V obci Vražné, která je dnes součástí Hynčic u Oder, se narodil 20. července 1822 Johann Mendel. Otec byl rolníkem. Byl to bystrý chlapec, který se ve škole učil s mimořádnou lehkostí.

Studoval na německém gymnáziu v Opavě, posléze na Filozofické fakultě v Olomouci. Nakonec vstoupil v roce 1843 do augustiánského kláštera v Brně. Vedle teologie se věnoval zemědělství a ovocnářství. Po vysvěcení na kněze přijal řádové jméno Gregor.

NEZVLÁDL STÁTNICI

Nastoupil jako praktikant-učitel na gymnáziu ve Znojmě a připravoval se ke státním zkouškám, aby mohl být jmenován profesorem. Bohužel, zkoušky nesložil ani napodruhé.

Všechno se snažil nahradit pílí, takže opat František Cyril Napp, aby zabránil Mendelovu zhroucení, ho zprostil povinnosti duchovní služby. Nicméně na univerzitě ve Vídni se Mendel vzdělával v dalších „osudových oborech“, totiž v matematice, ve fyziologii rostlin a ve zcela nové oblasti v mikroskopické technice.

Fyziku studoval u geniálního učitele Christiana Dopplera.

POKUSY S HRACHEM

V letech 1856 až 1863 se Mendel věnoval především výzkumům v ovocnářství a botanice. Přečetl všechny Darwinovy spisy o vývoji druhů, podobně jako studoval Lamarckovu hypotézu o vzniku druhů v důsledku vnějšího prostředí.

Na Darwinově teorii mu stále něco chybělo, měl ale po ruce na rozdíl od zmíněných dvou vědců matematiku a statistiku, takže vytvořil vědní odnož biostatistiku. Původně chtěl své názory na přenášení dědičných znaků u živých organismů dokázat u včel, což se nedařilo.

K pokusům si proto vybral hrách, protože tato rostlina má velké množství odrůd, které se liší barvou květů, vzrůstem, barvou osemení, tvarem, barvou lusků a podobně. Výsledkem jeho práce bylo, že matematicky dokázal vyjádřit přenos dědičných vlastností rodičů na potomstvo.

A zformuloval své slavné genetické zákony: o uniformitě míšenců, o štěpení znaků a o volné kombinovatelnosti vloh. Napsal své zásadní vědecké dílo nazvané Pokusy s rostlinnými hybridy, které se stalo základem pro mnoho vědeckých oborů.

ZAPOMENUTÍ A SLÁVA

Výsledky svých vědeckých pokusů uveřejnil v roce 1865 v časopise brněnského přírodovědného spolku, kde se nedočkal téměř žádného ohlasu.

Teprve v roce 1900 byly Mendelovy pozoruhodné práce znovu objeveny, a to hned třemi badateli: Nizozemský biolog Hugo de Vries využil ke své práci koncepci mendelistické dědičnosti, německý botanik Carl Correns odhalil mendelistickou dědičnost a využil ji k vlastnímu objevu cytoplasmatické dědičnosti, třetím znovuobjevitelem Mendela byl rakouský agronom Erich von Tschermak.

Všichni uznali Mendelovo prvenství. Když v roce 1868 zemřel opat augustiánského kláštera Napp, stal se Mendel jeho nástupcem.

Zemřel 6. ledna 1884 na selhání ledvin. Bylo mu šedesát jedna let.