Farma ve městě: Králíci jako svatební dar

Jak jsme začali s chovem králíků

Kdysi byl chov králíků naprosto běžnou součástí téměř každé zahrady. Pamatuji si, že když jsem byla malá, mívali jsme králíky nejen my, ale také všichni sousedi okolo. Postupem času ale všichni králíkárny zrušili a místo nich si do zahrad postavili keramické trpaslíky. Meze a louky, které kdysi sloužily jako krmení pro králíky, začaly obsekávat technické služby a chov ušáků v naší zemi téměř úplně zanikl. Králičí maso, jehož původ je značně pochybný, si v současné době můžete koupit maximálně mražené.

Jako svatební dar jsme s manželem od mého bratra dostali párek čistokrevných burgundských králíků. Byli jsme z nich nadšení, protože do chovu králíků jsme se chtěli stejně časem pustit, a bratr dokonce trefil i naprosto ideální plemeno. Burgundský králík je masné plemeno středně velkého tělesného rámce. Vyniká rychlými přírůstky a samice bývají opravdu vzorné matky. Jeho tělo je spíše kratší a zavalité a milovníci masa by jistě zaplesali nad krásně osvalenými zadními nohami.

Manžel se okamžitě pustil do stavby králíkáren a při projektování jsme se drželi rozměrů, které bývají uváděny v odborné literatuře. Naše chovné samice tedy mají opravdu velké kotce, aby mohly pohodlně odchovávat mladé a nemusely se mačkat. Navíc jsme pro ně vymysleli i takovou menší vychytávku jedna půlka kotce má plná dvířka, takže mají samice při kocení své soukromí a nikdo je nemůže rušit. V současné době máme vnitřní králíkárnu, která je součástí kozína, takže i v zimě tam mají relativně teplo, a pro jateční kusy jsme postavili venkovní králíkárnu vedle přístřešku na seno.

Králíkárny stály, a tak jsme se rozhodli pořídit našemu samci Ferdovi ještě nějaké další nevěsty. Vydali jsme se do Hodslavic na výstavu drobného zvířectva a rozhodli se pořídit si ještě 2 samice středně velkého plemene. Nechtěli jsme další burgundskou samici, protože se nám líbí, když králíkárna hraje všemi barvami. Po dlouhém uvažování jsme nakonec vybrali jednu samičku plemene Velký Kuní hnědý a druhou bílou, Novozélandskou. V té době už byla svatební burgundská samička březí a za pár dní už na tom byly stejně i naše nové holky.

Brzy jsme se dočkali prvních odchovů a zanedlouho i prvního domácího králíka na talíři. Pořídili jsme si ještě čtvrtou samici, plemene Moravský modrý, a v současné době máme asi 42 jatečních králíků všech velikostí. Někteří už jsou těsně před zabitím, někteří byli před pár týdny odstaveni od samic. Díky postupnému připouštění pak máme králíky po celý rok a zabíjíme je postupně tak, jak potřebujeme, a nemusíme maso zbytečně mrazit.

Zabíjení má na starosti můj tatínek, který už v tom má praxi. Vyrobil si navíc trojúhelníkové rámy ze dřeva, na které se napínají kůže, které se pak lépe vysuší. Tatínek umí králičí kožky stáhnout odborně, bez jakéhokoliv poškození, a díky tomu je pak můžeme prodat do výkupu. Není to žádná horentní suma, ale je nám líto kůže házet někam na hnůj a alespoň si ušáci vydělají na krmení.

Jak už je u nás zvykem, naši králíci v žádném případě nedostávají žádné granule ani směsi. Kusy na výkrm dostávají ječmen, chovné samice a samec dostávají oves. Samozřejmostí je seno a tráva a občas dostanou kousek nasušeného pečiva a nějakou zeleninku. Každé ráno a večer jim také měníme vodu. S králíky, je v porovnání s drůbeží, opravdu hodně práce. Odměnou nám ale je naprosto bio maso od šťastných zvířat, a to je něco, co si v supermarketu zkrátka nekoupíme.

Jana Stránská