V místech, která kdysi patřila řádu Augustiánů sídlících ve Fulneku, tedy na polích nacházejících se na začátku místní části Děrného, byl v neděli 27. června slavnostně umístěn památný dřevěný kříž. Jeho vysvěcení provázela velká sláva, při níž se sešlo téměř celé Děrné.

Dřevěný artefakt, o jehož umístění se zasadil především děrenský občan Stanislav Šmeidler, jenž je v širokém okolí známý svou činností v oblasti vyhledávání, záchrany a údržby zejména sakrálních památek, však na místě v při začátku obce nestojí poprvé. Naopak, jeho historie je dlouhá a velmi zajímavá. „Zabývám se soupisem náboženských památek a ve spisech z roku 1836 jsem našel zmínku o kříži, který kdysi na začátku Děrného postavili Augustiáni,“ informoval Šmeidler, jeden z původně pěti navrhovaných čestných občanů Fulneku, jenž na dávnou existenci kříže přišel. „Podle všeho tedy v místech, kde se nyní nachází skládka dřeva, mohl podobný kříž, který nechal zhotovit představený augustiánského kláštera, stát už v sedmnáctém nebo osmnáctém století ,“ řekl Šmeidler s tím, že starší občané obce si na artefakt, vysoký přes čtyři metry, snad ještě pamatují.

Kříž, který přežil jak zrušení řádu, tak své převedení do soukromého vlastnictví fulnecké velkoměšťanky Rosálie Theiss, se nového století nedočkal. „Při rozšiřování silnice vedoucí na Fulnek došlo v osmdesátých letech k tomu, že kříž byl bez jakéhokoliv upozornění zlikvidován,“ vysvětlil Šmeidler. S touto skutečností se však ani on, ani místní římskokatolická farnost nechtěli smířit, a tak se společně rozhodli zasadit o obnovu artefaktu.

Obnovu kříže provázely těžkosti

Náročná jednání, která trvala několik let, se vyplatila, i když s sebou přinesla nejednu komplikaci. „Už když jsme se před třemi, čtyřmi lety rozhodli pro obnovení kříže, zjistil jsem, že cesta, která těmito místy vede, se bude rozšiřovat. A tak jsme se báli toho, že nám někdo kříž, vzápětí po umístnění, vykope,“ nastínil průběh začátku obnovy Šmeidler. „Našli jsme tedy, jen kousek dál, jiný pozemek města, ale než jsme stačili vyřídit vše potřebné, majitel sousední skládky dřeva kolem něj začal stavět plot,“ doplnil Šmeidler vzápětí. Kříž byl tedy opět kousek posunut a umístěn na pole.

Tím však komplikace neustaly a dál provázely i samotnou výrobu artefaktu. „Tím prvním, co se zkomplikovalo, byl modřínový trám, který jsme měli na výrobu kříže připravený,“ zavzpomínal Jiří Svobodník, další z lidí, jež se o obnovu kříže zasadili. „Ten se prohnul tak, že z něj stolař při sebevětší námaze pěkný výtvor nedokázal udělat,“ vysvětlil vzápětí. Na řadu proto přišlo hledání nového dřeva. Ani to však nebylo jednoduché. „I když jsme konečně našli a nařezali trám nový, zase musel nějakou dobu schnout, a tak se zdálo, že se výroba protáhne,“ konstatoval Svobodník. Zdánlivě bezvýchodnou situaci vyřešil až majitel sousední skládky, který na výrobu kříže nabídnul svůj vyschlý modřínový kousek. „Nedlouho nato však přišla poslední rána. V průběhu prací totiž zemřel místní umělec, který maloval korpus kříže, a tak nastalo hledání někoho, kdo by tuto práci dokončil,“ popsal poslední z nesnází Svobodník. Naštěstí se ale objevila malířka Chlebovská ze Zubří, která s malbou korpusu bez váhání pomohla. Kříž, na který přispělo několik místních sponzorů a také Městský úřad ve Fulneku, tak konečně mohl spatřit světlo světa v celé své kráse a v neděli 27. června být slavnostně vysvěcen.