K takovým patří například velmi nepříjemné pobodání hmyzem, který si s velkou oblibou „smlsne“ na lidských tělech. Zatímco na běžné poštípání, jehož původci jsou nejčastěji komáři, stačí lokální ošetření kůže, popřípadě použití dezinfekce, nepříjemným se může stát bodanec, při kterém byl do našeho těla vpuštěn toxin.

Zvláště v období, které se vyznačuje větším počtem teplých dní, je při pobodání včelami či vosami nutno dbát zvýšené opatrnosti. Toxin se totiž z důvodu vyšší tělesné teploty dostává rychleji do krve. „V chladnějších dnech odnese klasické včelí či vosí bodnutí větší dítě i dospělý jen bolestivou reakcí, popřípadě lokálním otokem v místě vpichu,“ vysvětlil Miroslav Kobza, primář dětského oddělení novojičínské nemocnice. Vzápětí však upozornil: „Oproti tomu v létě a na podzim, kdy bývá ještě dostatek teplých dní, bývají reakce větší, neboť náš organismus je zahřátý a kůže výrazně prokrvená. Proto i působení hmyzího jedu je mnohem intenzivnější.“ Přes horší reakci tělesné schránky si s první pomoci obvykle vystačíme sami, v klidu domova.

Jiná situace ovšem nastane, když dotěrný hmyz zaútočí na malé dítě. „Tady bych chtěl rodiče zvláště upozornit na to, aby si dali pozor. Již několik žihadel totiž může u malých dětí vyvolat celkovou, někdy až život ohrožující, reakci, pro kterou je potřeba ihned vyhledat lékařskou pomoc,“ varuje Kobza. Podle něj bychom vyhledání pomoci lékaře neměli v žádném případě podceňovat. „U malých dětí bývá totiž průběh reakce organismu na toxin často nečekaný,“ doplnil lékař.

Dalším častým problémem, který může způsobit až celoživotní problémy, jsou klíšťata. Ta si jednak milovníci hub a jednak zejména děti mohou v letních i podzimních měsících odnést z lesa. Aplikací repelentu a vhodnou obuví a oblečením lze napadení klíštětem eliminovat, součástí každého návratu z přírody by měla být důkladná prohlídka těla. „K přisátí klíštěte dochází nejčastěji ve volné přírodě, hlavně pokud se pohybujeme v nízkých porostech na okrajích lesa. Prvním cílem bývají naše nohy, u dětí, které mají samozřejmě malou výšku, je to jakákoliv část těla. Klíště si pak vyhledá vhodný prostor k přisátí, často to bývají záhyby těla,“ upozorňuje mluvčí Fajkus.

A co dělat, když už se klíště pevně zakousne do naší kůže? Jak připomíná primář Kobza, „doporučených receptů“ je několik, ale pouze jeden je správný. „Pravidelnými kývacími pohyby, nejlépe vhodnou pinzetou, se snažíme klíště uvolnit. Dbáme, abychom klíště násilně nestiskli a neumožnili tak rychlejší průnik infekce do našeho organismu.

Za posledních pět let onemocnělo nejvíce lidí na Novojičínsku klíšťovou encefalitidou v roce 2006. Krajští hygienici zaznamenali sedm takovýchto případů. Naopak nejméně, dva případy encefalitidy, se vyskytlo v okrese v roce 2008. (jah, edm)