„Je to dobrý nápad, i když jsem si nejdřív říkal, co je to za kravinu. Jestli by se neměly dát peníze na něco potřebnějšího. Ale pak jsem si na to zvykl tak, že mi teď chybí, když stěna není náhodou zapnutá. Je to dobré, jen tak se projít kolem, na chvilku se odreagovat, když je člověk unavený,“ říká třeba vedoucí směny Josef Jurák.

Také další zaměstnankyni lahvárny, Šárce Novákové, se stěna líbí. „Ze začátku, když tady tu stěnu nově namontovali, tak jsme před ní pobíhali, chlapi tam poskakovali, byla to sranda,“ uvedla Nováková s tím, že dnes už stěnu berou jako normální součást jejich pracovního prostředí.

Elitní galerii nahradila hala

Interaktivní stěna umělce Federika Díaze, která zachycuje aktuální pohyb člověka a znázorňuje ho jako takovou bublinu, je v provozu lahvárny už od prosince. Ale v pátek, v rámci dne otevřených dveří ve strojírenském holdingu Vítkovice, se dočkala i slavnostního otevření s proslovy, šampaňským a kulturním vystoupením. Přítomen byl i její autor.

Obrazy Federika Díaze jsou i v Národní galerii, možnosti vytvořit interaktivní stěnu ve Vítkovicích si ale velmi váží. „Tohle mě zajímalo více než Národní galerie, rozhodně,“ říká Díaz. „Zajímalo mě na tom to, že to není pro veřejnost, pro elitní prostor galerie, ale pro výrobní prostor, kde se s tou stěnou kontaktují přímo zaměstnanci během automatického pohybu, kdy oni zpracovávají materiál, a najednou vidí, že na ně reaguje světlo,“ popisuje Díaz.

Zázraky IT

Princip fungování stěny je podle něj jednoduchý. „Infrakamery snímají pohyb člověka na základě jeho teploty. Pohyb je pomocí počítače převáděn do projekce na světlo a my vidíme takovou síť, takovou hladinu, která se rozechvěje,“ vysvětlil Díaz.

O vytvoření stěny do nové haly lahvárny umělce požádal přímo generální ředitel strojírenských Vítkovic a milovník umění Jan Světlík. S výsledkem je spokojen. „Jde o světový kus současného umění jednoho z nejtalentova­nějších tvůrců pracujících s moderními informačními technologiemi, zvukem, obrazem a tvarem,“ konstatoval Světlík.