Domácnosti v Moravskoslezském kraji mají nejnižší čisté příjmy v republice

Přibývá také rodin, které si musí vystačit s příjmy hluboko pod životním minimem

„Výběrová šetření, která jsme loni prováděli ve vybraných domácnostech, ukázala, že průměrný roční čistý příjem domácností v našem kraji byl 124 704 korun na osobu," sdělil Jaromír Kartous z ostravské pobočky Českého statistického úřadu.

Potvrdil, že toto číslo bylo skutečně nejnižší v republice. „Například v Praze byl čistý příjem domácností o téměř sedmdesát tisíc vyšší," vyčíslil Kartous.

Další čísla statistiků také ukazují, že v kraji přibývá domácností, jejichž roční čistý příjem nedosáhne ani na životní minimum.

„Meziročně se tyto počty spíše zvyšují. Výjimkou byl rok 2008, kdy se ještě neprojevily dopady hospodářské krize," konstatoval statistik s tím, že třeba od roku 2005 do roku 2010 se počet rodin, které žijí na hranici bídy, zdvojnásobil. „To má souvislost s dopady celosvětové krize, protože se jejich počet zvýšil právě hlavně v letech 2009 a 2010," dodal Kartous.

Proč životní úroveň obyvatel Moravskoslezského kraje stále klesá? Známý sociolog profesor Jan Keller vidí dvě hlavní příčiny.

„Jedním z důvodů je migrace obyvatel. Tedy v tom smyslu, že kraj opouští mladí lidé s vysokoškolským vzděláním a kvalifikací. Ti mívají logicky nejvyšší příjmy a za těmi míří do Prahy nebo do zahraničí," vysvětlil profesor Keller. Doplnil, že pokles příjmů domácností může souviset i s dopady hospodářské krize.

„Ti, co v kraji zůstávají, patrně spadají do skupin, které jsou krizí ovlivněny více. Pracují v podnicích, které propouštějí, nebo, stagnují, anebo svým zaměstnancům snižují mzdy," konstatoval sociolog.

Cítím se potupně, když musím žádat o dávky, říká důchodkyně

Odpracovala dvaačtyřicet let. Nikdy nebyla na dlouhodobé nemocenské, nikdy nebyla zapsána na úřadě práce. Přesto má dnes důchodkyně Božena Zelinková co dělat, aby se z penze, kterou měsíčně dostává, uživila. A rok od roku je to podle ní horší.

„Nikdy jsem neměla takové výdělky, jako mají třeba lidé v Praze. Tomu také odpovídá výše mého důchodu. Přitom jsem ale pracovala stejně tvrdě," říká paní Zelinková, která byla většinu svého pracovního života zaměstnána jako úřednice na odboru sociálních věcí. Teď si sem musí sama chodit pro příspěvek.

„Měsíčně dostávám jedenáct tisíc. Když zaplatím bydlení, potraviny a léky, nic mi nezbude. Proto si musím chodit pro příspěvek na bydlení. A můžu říct, že je to pro mě potupa," líčí paní Zelinková. Kdyby byla bez manžela, jako spousta jejích známých, nedovede si prý vůbec představit, co by dělala. „Kdybych měla žít jenom z jednoho důchodu, tak už snad nemám ani na jídlo," míní žena. Dodává, že v televizi se stále mluví o tom, že by lidé měli jíst kvalitní potraviny, většině na ně ale nezbývají peníze. „Jezdíme nakupovat hlavně do Polska," říká. Velkou položkou v rozpočtu jsou pro ni také léky. „Museli jsme se s manželem uskromnit," míní.

To, že lidé se v našem kraji mají hůře, pozoruje paní Zelinková také na svém okolí. „Mladí lidé u nás berou málo peněz, přestože jsou vzdělaní a nemají si ani z čeho vybírat, protože práce je málo říká a na závěr dodává: „Když vidím, jak se musí ohánět, aby vydělali aspoň minimum, není jim co závidět."