Jan Beinhauer se dostal k holubům přes místní chovatelskou organizaci a kamarády. V současné době se stará o dvacet pět opeřenců. „Chovám těžké holuby – texany, což je původně farmové plemeno. Je to prakticky nelétavé plemeno. Nedokáže absolvovat nějaké delší trasy. Zato jsou tito holubi velice plodní, za rok třeba i deset snůšek,“ představil svou chloubu Jan Beinhauer. Na výstavu nepřivezl svého favorita, desetiletého texana, který je jeho prvním úspěšným odchovaným holubem. Ten se v důsledku svého vysokého věku nemůže výstav účastnit, a tak si užívá ptačího důchodu. Holubi se dožívají průměrně osmi až dvanácti let.

Více fotografií z výstavy najdete ZDE!

Tento netradiční koníček je časově velice náročný. V podstatě se jedná o každodenní starost. Mladý chovatel však má podporu také v rodičích, a tak si čas od času může od texanů odpočinout, třeba na dovolené. Výhodou tohoto plemena je, že lze velice brzy poznat, zda se jedná o samce nebo o samici. Může za to jejich rozdílné zbarvení. „Samice má pruhy, hnědý krk a šedo-hnědou hlavu. Samec je bílý a krk má skvrnitý,“ poznamenal bílovecký chovatel.

Ne všichni holubi však putují po regionálních výstavách. Někteří skončí v rodině Jana Beinhauera na talíři u nedělního oběda. „Z holuba je nejlepší asi polévka. Dá se samozřejmě upéct, ale mám pocit, že se tím maso zkazí, a na pečení je ho stejně málo. Na tu polévku je ideální,“ doporučil mladý člen Základní organizace Českého svazu chovatelů Bílovec.

A co přináší Janu Bainhauerovi v chovu holubů největší radost? „Přijdu do holubníku, zapískám a oni zatřepou křídlama, přijdou a zobou mi z ruky. Je to krásné,“ přiznal nazávěr ptačí nadšenec.