VYBERTE SI REGION

Knihovna patřila putování

Známé putování si mohli prožít alespoň na obrázcích a při vyprávění všichni, kdo přišli do knihovny ve Vrchách.

29.2.2016
SDÍLEJ:

Kryštof Zlatník líčil svůj poutavý příběh o cestě do Santiaga de Compostella v knihovně ve Vrchách.Autor: DENÍK / Ivan Pavelek

V knihovně ve Vrchách plno jako málokdy. Důvodem byla beseda, kterou tam pořádaly členky Knihovny Vrchy spolku vzájemného soužití.

Odbyla šestá hodina a třiadvacetiletý Kryštof Zlatník, student Palackého univerzity v Olomouci, jenž bydlí ve Vrchách, začal své vyprávění o své pěší pouti z Francie severem Španělska až do Santiaga de Compostelly, kde je cíl pro všechny účastníky této Svatojakubské pouti.

„Moje cesta trvala zhruba šest týdnů, ale zažil jsem na ní tolik, že když bych to chtěl napsat do knížky, tak by mi asi nestačily stránky. A kdybych vám tady chtěl všechno povyprávět, tak byste mě brzy poslali do háje, protože bych tady stál ještě ráno a s rozzářenýma očima bych vyprávěl, co se mi všechno stalo," začal Kryštof Zlatník, načež spustil fotografickou prezentaci a začal vyprávět svůj příběh.

„Camino de Santiago se do češtiny nejčastěji překládá jako Svatojakubská poutní cesta. Je to cesta do Santiaga de Compostella. Je to na západě Španělska, hlavní město provincie Galicie a je tam obrovská katedrála, ve které má být podle pověsti pokřtěn svatý Jakub starší, jeden z apoštolů," pokračoval Kryštof Zlatník.

Nato dodal, že o tom, jak se mučedník svatý Jakub na místo dostal, existují dvě pověsti, které se rozcházejí.

„Každopádně historicky ověřený fakt je, že tam kdysi dávno, možná kolem roku sto, byl pochován někdo opravdu významný, v devátém století máme zmínku, že do Santiaga putoval francouzský biskup a už od jedenáctého století existuje takzvaný kredenciál, což je popis té cesty, jak se tam jde, jaké modlitby by se u toho měly vykonávat a kdy do Santiaga dojít," vysvětlil mladík a dodal, že po cestě vznikly kostely zasvěcené svatému Jakubovi, katedrály a mnoho takzvaných refudžijí, což jsou ubytovny.

Nato Kryštof Zlatník ukázal mapu Evropy protkanou mnoha cestami. „Každá cesta by měla začít u vás doma. Tam byste se měli sbalit a vyrazit. V České republice jsou dochované asi tři cesty. Jedna vede přes Opavu a Olomouc, není tak dobře zdokumentovaná, ale pokud dobře vím, tak se teď dokumentuje a vyznačuje se.

Druhá je od kostela sv. Jakuba v Praze a vede západní cestou až k místu, kde navazuje francouzská cesta. Ta je také neznámější a nejtradičnější. Tu jsem šel," poznamenal Kryštof Zlatník.

Trasa, kterou s kamarádem Filipem měli ujít, měřila asi devět set kilometrů. „A pak je ještě sto kilometrů, které si člověk přidává, když chce dojít k Atlantskému oceánu, což byl ve středověku nejzápadnější bod Evropy Finisterrae, neboli konec Země.

Takže z Vrchů stačí dojít přes Fulnek do Olomouce a tam už je značená cesta až do Santiaga. Vedou vás značky v podobě žluté mušle hřebenatky, což byl symbol svatého Jakuba a později pod to, kvůli lepší orientaci, přidali žluté šipky," doplnil Kryštof Zlatník.

Podle něj už se o Svatojakubské pouti nedá jednoznačně hovořit jako o poutní cestě, neboť většina poutníků nejsou katolíci a berou cestu spíše jako nějakou duchovní obrodu sebe sama.

„Rozdělil jsem si to do takových tří kategorií. První to jsou sportovci, kteří chtějí těch tisíc kilometrů dojít nebo ujet na kole nebo na koni co nejrychleji. Druhá skupina lidí jsou právě církevní poutníci, kteří to berou jako pokání nebo v tom hledají odpuštění. Stačí totiž absolvovat posledních sto kilometrů a papež vám odpouští skoro všechny hříchy.

Třetí skupina je nejpočetnější. Lidé hledají sami sebe a přijde jim to jako dobrý nápad se projít a být chvíli sám se sebou ve své vlastní hlavě. Jsou to studenti, kteří právě skončili školu, lidi, kteří zrovna ztratili někoho blízkého, nebo ženy, které si uvědomily, že jim děti odešly do škol a už s nimi nejsou doma, v práci je to nebaví a manžel se jim nevěnuje…

Ale v ubytovnách se ke všem chovají stejně. Jestli chce být někdo sám, nebo si naopak s někým povídat, každý si tam najde to svoje.

(Další vyprávění Kryštofa Zlatníka o jeho šestitýdenní cestě uvedeme ve středečním vydání Novojičínského deníku)

Autor: Ivan Pavelek

29.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Vznikne v Bílovci střelecký klub?

Na město Bílovec se obrátil Martin Tenk z Bravantic, sportovní střelec a medailista z letní olympiády v Sydney, jenž by chtěl ve městě založit sportovněstřelecký klub pro děti a mládež.

Odry: Fajne léto zavítá do mlýna

První zářijová sobota bude na Novojičínsku patřit řadě akcí. Vodní mlýn Wesselsky v Loučkách u Oder bude v tento den od 14 do 18 hodin zastávkou tradiční akce Fajne léto.

Pod Trúbou se bude soutěžit ve vaření guláše

Gulášové slavnosti aneb „gulajšová šou ve Štramberku". Tak zní název gurmánské akce, jež se uskuteční první zářijovou sobotu na fotbalovém hřišti Bařiny ve Štramberku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies