Kopii Karlštejnu zachránilo pár místních nadšenců

Nebýt Josefa Tichelmana, spoluzakladatele děrenského sdružení Matice opavské, tak by replika nikdy nevznikla. Tichelman se narodil v Leskovci. Tento legionář z I. světové války už od roku 1922 dojížděl jednou týdně do Děrného, místní části Fulneku, kde také našel svou manželku. „On pracoval v Karviné u Larischů, kteří vlastnili doly. A zřejmě tam byl velmi oblíbený,“ nastínil Stanislav Šmeidler z Děrného, který se již dvě desetiletí zabývá historii této obce.

Právě oblíbenost Tichelmana přiměla hraběnku Larischovou k tomu, aby mu nechala vyrobit velkou kopii hradu Karlštějn. „Proč právě Karlštejn, to jsem nikde v archivech nezjistil,“ pronesl omluvně Šmeidler, jenž se ale dopídil k tomu, že se Tichelman do Děrného přestěhoval, konkrétně do domku, nad nímž později, v roce 1935, vznikla nová česká škola. Jejím ředitelem se stal František Kuchař, který od roku 1933 bydlel právě v domku po Tichelmanovi, jenž se přestěhoval do Karviné. „A protože oba pojilo velké přátelství, tak se Tichelman rozhodl, že tu repliku Karlštejnu škole daruje a nechal ji převézt do Děrného,“ pokračoval Šmeidler.

Model Karlštejnu zdobil prostranství před školou dlouhá léta. Pak ale přišel rok 1975 a konec děrenské školy a málem i konec malého Karlštejnu. „Ta replika tam stála asi tři roky, pak školu vzalo pro své potřeby JZD a dopadlo to tak, jako skoro všechno, co JZD mělo. Střídali se nájemníci, a těm bylo jedno, jestli to někdo ničí. Pak už na té skalce byly jenom obvodové zdi bez oken, bez střech,“ popisoval Šmeidler chmurné časy modelu, před nímž členové místní Matice opavské každoročně uctívali 28. října vznik republiky.

Zdevastovaná památka naštěstí nedala spát Martinu Sokolovi z Děrného, a ten oslovil členy místního modelářského klubu, kteří se pustili do záchrany repliky. Počátkem devadesátých let nechali Šmeidlerův syn Zbyněk, vedoucí modelářského kroužku Radim Chrástek a další členové zbytky repliky převézt do zahrady mateřské školy a pak asi čtyři roky trpělivou prací upravovali toto dílo do dnešní podoby. „Udělali si rámečky do oken a dveří, od sklenáře sehnaly zbytky barevných sklíček, posháněli klempíře a podobně,“ poznamenal Šmeidler s tím, že modeláři postupně opravili 136 okýnek a dvanáctero dveří. „Většinu plechařiny dělal klempíř Trčka,“ doplnil Šmeidler s tím, že Karlštejn v Děrném se tak již sedmnáct let rozsvěcuje v adventní době a dnes si už bez jeho barevných světýlek nikdo neumí sváteční čas představit. „Myslím si, že to dodneška není doceněná práce. Tak si říkám, že by o tom lidé měli vědět,“ uzavřel.