Obyvatelé v okolí farmy norků v Pustějově jsou ze situace zoufalí. Někteří se raději nechtějí oficiálně vyjadřovat, jiní mluví otevřeně. „V létě se tady fakt nedá vydržet. Mám tady zahradu, ale nemůžu na ní. A ta fasáda, ta je černá od much, jak na ní sedí,“ popsal stav Martin Holba, který prakticky s farmou sousedí. Zápach s farmy byl prý tak velký, že mu při rekonstrukci nechtěli na stavbě dělat zedníci.

„Myslím si, že problém je v tom, že se tam nesplňují podmínky pro takový chov. On třeba ten hnůj, nebo co to je, vyvážel na pole a kde se dalo. Jenže je to nekontrolovatelné,“ poznamenal Holba.

„Odpad nám pouští pod chalupu. Tak jsem se rozhodnul část kanalizace zabetonovat. Do čtrnácti dnů, přestože tvrdil, že má svou kanalizaci, se mu to tam zvedlo a nám přišla pokuta za to, že jim znemožňujeme podnikat,“ uvedl jeden ze sousedů, jenž nechtěl, aby se v novinách objevilo jeho jméno. „Norek se krmí syrovým masem, a protože klece nemají pevný spodek, to, co norek nesežere, propadá dolů. Máme ty klece deset metrů za barákem a tak tady máme potkany. Střílíme je co druhý den, náš zeť jich za jeden den postřílí i třicet. To je hrozné. Tolik jedu, co my jsme za svůj život spotřebovali,“ lamentovala jeho manželka.

Podle sousedů Jiří Dubjuk začal stavět farmu v roce 1994. „Původně je choval o kousek dál, v malém množství. Potom ale zemřeli rodiče jeho ženy a on si ten chov nastěhoval tady. Tehdy nás nenapadlo, že z toho udělá farmu. Na to jsme přišli, až když přišla povodeň a farmu mu vyplavila, přišli jsme na to, kolik jich tam má. Tvrdil, že pár stovek a bylo to na osm tisíc. Kafilerka jich po povodni odvezla asi čtyři tisíce utopených. Přitom mu jich přes čtyři tisíce zůstalo,“ tvrdí žena.

Všeobecný názor, který panuje mezi lidmi, které zápach obtěžuje je, že majitel má dlouhé prsty. Jedni hovoří o tom, že by je zajímalo, zda je v areálu odchovny vůbec nějaký odpad, jiní poukazují na desítky plátů eternitu, které tvoří kolem farmy neprůhledný plot. „Přitom se eternit jako krytina likviduje kvůli obsahu azbestu,“ podotknul jeden z obyvatel obce.

„On se s nikým o ničem nechce bavit. Není s ním řeč. Odvolává se na to, že je tady najednou smíšená zóna a víc ho nezajímá,“ popsal bezvýchodnou situaci Martin Holba.

Majitelé farmy Jiří a Helena Dubjukovi bydlí ve výstavním domě zhruba dvě stovky metrů od starého domku, za jehož vstupní branou se farma nachází. Na zazvonění nereagovali, přestože na dvoře byly slyšet hlasy. „S manželem jsme pracovali. Vyjadřovat se k tomu nebudeme. Řeknu vám jen to, že všechno je v pořádku a na všechno máme posouzení. Veškerá vyjádření jsou kladná. Je to jenom závist jedné sousedky,“ sdělila později do telefonu Helena Dubjuková.

Stavební úřad ve Studénce se podle jeho vedoucí Radmily Novákové začal stavbou zabývat po povodních v roce 1997, kdy zjistil její existenci. „Stavba byla nejprve dodatečně povolena na dobu dočasnou, po vypršení lhůty následně probíhal výkon rozhodnutí odstraněním stavby. Stavební úřad stavebníka za užívání stavby sankcionoval,“ shrnula údaje Nováková.

Podle ní si po změně územního plánu v obci stavebník podal novou žádost o dodatečné povolení stavby a následovalo řízení u včetně procesu posuzování vlivů na životní prostředí, takzvaná „velká E.I.A“.

„Stavební úřad vydal rozhodnutí o dodatečném povolení stavby pro chov norků, a to po důsledném přezkoumání projektové dokumentace a doložených podkladů. Stavební úřad dospěl k závěru, že umístění a povolení stavby je v souladu s obecnými požadavky na výstavbu, byly splněny podmínky stanovené dotčenými orgány. V průběhu řízení byla mimo jiné doložena kladná stanoviska krajské veterinární správy, bylo provedeno měření pachu akreditovanou laboratoří. Měření neprokázalo zjištění zápachu pocházejícího z farmy, a pokud je nám známo, zápach z farmy nebyl prokázán ani v soudním sporu vedeném ve věci,“ uvedla dále Nováková. Stavební úřad ve Studénce tak rozhodnutí o dodatečném povolení stavby vydal, obdržela ale několik odvolání. Rozhodnout by proto měl krajský úřad.

O případy, kdy dochází k porušování zákona také z hlediska chovu zvěře, se v naší zemi zajímá také sdružení Svoboda zvířat. Neuniknul mu ani případ pustějovského chovu norků. Na to, co je na něm špatně se Deník zeptal předsedkyně sdružení Lucie Moravcové. „Obecně je špatný už sám systém chovu kožešinových zvířat, v tomto případě norků. Ten nenastavuje podmínky, ve kterých by bylo možné dodržet ekologické potřeby zvířat. A tak jsou například norci chovaní ve velmi malých klecích. V nich nemají žádné podněty, a proto potom trpí různými problémy s chováním, třeba různými druhy stereotypií, což jsou pohyby, které opakují stále dokola, například skáčou proti stěně klece. Tyto stereotypie jsou odborníky považovány za znaky špatného způsobu chovu zvířat,“ vysvětlila Moravcová s tím, že ale ne všechny instituce tyto projevy vidí jako problém. „Když se budete ptát na veterinární správě, tak vám řeknou, že tam byli na kontrole, že oni dodržují všechny zákonné podmínky a že je všechno v pořádku. Už ale nevidí to, že norci jsou zvířata, která nejsou vůbec domestikovaná, tedy jsou divoká. Vzhledem k tomu, že jsou to navíc ještě vodní živočichové, kteří v přírodě žijí v blízkosti vody a tu na farmách k dispozici nemají, v zajetí víc trpí,“ vyjádřila se Moravcová.

IVAN PAVELEK
JANA HROMOČUKOVÁ