Diamanty jsou věčné, zní název známé bondovky, a i takové manželství může být pořádné životní dobrodružství. A oslava diamantové svatby pečetí jediné věčnou lásku mezi dvěma lidmi, která i po šesti dekádách tepe v srdcích Edity a Jaroslava Brožových.

Obřad s oddávajícím novojičínským starostou Jaroslavem Dvořákem i následná hostina byly pro manžele jedno velké překvapení. Velký den manželů si nenechala ujít početná rodina, která dorazila na radnici z nejrůznějších koutů země i ze zahraničí.

Osudové setkání na spartakiádě

Paní Edita pochází se Slovenska, pan Jaroslav z Moravy a seznámili se v létě 1955 v Praze, kdy se konala spartakiáda. Asi po deseti měsících známosti se vzali a bydleli v Příboře. V roce 1957 se přestěhovali do Nového Jičína, kde žijí dodnes. Paní Edita pracovala jako vychovatelka v Příboře.

Při zaměstnání vystudovala vysokou školu a stala se učitelkou v Mořkově. Pan Jaroslav pracoval v Tatře v Šenově u Nového Jičína. Jako odborník byl vyslán několikrát do Číny, kde budoval montážní závody.

Dnes, o šedesát let později, mají za sebou výchovu dvou dětí, dočkali se sedmi vnuků a doposud šesti pravnoučat, a diamantovou svatbu tak všichni vnímali jako možnost společného setkání. „Bylo to překvapení a dojalo nás to. Popovídáme si, posedíme spolu," řekl dojatý pan Jaroslav, který si na své ženě nejvíce cení pravdomluvnosti a schopnosti pečovat o rodinu.

Paní Dita přiznala, že i jejich manželství přineslo nějaké ty překážky, ale zároveň stále oba cítili to nejdůležitější lásku, a proto je vždy společnými silami zdolali. „Recept na šťastné manželství nemáme. Řeknu jen tolerance, ohleduplnost a odpuštění, prostě takové ty běžné vlastnosti, které by se měly v lidech projevovat. Jako každý, i my jsme měli problémy. Ale všechno jsme to překonali, protože jsme se měli rádi, tak jsme je zvládli," dodala paní Edita.