Co se mi ve Fulneku líbí?

Fulnek co do velikosti a významu nijak nepřevyšuje obdobná či větší města, ale přesto působí velice malebně a útulně. Dominanta fulneckého zámku, jak jsem se přesvědčil, zapůsobí a utkví v mysli spoustě jen projíždějících lidí. I na tak malé město nebývalé množství kulturních památek stojí za zmínku. Jsem hrdý na některé lidi, kteří dokážou nezištně pracovat pro ostatní, například občanské sdružení Comenius Fulnek, a lidi kolem kultury, a pořádat třeba i zájmové kluby a hry pro děti.

Co mě tady naopak štve?

Fulnek má bohatou historii. Ta se nám nezachovala pouze v řadě historických památek, ať už budov, či uměleckých děl, ale také v působení významných lidí, a zejména pak J. A. Komenského. Je škoda, že to město neumí řádně „prodat“. Když to srovnám například s Příborem, rodištěm Sigmunda Freuda, kde narazíte na slavného rodáka všude, kam se hnete, tak kdo neví, že ve Fulneku pobýval Komenský, tak se to dozví stěží. Kdysi alespoň stály při příjezdu do obce plechové upoutávky s Komenského podobiznou. A jinak - žádná propagace, byť máme přímo v centru unikátní památník. Tohle všechno by mě mohlo možná jen mrzet, ale ne, mě to štve. A proč? Protože si nemyslím, že je to náhoda. Nemyslím si, že je to pouze náhodné přehlížení. V našem městě mají stále rozhodující slovo lidé, kterým J. A. Komenský, jakožto kazatel Jednoty bratrské, vadil buďto ideologicky, že byť významný člověk v evropském a možná i světovém měřítku, přesto byl představitelem a myslitelem církve, či nábožensky, že odmítal konvertovat ke katolictví. - Prostě zabedněná krátkozrakost a netolerantnost - A tohle mě štve.
Štve mě taky nepřístupný zámek, herny, málo kultury, byť se to v poslední době velmi zlepšilo, málo kulturních lidí, Rudou armádou vypálené barokní domy původního náměstí a scházející neobnovená část, zanedbaná historická budova na Kostelní ulici, žalostný stav vily zdravotního střediska, nepracující, práce se štítící, ale suverénní, z našich daní tyjící a hlučná lůza; závist; mentální lenost některých jedinců a tak dále…