Severní Morava a Slezsko jsou pokud jde o vánoční zvyky a tradice velmi rozmanité. Valašsko, Lašsko, část Slezska, Těšínsko a severozápadní Slovensko patřily historicky k jednomu kulturnímu okruhu. V Ostravě se mísil živel český, německý, polský a židovský. Vánoční hry, koledy, písně a obchůzky dům od domu jsou sice doložitelné již ve 14. století, v těch nejstarších ale přetrvávaly zvyky z doby pohanské. Původní radost ze slunovratu a nového jara vystřídalo narození Krista a naděje ve spasení. Vánoční tradice byly velmi živé až do první světové války, po ní nesmírně upadly.

Vánoční stromek

Tradice rozsvícených vánočních stromků se v Ostravě objevila poměrně pozdě v roce 1870 a přinesli ji s sebou přistěhovalci z Německa. V Brémách měli například první stromek ozdobený sladkostmi už v roce 1570. Původně se stromky stavěly a zdobily jen v kostelích, později ve šlechtických a měšťanských rodinách. Na Valašsku byl zaznamenán první vánoční stromek až v roce 1900. V našem regionu se koncem 19. století objevil zvyk dávat snítky jehličnanů ozdobené pentlemi v domech na nejrůznější místa, často je lidé vetkli za svaté obrázky. Říkalo se jim ščesti anebo ščedrák, na Těšínsku pak polaznička. Větvička měla ochrannou funkci.

Štědrovečerní kapr

O Štědrém večeru nesmí chybět na stole kapr, bez tohoto jídla si nelze představit Vánoce. Jde ovšem o tradici velmi mladou, přibližně z druhé poloviny 19. století. A opět byl tento zvyk na naše území přejat z Německa. Křesťané u nás považovali kapra a ryby vůbec za jídlo postní, pro bohatý vánoční stůl nevhodné. Ve velké části severní Moravy a Slezska (s mnoha rybníky) patřil totiž kapr mezi nejběžnější ryby. Na rozvoji rybníkářství a chovu kaprů v našem regionu měl největší podíl vzdělaný olomoucký biskup Jan Dubravius. Kolem roku 1900 už byl kapr považován výhradně za rybu vánoční, zvláště proto, že v té době to byla jedna z nejlevnějších ryb.

Tradiční jídlo

Jak uvádí Miriam Prokešová z Ostravské univerzity, autorka publikace o lidových tradicích, předkové v našem regionu zhruba ve druhé polovině 19. století začínali štědrovečerní večeři ponejvíce hrachovou polévkou. Dále se podávala kaše, hlavně krupičná. Obvyklé bylo zelí s máslem, někdy smažený kapr. Zvláštností byl především štědrovečerní oplatek pomazaný medem, jenž měl v rodině zajistit lásku. Šlo vlastně o symbol přijímání svaté hostie. V našem kraji byla oblíbená štědrovečerní omáčka ze sušených švestek, říkalo se jí „sladka mačka" anebo také bryja. Dělala se ze smažené zeleniny, povidel nebo sušených švestek, perníku, mandlí, rozinek a koření, k ní se přikusovala vánočka. V dalších svátečních dnech už samozřejmě nechyběly rozmanité pečeně, sladkosti a různé nápoje.

Dárky

Vánoční dárky jsou zvyk novější. Podle dobového tisku z roku 1889 bylo nejčastějším vánočním dárkem té doby oblečení a vůbec věci praktické. Teprve v roce 1908 se už dostalo pokud jde o děti na hračky. Většinou to byly brusle, potřeby do školy, pastelky, tužky a pera, dále penál a školní brašny. Následovaly „předměty ku sportování vhodné", například sáňky, lyže, dokonce už i kopací míče. Noviny si pochvalovaly, jak dobře jdou na odbyt panenky a šatičky k nim, čímž se dívky „přivádějí skrze hru mezi dobré hospodyně". V době první republiky byly u chlapců oblíbené stavebnice, autíčka, lokomotivy a letadla. V Moravské Ostravě se objevila v roce 1909 před Vánocemi dětská kola, prodalo se ovšem jediné, koupil ho zlatník Isidor Schwarz. Nejmilejšími (a notně drahými) hračkami pro dospělé byla za první republiky rádia a pro ženy pak šicí stroje. Velmi ceněnými dárky té doby i pro méně majetné byly po spuštění elektrárny v Třebovicích elektrospotřebiče, především vařiče a stolní lampy.