Nehoda, při níž 8. srpna 2008 mezinárodní rychlík narazil do zřícené konstrukce opravovaného mostu, si vyžádala osm mrtvých a téměř sto zraněných. Na lavici obžalovaných usedlo deset lidí, převážně ze stavebních firem. Hrozí jim až deset let vězení. Všichni vinu odmítli.

Hlavní líčení začalo 20. června. Senát během dvou týdnů vyslechl obžalované, svědky a část znalců a ve čtvrtek proces odročil na 31. října.

Podle obžaloby pád mostu zapříčinila souhra několika faktorů, včetně nedbalosti a závažných porušení. Státní zástupce Aleš Kopal prohlásil, že jde zejména o závadu zjištěnou 6. srpna. „Sedmého srpna byla tato závada nějakým způsobem odstraňována a zde došlo k velmi závažným pochybením, která vyústila v pád mostu,“ řekl Kopal.

Slova obžaloby potvrdili i znalci, kteří konstatovali řadu nedostatků.

Radek Ondruš, právní zástupce subdodavatelské firmy, jejíchž pět zaměstnanců usedlo na lavici obžalovaných, však odmítá souvislost mezi pádem mostu a nárazem rychlíku do konstrukce.

„Můžeme diskutovat o podílu odpovědnosti zaměstnanců firmy ve vztahu k pádu mostu. Ale co zásadně odmítáme, je jakákoliv odpovědnost za náraz vlaku do tohoto mostu,“ dodal Ondruš. Podle něj měla být v místech stavby snížená rychlost. Za této situace by rychlík dokázal zastavit několik set metrů před zříceným mostem.

K tématu

Rychlost vlaků měla být omezena

Železniční tragédie ve Studénce na Novojičínsku se podle některých odborníků vůbec nemusela stát. Tvrdí to například dopravní specialista Pavel Ďásek z Plzně, podle kterého měl být zpracován takzvaný výlukový rozkaz. „Ročně se pro stavební práce na české železniční síti zpracovává kolem 2000 výlukových rozkazů, což jsou dopravně-bezpečnostní opatření pro tyto akce,“ míní Ďásek. V prostoru staveniště mělo být podle Ďáska pásmo v délce několika desítek metrů, kterým se mohlo projíždět maximálně třicetikilometrovou rychlostí, která při použití rychlobrzdy zaručovala zastavení před případnou překážkou.

Ďásek se navíc domnívá, že ve fázi posunu měla být celá trať uzavřena.

„V době vlastního přesunu konstrukce přes trať musí být vždy na nezbytně nutnou dobu zastaven veškerý provoz mezi stanicemi sousedícími s pracovním místem, protože nikdo nikdy neví, kdy může dojít k nějaké závadě, ať k přetržení lana jeřábu osazujícího mostní nosníky, nebo jiné situaci a následnému pádu přesouvané konstrukce na trať,“ vysvětlil Ďásek. O vydání výlukového rozkazu měly podle Ďáska rozhodnout Správy železniční dopravní cesty a České dráhy po dohodě se stavbaři. Ti by ale za opatření museli zaplatit. „Mluvilo se o pěti milionech korun. To se mi ale zdá silně nadsazené,“ uvádí dopravní specialista.

Co se týče samotného nárazu, podle Ďáska měli nezranění cestující při vší smůle paradoxně štěstí, že nárazová rychlost vlaku byla devadesát kilometrů v hodině a ne nižší. „Lokomotiva s prvním vozem mostní konstrukci přeletěla. Tak došlo k zeslabení setrvačné síly vlaku. Nejhorší následky podobných nehod bývají při nárazové rychlosti třicet až čtyřicet kilometrů v hodině, kdy vlak a překážka stojí proti sobě a veškerá setrvačná síla tak působí zpětně do soupravy vlaku. Viděl jsem, jak se z patnáctimetrového vagonu stala metrová plechová harmonika,“ uzavírá Ďásek.