Vzala si ten den náhradní volno s tím, že si udělá hezký den. Nakonec prožila možná nejstresovější okamžiky svého života. „Byla to rána, až se nám zatřásl barák. Vyletěli jsme okamžitě ven a dívali se na to. Hrůza, jako v katastrofickém filmu, chtělo se nám brečet,“ sdělila Deníku žena, jejíž rodina bydlí hned u osudového mostu, tedy přímo u místa páteční tragické nehody, která si zatím vyžádala sedm lidských životů a další desítky zraněných. Své jméno však raději prozradit nechtěla.
„Okamžitě tam běžela lékařka, která má hned kousek od nás ordinaci. Za chvíli tady bylo ale i spousta záchranářů, sanitek, vrtulníky nad námi kroužili jak orli,“ vyprávěla dále žena, podle které ale k místu tragédie začínaly brzy přicházet i davy „čumilů“. Její manžel, který chtěl rovněž zůstat v anonymitě, pak podotkl, že k neštěstí se možná schylovalo už dříve.
„Nejsem žádný expert, ale podle mě to neměli dobře zabezpečené. Už dva dny předtím mi švagr, který dělá na dráze posunovače, říkal, že pod tím mostem jel a že měl strach, aby to na něj nespadlo. Že to bylo nějak nebezpečně nakloněné,“ uvedl přímý svědek neštěstí s tím, že nechápe, proč vlaky kolem stavby nejezdily vždy sníženou rychlostí.
Rodině, která pak další průběh událostí sledovala z okna svého domu, patří i pole, přes které k incidentu najížděly sanitky, hasičská auta a další těžká technika. To, i díky následným dešťům, nyní připomíná pořádné oraniště.
„Týden předtím děda naštěstí sklidil pšenici. Babička ale říkala: "Pal čert pšenici, když se stane taková tragédie,” dodala závěrem už trochu odlhečenějším tónem žena bydlící v sousedství obrovského vlakového neštěstí.