Při bližším zkoumání však člověk přijde na to, že v této malotřídce ani zdaleka nepociťují dnes tolik aktuální úbytek žáků, že by zde nejeden rodič z okolí rád viděl své dítko a že, pokud plány tamního pedagogického sboru dopadnou, mohlo by se zde už od září vyučovat tolik diskutované písmo Comenius Skript.

Více o současné situaci ve škole i o plánech do budoucna prozradila v rozhovoru ředitelka školy Ivana Davidová.

O vaší škole se v okolí Kopřivnice hodně mluví. Nejeden rodič by u vás rád viděl svou ratolest, přesto to prý není možné. Z jakého důvodu?

Jsme škola určená pro děti, které mají trvalé bydliště pouze v Lubině. Zájem rodičů, aby k nám chodily i děti odjinud, je, ale my máme stanoveno přijímat výhradně děti z Lubiny.

V čem si myslíte, že tkví zájem o vaše zařízení?

Nechci, aby to vypadalo, že se chlubím, to v žádném případě, ale myslím si, že je to jednak kolektivem vyučujících, a také tím, jak se škola profiluje.

Co počty žáků ve třídách a individuálnější přístup? Nenahrává to tomu také?

Nemyslím si, že by to mohlo být kvůli počtu žáků. V naší páté třídě máme nyní dvaadvacet dětí, což je množství běžné i na velkých školách.

Má vaše škola nějakou specializaci, specifikum, oproti těm ostatním?

Specializaci naší školy nedokážu posoudit, protože nenavštěvuji ostatní školy. Nicméně si myslím, že za mnohým stojí složení kantorů a jejich přístup. Čímž nechci poukazovat na to, že by byl nějaký individuálnější. To už je podle mého všude, stejně jako vybavení škol. Nejspíš je o nás zájem kvůli prostředí a atmosféře, která tady panuje.

Jste ředitelkou malé, ale úspěšné školy. Byl to váš sen od dětství?

Nebyl. Nikdy. Nemám, a neměla jsem nikdy, ambice ředitelovat. Byla jsem normální řadová učitelka na jiné škole a až s kolegou jsme z ní odešli. Já jsem se přes konkurz dostala sem, s dcerou, která měla jeden rok. Přišlo to samo, život to tak nějak zařídil. Začínala jsem a dlouho jsem učila v Novém Jičíně jen na velkých školách, pak jsem učila v Kopřivnici na dnes již neexistující základní škole Náměstí. Až pak jsem udělala skok do Mniší a do Lubiny.

Co třeba ředitelování velké školy, neláká vás?

Nikdy bych nechtěla takzvaně velet velké škole. Tyhle ambice nemám, nechci jít nikam jinam. Jednoduše mi to tady vyhovuje. Jak lidé, tak děti a jejich rodiče, i když i tady jsou klasické problémy. Nic není jen růžové, jak to vypadá. Ale neměnila bych. Učení na velké škole by pro mě bylo spíš trest.

Jsou vaši žáci jiní než ti z velkých škol?

Jsou jiní. Nevím proč, ale jsou. Jestli to je ve výchově, nebo tím, že je to tady menší, nevím, ale rozdíl mezi našimi dětmi a dětmi z městských škol vnímám hlavně v tom, že ty naše jsou za všechno vděčné. Ať uděláme cokoliv, padne to na úrodnou půdu. Jakákoliv aktivita, jakýkoliv projekt, žáci se na všechno těší, všechno prožívají. Neznáme takové ty rýpavé typy, co nic nechtějí a nic je nebaví. U nás už jen vybrat někoho na soutěž je problém, a to ne kvůli nějaké závisti, ale děti by nejraději jely všechny a mrzí je, že to nejde.

To je asi velký hnací motor pro práci kantora…

Je, to každopádně. Co víc si přát, než to, že když pro někoho něco připravíte, vidíte odezvu a nadšení.

Učíte dlouho, máte za ta léta moře zkušeností. Stále vás ta práce baví?

Baví. Doufám, že budu učit co nejdéle, protože to, že mě to přestane bavit, si nedokážu představit. Říkávám, že bych chtěla učit do důchodu, do doby než neudržím křídu. Samozřejmě, že jsou dny, kdy vás naštve někdo ve škole nebo přihlouplý úředník, ale to patří k životu. Ale já, i učitelé, se snažíme naše starosti, problémy nebo únavu nenosit do školy, protože děti to okamžitě vycítí. Jsou to takové indikátory, které to poznají.

Máte plány do budoucna, co vás čeká?

V prosinci loňského roku se nám podařilo získat z ministerstva životního prostředí šedesát tisíc korun na zvelebení domu zahrádkářů, který jsme dostali od města. V něm vznikne, do konce dubna, kdy projekt musí být, i přes nepřízeň počasí, dokončený, venkovní učebna. Budou tam informační tabule, vysadíme stromy a keře, nakoupili jsme nářadí, které nám dosud chybělo.

A nějaké vzdálenější plány?

Těch máme taky dost Ten jeden velký je s naší velkou krásnou půdou, kterou rodiče vystěhovali a vyčistili. Vznikl tak nádherný prostor pro nějakou učebnu nebo družinu či výtvarku. Ale klasicky narážíme na finance, takže to není na spadnutí. Dalším plánem je zavést na naší škole písmo Comenuis Skript. Na konci května nás čeká setkání s lektory a metodiky, poté se pokusíme návrh předložit rodičům, s tím, že bychom to chtěli zavést od nového školního roku.