Obcí jedou na koních jezdci ve svátečních oblecích doprovázení muzikanty a zvěstují zmrtvýchvstání Ježíše Krista. V jejich čele jede Jezdec kříže. I letos jím byl Václav David, který si tuto jízdu odbyl po osmatřicáté. „Je to tradice, kterou tady chceme zachovat,“ zmínil se. Jízdu nepřerušily ani válka, ani normalizační časy.

„Jenom jednou, asi v sedmasedmdesátém roce napadlo tolik sněhu, že se nedalo jet,“ upřesnil David. Na tradici například nedá dopustit Čeněk Sokol z Lukavce. Ten jezdil v sedle koně od 16 do 63 let. „Když jsem začínal, tak ještě jezdili ženatí dopoledne a svobodní odpoledne. Dopoledne to hlavně byli hospodáři. Oni měli koně a žádali tak požehnání pro lepší úrodu,“ vzpomínal pamětník lukaveckého rajtování, jak se mu také říká.

Koní později ubývalo, tak začali ženatí a svobodní jezdit společně. „Je to takový kolorit. Dodneška vidím to vycházející slunce, jak jsme vyjížděli. Bez toho si Velikonoce nedokážu představit,“ ujistil Sokol. Jízda kolem osení utkvěla v srdci i Josefu Hradilovi, který žije kousek od Bystřice pod Hostýnem. Sám nepočítá, pokolikáte už jel, ale odhaduje to tak na pět až šest jízd. „Řekl mi o tom Véna David a ani mě nemusel přemlouvat. Kdybych o tom nebyl přesvědčený a neměl jízdu na koni v krvi, tak bych to asi nedělal,“ řekl a dodal, že pochází z gruntu, kde měli koně.

Z Lukavce pochází jeho manželka, takže Hradil velikonoční návštěvu příbuzných spojí vždy s Jízdou okolo osení. O rajtování prý věděl. „Zajímám se o historii a vím, že to má hodně dlouhou tradici,“ uzavřel.