Čiperný muž žije ve frenštátském zařízení již osm let a cítí se být hodně platný. „Dělám na zahradě, sadím stromy, zametám a provádím různou drobnější údržbu,“ vysvětlil Pavlica.

Po válce se přestěhoval i srodiči do Hladkých Životic a svůj pracovní život strávil vRomo Fulnek ve vývojovém oddělení. Doposud byl vcelku spokojený, ale to, co jej a všechny ostatní čeká vletošním roce, ho hodně znepokojuje.

„Tak my jsme kdysi stavěli, vHladkých Životicích jsme směrem na Kujavy vybudovali hřiště a podobně. VSokole jsem dělal cvičitele, vobci jsme dělali kulturu a dneska na nás a na nic nejsou peníze,“ čílil se Pavlica, podle nějž stát pořád křičí, že peníze nemá a někde je musí získat. „Přitom ale prodává některé podniky podniky za směšné ceny. Zajímalo by mne, kolik noví majitelé státu odvádí,“ přemýšlel nahlas Pavlica.

Kdysi prý bydlel na dvoulůžkovém pokoji, ale toužil po větším soukromí. „Spočítal jsem si, že mi to vyjde a nechal jsem se přemístit na jednolůžák. Teď ale po Novém roku mám obavy ztoho, co bude,“ netajil rozřčarování Pavlica připomněl, že zdraží všechny energie. Měsíčně mu po zaplacení všech výdajů zbude dvanáct set korun, znichž dvě sta platí za léky. „Teď bych měl ještě platit za recepty? Když vidím ministra zdravotnictví, tak se mi otevírá kudla vkapse, kterou nemám. Ono teorie je věc jedna a praxe druhá. Tu ale ti pánové nahoře nevyzkoušeli. Naštěstí jsem si už koupil boty, kalhoty a další věci. Ale i tak nám asi zbude jediné – nemarodit,“ povzdechl si Pavlica, jenž ušetří aspoň za platbu televize.

Na pokoji má malou, přenosnou, ale většinou už se prý chodí dívat na velkou společnou, nebo na promítací plátno, které vdomově mají. „Za toto mám dál platit? A ještě ktomu, když to má být zdražené? Bych se na to vykašlal,“ uzavřel důchodce.