Prohlédněte si fotografie z premiéry ZDE!

Je Loutkař Vaším prvním režisérským počinem?

Dá se říct, že ano. Mám, společně se svými spolužáky, už sice za sebou nějaké pokusy o amatérská díla, ale šlo spíše jen o pobavení nás a našeho okolí. Nnebrali jsme to tehdy moc vážně. Loutkař je tedy opravdu můj premiérový, a zřejmě i derniérový, režisérský počin.

Jak jste se, ve svém mladém věku,dostal k nápadu natočit film?

Tady navážu na předchozí otázku. Byli jsme skupina kamarádů v deváté třídě základní školy a chtěli jsme se častěji vídat, pobavit se, a tak jsme dali během roku dohromady malý, pouze amatérský projekt s názvem Incident. Jednalo se o dětský seriál. Dneska už se tomu jenom zasmějeme, ale naše základní škola, Tyršovka, byla pro celého Loutkaře odrazovým můstkem. Už tam jsme se domluvili, že bychom se časem mohli pustit do něčeho pořádného, zkusit nakouknout blíž ke stříbrnému plátnu a vytvořit projekt, který lidi ocení nejen díky tomu, že vznikl, ale taky proto, jaký vlastně je. No, a to zároveň souviselo s mým velkým snem natočit si vlastní film. Odjakživa jsem se o kinematografii zajímal, a když se naskytla příležitost dát dohromady staronový tým, doplněný zkušenostmi našeho kameramana Davida Rajnocha, který má hlavní zásluhu na výsledné audiovizuální podobě Loutkaře, neváhal jsem ani chviličku a pustil jsem se do toho. S mírnými obavami, ale hlavně s chutí a touhou to prostě dokázat. Ani jednou jsme si neřekli, že to prostě nejde. Stačí chtít a věřit!

Co posloužilo jako inspirace natočit Loutkaře? Jak nápad natočit psychologické celovečerní drama vzniknul?

Velká inspirace pramení už snad někde ve starém Egyptě, kde už se tenkrát zápletky tohoto typu psaly. Skupina lidí se na uzavřeném místě, tenkrát v pyramidách, bojí o vlastní život. Ví, že jeden z nich je vrahem, ale zároveň vůbec netuší, komu mohou věřit. Nás, mě a Václava Kudělku, spoluautora námětu, na tom bavila lidská paranoia, vzájemná důvěra a nedůvěra mezi těmi, kteří se již dlouho znají a přicházejí o vzájemné iluze. Hlavní hrdinové se totiž dostávají do životní situace, se kterou se snad nikdo z nás nikdy nesetká, a tak bylo velmi zábavné, a pro film inspirující, zkusit vytvořit situace a reakce, které jsme přitom mohli jenom odhadovat. Navíc, snažili jsme se dát dohromady snímek, na který bychom sami šli do kina. To je tedy základní odpověď pro ty, kteří nechápou, že jsme raději nenatočili letní pohodovou komedii. Zpracovali jsme jednoduše téma, které by nás samotné v nabídce kina zaujalo.

Proto onen název Loutkař?

Ano. Jeden z hlavních hrdinů, jehož totožnost divák až do závěrečných minut nezná, si s ostatními hraje jako kočka s myší, manipuluje s nimi, ovládá je jako loutky.

Film prý vzniknul bez jakékoliv finanční dotace, příspěvku. Jak se vám jej tedy podařilo natočit? Pomáhal vám s tím někdo?

Ano, na film jsme nedostali žádnou dotaci ani výraznou sponzorskou pomoc. Ale nešlo by to bez partnerů. Těmi byl na prvním místě DDM Vratimov, dům dětí, který nás tak nějak vzal „pod svá ochranná křídla“ a zapůjčil nám na dva měsíce letních prázdnin jejich kvalitní natáčecí techniku, díky které je film na takové úrovni, na jaké je. Druhým partnerem pak bylo novojičínské SVČ Fokus, kde jsme měli to nejideálnější zázemí pro slavnostní premiéru a všechny věci kolem. Obecně se ale tak relativně velký projekt neobejde hlavně bez ochotných lidí kolem nás -rodičů, kamarádů, známých…, kteří se celému týmu snažili být co nejvíc nápomocní. Myslím ale, že Loutkař je důkazem toho, že i v dnešním světě to bez peněz, když odečteme ty nejnutnější výdaje, se kterými pomohl Vratimov a naše úspory, jde.

Jaký mělfilm u diváků úspěch? Kde všude jej budou moci lidé vidět? Zamíříte s ním například někam na festival, nějakou soutěž?

Myslím, že za celý náš tým mohu říct, že jsme byli reakcí diváků neskutečně překvapeni. Už jenom zájem lidí před premiérou byl pro nás hrozně moc potěšující. Mluvilo se o tom kolem nás, všichni se ptali a byli zvědaví. A věřte, že pocit, kdy jsme před sebou viděli přeplněný velký sál SVČ Fokus a nadšené diváky, jak nám deset minut ve stoje tleskají, je nepopsatelný. Tolik emocí, vděku, radosti a pocitu z dobře odvedené práce na jednom místě jsem ještě v životě nezažil. Opravdu jsme byli strašně moc šťastní a dle reakcí lidí i po skončení promítání se jim to vážně líbilo a byli překvapení tím, co jsme vytvořili. To byla ta pravá odměna pro nás, tvůrce. Premiérou cesta našeho Loutkaře neskončila. Už v pondělí 13. února organizujeme v osm hodin večer, opět ve Fokusu, druhé promítání filmu, opět za účasti tvůrců, takže se jedná jakoby o druhou premiéru. Poté uveřejníme film i ke stažení na internet. A dál? Jednáme o možnosti promítání v kině pro základní a střední školy v Novém Jičíně, další promítání se určitě uskuteční i ve Vratimově. Tamní DDM by se s námi „rád pochlubil“ i na dalších akcích, tak uvidíme. Na festivaly a soutěže se nás teď každý ptá a odpověď zůstává stejná. Nezáleží tak na nás, jako na organizátorech festivalů. Většina účastí amatérských filmů je totiž omezena stopáží, která se může pohybovat většinou kolem 15 minut. My jsme v tomto ale dost netradiční případ, rovnou jsme se pustili do celovečerního snímku. Takže pokud nás někde přijmou, půjde to asi jenom v rámci nějaké výjimky. Ale rozhodně se těmto příležitostem nebráníme a necháváme si v tomto vrátka do budoucna otevřená.

Plánujete v režii pokračovat?

V úvodu jsem soběi všem už tak trochu odpověděl neplánuji. Většina začínajících tvůrců a autorů svou pomyslnou cestu startuje od těch nejméně náročných počinů, a postupně délku, úroveň a kvalitu svých děl stupňuje. Ale právě proto, že já se filmu v budoucnu věnovat neplánuji, protože by mne ta práce celý život asi nenaplňovala, začal jsem rovnou na té skoro nejvyšší metě, abych se mohl s čistým svědomím ohlédnout a říct, že jsem udělal maximum. To mě na tom bavilo, fakt, že jsme si vzali možná velké sousto, že je to projekt netradiční, neobvyklý a že jeho prostřednictvím můžeme dokázat, že sny se mohou stát skutečností… :-)