnikání, tak samozřejmě přišly chvíle, kdy nám někdo nepřál a měli jsme chuť s tím praštit.

Co by vám jako podnikateli nejvíce pomohlo či usnadnilo podnikání?

Pokud se týká budoucnosti, nemyslím si, že by se toho mnoho ve prospěch podnikání změnilo. I když stále slyšíme, a slyšeli jsme různá prohlášení, že se podmínky pro podnikatele mají zlepšit, myslím si, že tomu tak není. To je ovšem na delší vyprávění.

Jaká vlastnost je pro podnikatele nejdůležitější?

Mám buldočí povahu, ta mi pomohla překonat všechny útrapy s podnikáním spojené. Tady zřejmě dvojnásob platí: Pomoz si sám, bude ti pomoženo. Přes všechna úskalí jsem nikdy nelitoval, že jsem se s manželkou na dráhu podnikání dal a že jsme společně vybudovali něco, za co se nemusíme stydět.

Uvažoval jste někdy, co se s vaší firmou stane, až se rozhodnete v ní skončit? Uvažoval byste třeba o tom, že ji předáte potomkům, vychováte si nástupce, nebo ji prodáte?

Problém je, že když naši potomci vidí, co vše podnikání obnáší, tak se do převzetí firmy moc nehrnou. Pokud vím, tak tomu je i u jiných firem. A já se jim ani nedivím.