Do kalendáře postižených lidí byly vepsány již podesáté. „Pořád se držíme osvědčených disciplín jako jsou hody oštěpem, míčkem, střelba, běhy nebo slalom vozíčkářů,“ uvedla jedna z organizátorek Ilona Hoffmannová.

Přiznala, že v posledních dvou letech se však v Kopřivnici snaží uspořádat hry hlavně pro děti netradiční formou. „I způsob soutěží je založen spíše na hře, než na opravdovém závodění. Ne každý totiž může se svým postižením cokoli dělat, ale pokud je to formou zábavy, každý na nějakou cenu dosáhne,“ popsala. Také letos přesáhl počet účastníků kopřivnických her číslo 200. „Z toho bylo devětadvacet vozíčkářů, dvaaosmdesát zdravotně postižených, devětatřicet bez postižení a sedmapadesát dětí,“ vypočetla Hoffmannová. Největší zastoupení měla v Kopřivnici severní Morava. „Jsou tady ale i účastníci z Tanvaldu, Hradce Králové, Olomouce, Prahy i slovenských Košic. Nejvíce lidí ale přijelo samozřejmě z ústavu v Hrabyni.“

Ačkoli termíny her v jednotlivých letech nejsou stejné, počasí je vždy tropické. „Až si z nás dělají někteří srandu, že se umíme dobře modlit,“ řekl se smíchem Hoffmannová. „Tradici“ s horkým počasím potvrdil také Jiří Žákovský (50 let) z Veselí nad Moravou. Mezi prvními úkoly si vyzkoušel hod oštěpem. „Dneska jsem házel potřetí v životě. Vždycky hážu jenom tady v Kopřivnici,“ prozradil muž upoutaný na invalidní vozík s tím, že techniku hodu odkoukal asi v televizi od Jana Železného. „Kopřivnice, to je vždy zlatý hřeb celého roku. Hrabyně a Kopřivnice, to jsou prostě jedničky,“ chválil Žákovský pořadatele her.