Třída pro adepty na zbrojní průkaz zde má v současné době měsíčně průměrně dvacet lidí, z toho dvě tři ženy. „Různých profesí, od instalatérů až po servírky z pizzerie, které chtějí mít na večerní cestu domu z práce něco více než pepřák,“ upřesňuje Jan Šafařík z personálu střelnice.

Tu vyhledávají často i lidé z oblasti informačních technologií. „Jsou to kluci narození v devadesátých letech, a tudíž vojnou nepolíbení. Některé ke zbraním přivedly počítačové hry, většina těch mladých má ovšem strach o svou bezpečnost,“ pokračuje s tím, že doslova boom měli před dvěma lety. Když veřejnost žila „uprchlickou“ krizí, otevírali dva až tři kurzy po třiceti zájemcích, proškolili tak šedesát až devadesát lidí měsíčně.

A to s devadesátiprocentní úspěšností. „Zbraně dostávají ve třídě už při teorii, aby si je osahali. A doma je necháváme vypracovávat vlastní přípravu,“ líčí Šafařík s tím, že účelem není v prvé řadě učit člověka rychle a přesně střílet, nýbrž zacházet se zbraní bezpečně pro sebe a rovněž své okolí.

Služební pes MAX si na své konto připsal další úspěch.
Max našel zdrogovaného řidiče pod plastovou vaničkou

Tennessee: Facka ženě, žádná zbraň
Devětadvacet případů použití zbraně z třiceti končí jejím tasením, střílet není třeba, to zjistil Jan Šafařík během kurzů v USA. „Oproti u nás zažitému mínění tam ani nejde jen tak zastřelit člověka, který mi vstoupí na zahradu. Naopak, o kom se zjistí, že byl jen obviněn z napadení, přijde o možnost získat licenci k nošení zbraně. Stačí facka manželce…“ popisoval své zkušenosti ze státu Tennessee. Zde sice bylo povoleno otevřené nošení zbraně (open carry), ale činí tak málokdo. Zároveň nelze koupit pušku či pistoli jako běžné zboží v obchodě, od toho fungují zvláštní dealeři, kteří si zájemce prověřují. Zejména, co se kriminální minulosti týče. „Srovnatelné s ČR tam jsou ceny střeliva, ale americké platy jsou mnohem vyšší,“ podotkl Šafařík.

Drtivá většina uchazečů tvrdí, že si „zbroják“ dělá kvůli pozdějšího pořízení pistole či pušky. Ale uskuteční to přibližně desetina z nich. „První koupě bývají ovlivněny filmy či počítačovými hrami. Také při tom jim radíme,“ uvádí Šafařík a poukazuje na světový trend pistolí bez vnějšího kohoutu (tzv. striker-fire) i pojistky. Kromě nekonečné škály modelů rakouské značky Glock je v oblibě i tuzemská CZ, a to jak ocelová klasika řady 75, tak 07 či P10 už s plastovými rámy. Na obranu domu se berou brokovnice. Kdo chce s dlouhou zbraní střílet i soutěžně, volí (levnější) klony československé pušky vzor 58, anebo (dražší) odvozeniny americké M16/M4. V rážích pistolí vede asi nejrozšířenější 9 Luger (9x19 mm), následují 9 Browning (9x17 mm/.380 ACP) a .45 ACP.

„Nošení zbraně je přitom začátek dlouhé cesty. Každý tomu musí přizpůsobit chování i oblékání a nakonec si uvědomit, že se musí držet daleko vyšších standardů. Nikdo nemá větší zodpovědnost než člověk se zbraní, který za půldruhé vteřiny rozhodne o životu dalšího člověka,“ upozorňuje Šafařík. I proto ostravské střelce učí, že život se sice dá s pistolí i puškou zachránit, ale s lékárničkou to půjde ještě lépe a intenzivněji.

David Grebeň (vlevo) a Michael Koždoň ani na chvíli nezaváhali a pustili se do hašení požáru.
Tragický požár: dva mrtví i hrdinství mužů

Česko brání práva svých střelců
Česká republika tento týden napadla u Soudního dvoru EU novou evropskou „protiteroristickou“ směrnici; požaduje její zneplatnění a zároveň odklad účinnosti (platný od září 2018). Sám ministr vnitra Milan Chovanec se nechal slyšet, že je to jediný krok proti nařízení dotýkajícího se a omezujícího přibližně 300 tisíc tuzemských střelců. EU nechce u poloautomatických zbraní zásobníky na více než dvacet (do pistolí) a deset (do pušek) nábojů, teleskopické či sklopné pažby a zapovídá upravovat zcela automatické zbraně na poloautomatické. Dále nařizuje registrovat nové předovky a repliky historických zbraní, určité akustické i znehodnocené zbraně.