I v dětském domově hledají děti vánoční dárky

Rozsvícený vánoční stromeček, na sporáku hrachová polévka a v sedačce několik dětí různého věku, sledujících jednu z mnoha pohádek, které ten den v televizi šly. Dalo by se říci klasický Štědrý den. A vlastně ano. Jen s tím rozdílem, že rodina, o níž je řeč, nebyla úplně ta pravá, stejně jako přítomná teta. „Je to tady praktický stejné jako v každé jiné rodině. Ráno vstali, posnídali vánočku a čaj, před chvilkou jsme postavili na polívku,“ poohlédla se po sporáku Dagmar Šimková, která pracuje ve fulneckém dětském domově už šestatřicet let. Služba jí vyšla právě na Štědrý den, a tak trávila Štědrý večer s dětmi v Dětském domově Loreta ve Fulneku.

Ke štědrovečerní večeři, která byla kolem páté hodiny, měly děti, kromě hrachové polévky, rybí filé a bramborový salát. „Kapra každý nejí a mám tady osm dětí, takže kdyby se někomu zabodla kost, musela bych rychle někam volat. Proto děláme rybí filé,“ vysvětlovala Šimková a doplnila, že děti mají ještě druhou večeři. To byla krupicová kaše.

Ve fulneckém dětském domově jsou čtyři rodinky po osmi dětech. „Jedenáct jich odjelo do vánočního tábora, pořádaného Hnutím Duha, některé si vzali domů zaměstnanci a pro některé si přijeli jejich rodiče. Zbytek zůstal tady. Pro ně je nejhorší, když někteří odjíždějí domů. Ty děti většinou někam zalezou a až během dne se z toho dostávají. Ale večer si to už užívají,“ poznamenala Dagmar Šimková.

Tak jako v jiných rodinách, i tady děti hledají dárky. Většinou už ale vědí, co dostanou. „Oni na Ježíška nevěří. Většinou si řeknou, co chtějí, a to dostanou. Na každého máme zhruba pětistovku, takže si řeknou, co chtějí. I když pro ty malé je to pořád pěkný zážitek. Někteří doma třeba léta nedostali vůbec nic.

V pokoji se mezitím shromáždili osmnáctiletý Kristián, třiapůlletý Mário, který by chtěl pod stromeček autobus, nebo jeho čtrnáctiletá sestra Nikola, která si přála kabelku. „Já bych chtěl hokejku a puk,“ vyslovil své přání pětiletý Kája, jehož hned poškádlila jeho starší sestra Eva, že nedostane nic. Po chvilce začaly menší dohady o to, na kterou pohádku se večer podívají. „Máte jednu televizi tady, druhou vedle, takže se můžete dívat, na co chcete,“ uklidnila diskusi Dagmar Šimková. „Myslím si, že se tady mají dobře, asi lépe než tam, odkud přišli. Já tady s nimi budu do osmi a pak si udělám Štědrý večer doma,“ uzavřela Dagmar Šimková.