Dvouhodinová přednáška, které se zúčastnili studenti třetích ročníků, byla rozdělena do dvou částí. V té první paní Jana Hlávková, regionální koordinátorka pro severní Moravu a Slezsko Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzaléma (ICEJ)), ve stručnosti připomněla dějiny židovského národa. „Studenti si mohli zopakovat pojmy z politologie, z dějepisu připomenout některá fakta, z religionistiky a literatury zopakovat několik jmen. V prezentaci zhlédli, kromě státních symbolů, staveb, písemných památek, ukázek hebrejského písma a různých map, i mnoho fotografií synagog, rozmístěných po různých koutech republiky,“ přiblížila průběh besedy Magdalena Miláková, profesorka na bíloveckém gymnáziu.

Studenti měli možnost vidět, jak vypadala jarmulka nebo Davidova hvězda. Tu, která byla součástí prezentace, si k označení oděvu vlastnoručně vyrobila dívka, která přežila holocaust. Vyprávění o dějinách židovského národa končilo přiblížením současného života židů. Jako varování zaznělo, že i přes útrapy, které válka příslušníkům tohoto národa přinesla, nejsou protižidovské nálady nijak výjimečné ani v současné době.

O tom, jak to vypadalo za druhé světové války, studentům vyprávěla ve druhé části besedy bývalá středoškolská profesorka Zuzana Skácelová. Narodila se v Ostravě. Společně s rodiči, sourozenci a rodinnými příslušníky se v průběhu války dostala do pracovního tábora ve Vyhních, jednoho ze tří pracovních táborů na Slovensku. „Okolnosti, neuvěřitelné náhody a solidarita vesnických obyvatel podtrhovaly okamžiky, kdy životy několika lidí visely jen na vlásku. Pospolitost rodiny bylo to jediné, co v dané době měli. Někteří z nich ale přece jen skončili v Osvětimi. Byli rozděleni a mnohé již nikdy neviděla, nevěděla nic o jejich osudu,“ shrnula profesorka Miláková vyprávění Zuzany Skácelové a doplnila, že po některých svých příbuzných Zuzana Skácelová pátrala bezvýsledně ještě donedávna. Někteří přece jen přežili. K nim patřili sourozenci.

„V druhé části vyprávěla Zuzana Skácelová skutečné příběhy jiných lidí a známých, se kterými se setkala a stále setkává. Připomněla také filmy a knihy s tematikou holocaustu, vyprávěla o projektu Vagón, o terezínském ghettu a opeře Brundibár. Třetí část vyplnily dotazy studentů a doplňující a upřesňující informace,“ uzavřela Magdalena Miláková.