VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Miloslav Pilich si prožil život plný kotrmelců

Bílov - Dvakrát jej vyhodili z práce. Poprvé jako komunistu po prověrkách v roce 1969, podruhé jako pracujícího důchodce, když stál u zrodu občanského fóra. Třiaosmdesátiletý Miroslav Pilich z Bílova zažil život plný kotrmelců.

30.11.2009
SDÍLEJ:

Miroslav Pilich si prožil život plný kotrmelců. Foto: Deník/Ivan Pavelek

Miroslav Pilich se narodil se v Jakubčovicích u Opavy, když tam jeho otec, učitel, byl zrovna na štaci. S otcem pak proputoval řadu měst a obcí, válku prožil na Slovácku u Blatnice. Mezitím dělal strojařskou průmyslovku ve Vsetíně.

Po válce měl zájem konstruovat. Zajímal se o letadla. „V praxi se to dalo dělat jen v armádě. „Udělal jsem proto zkoušky u letectva a dali mě do vojenské akademie v Hranicích. Tam byla skupina technických služeb. Druhý rok vojny jsem absolvoval v Plzni na technickém učilišti, kde mě školili ke zbrojní službě,“ vzpomínal na počátky své pozdější kariéry Pilich.

Po absolvování zůstal v Plzni. Tam se otrkal a začal slavit úspěchy. Poslali ho do Prahy na ministerstvo obrany. „Můj první úkol byl předělat osnovy pro školy zbrojířů. Naproti v kanceláři například seděli generálové Janko a Tesařík,“ poznamenal Pilich.

Na ministerstvu prý obstál dobře a když v roce 1951 vznikla vojenská akademie v Brně, přihlásil se. Absolvoval specializaci na konstrukce munice a raket. „Tehdy to vypadalo jako příprava k válce a u nás se začaly budovat fabriky v sovětském stylu na výrobu munice s neskutečnou kapacitou. Jedna taková fabrika se připravovala na vojenském projektovém ústavu v Brně. Dělal jsem na tom,“ vrátil se v myšlenkách zpět Pilicih a jako příklad uvedl. že směrný granát 76 milimetrů byl hotov za tři vteřiny, za hodinu byli schopni vyrobit vagon.

Připravovali například munici pro Kubu v době Kubánské krize. „Pak přišla nová situace - rakety. Přeškolili mě na řízení a navádění raket. Vše se dělalo v utajení za mřížemi. Vyhnali mě na výstavbu další fabriky v Dětřichově nad Bystřicí. Tam byl ústřední skald protiletadlových raket. To už se psal konec šedesátých let,“ pokračoval Pilich, jenž se kvůli novému zařazení dostal do Sovětského svazu. Později jako velitel útvaru v Dětřichově přebíral od Sovětů rakety a rozesílal je dále po útvarech v republice.

Byl komunista, ale politicky jsem to neměl dobré. „Už když jsem nastoupil do Dětřichova, tak mi politruk řekl, že mě dostanou tam, kam chtějí a že si nemůžu myslet, že si budu vyskakovat. Oni už měli vytypovaného člověka, který mě ve funkci velitele nahradí. Později mi došlo, že to je můj zástupce,“ pousmál se Pilich.

Přišel osmašedesátý rok. Když nás obsadili Sověti, Pilich byl zrovna na dovolené v Jugoslávii s celou rodinou. Nechtěli je pustit zpátky. „Náboráři chodili a říkali, že kdo chceme, můžeme zůstat. Když jsem uvedl svou profesi, řekl mi, že zítra mohu nastoupit, stejně jako manželka, která byla zdravotní sestra. Shodou okolností se druhý den objevila zpráva, že otevřeli hranice přes Rakousko. Říkal jsem si že znám mentalitu Rusů, tak se s nimi snad nějak dohodnu. Jenže u útvaru vojáci odmítli poslouchat mého zástupce. Toho, který mě měl zřejmě vystrnadit z funkce,“ podotknul Pilich.

Přišly prověrky a na základě vyjádření jeho zástupce jej vyhodili z armády. Tím co mu také pomohlo, byl jeho postoj k událostem v lednu, kdy se upálil Jan Palach. „Bylo nařízeno, aby velitelé útvaru nechali nastoupit vojsko a akci odsoudili. Já jsem před ně předstoupil a vedle mě i ten zástupce. A před ním jsem prohlásil: Palachovi budeme stavět pomníky. To byl můj konec,“ připomněl tehdejší atmosféru Pilich.
Sháněl zaměstnání od Šumavy po Moravu. Když řekl, že je vyloučený ze strany, slyšel jen: „Nezlobte se“.

Bývalý podplukovník měl možnost nastoupit na statku u Bílovce za krmiče. Nakonec mohl nastoupit jako zásobovač za mateřskou na statku ve Velkých Albrechticích. „Za čtrnáct dnů mi ale volali, že to nesmím dělat, protože jezdím po republice a mám styky s lidmi,“ vykreslil absurdní stav Pilich, jemuž pak nabídli, aby dělal na stavbě vepřínů. Dělal na dílně, zcela izolovaný od ostatních, výrobky ze železa. V roce 1987 šel do důchodu. Asi týden na to je volali zpět, protože nikoho za něj neměli. Vydržel až do listopadu 1989. „Založili jsme na traktorce občanské fórum a šli jsme to oznámit řediteli. On chvilku koktal, pak řekl, že to bere na vědomí a na druhý den jsem letěl,“ podtrhnul své vyprávění Pilich, jenž nyní žije v budově bývalého Fojtství v Bílově, na jehož odtržení od Bílovce měl svůj podíl. Krátce tam pak dělal starostu obce.

Autor: Ivan Pavelek

30.11.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Fotbalisté Petřvaldu na Moravě (v bílém) zahájili nový ročník dělbou bodů.

I. B třída, sk. B: Petřvald na Moravě na úvod remizoval

Veřovický kanonýr Michal Hanko začal sezonu dvěma zářezy, díky kterým Mičkův tým zdolal Odry 3:1.

Souhrn I. B třídy, sk. D: První kolo ve znamení gólových hodů

Bílovečtí mají první bod a nyní cestují na hřiště nováčka

V premiérovém domácím utkání v nové sezoně krajského přeboru nakonec remizovali s Českým Těšínem 1:1. Fotbalisté Bílovce si tak připsali první bod a nyní je čeká sobotní utkání na půdě nováčka ze Staré Bělé.

Frenštát nadělil Slavii kanára

Beskyd doma vyprášil Orlovou 6:0 a potvrdil tak zdařilý vstup do sezony, na který by rád navázali i v sobotu, kdy cestuje do Českého Těšína.  

Užili si dovolenou i festivaly. Teď už krajští lídři vyhlížejí volby

/ANKETA, KANDIDÁTKY PRO VOLBY 2017/ Volby do Poslanecké sněmovny se uskuteční 20. a 21. října, do včerejška ale musely strany podat své kandidátky. Kdo jsou lídři v Moravskoslezském kraji a jak v létě nabírali síly do předvolebních soubojů?  

Dva muži v Příboře napadli třetího. Zaútočili nečekaně, surově a zezadu

Hodně nepříjemný a zřejmě i dosti bolestivý byl pro třiadvacetiletého muže nedělní večer v Příboře.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení