VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Mlynář Zdeněk Šmajstrla: S pohankou v těle jsme tady déle

/ROZHOVOR/ Oslavil už sedmdesátku, ale sotva by mu ji kdo hádal. Jeho obličej znají tisícovky lidí zejména kvůli knize Pohanka ve mlýně a v kuchyni, kterou vydal. Zdeněk Šmajstrla z Kopané, části Frenštátu pod Radhoštěm, kde stojí od roku 1861pohankový mlýn, je již čtvrtou generací Šmajstrlů, která se věnovala výrobě produktů z pohanky.

29.10.2016
SDÍLEJ:

S mlynářskou čepicí na hlavě znají Zdeňka Šmajstrlu, propagátora pohanky, tisíce lidí minimálně z obálky jeho knihy receptů Pohanka ve mlýně a v kuchyni.Foto: Deník/Ivan Pavelek

Přitom původně byl středoškolským učitelem a mlýn převzal jen proto, aby po smrti otce dotáhl do konce nasmlouvané zakázky. Do školy už se nevrátil.

Po odchodu do důchodu po něm převzal štafetu syn Pavel. I přesto, že Zdeněk Šmajstrla již práci v mlýně ukončil, pohance se věnuje pořád a stále je aktivní. I když už na jiném poli.

Ve mlýně už jste skončil a štafetu převzal syn. Nenudíte se?
Můj věk mi už dovoloval odejít do důchodu, i když jsem ještě nějakou dobu ve mlýně pracoval. Ale přesto všechno jsem nabýval přesvědčení, že v životě je třeba si odpočinout, tak jsem skončil s prací a začal jsem cestovat.

Takže jste vyrážel za krásami jiných zemí?
Začal jsem jezdit po světě, kde jsem hledal mlýny, ve kterých se zpracovává pohanka. Proto jsem cestoval zejména po Asii. Byl jsem v Laosu, v Kambodži, v Thajsku, ve Spojených arabských emirátech, a byl jsem i ve Vietnamu, kde jsem si také nechal svolat své bývalé studenty.

Máte na mysli vietnamské studenty, kteří kdysi v hojném počtu přijížděli do Československa?
Ano, studenty, kteří pracovali v Tatře Kopřivnici. Hanojský rozhlas vyhlásil to setkání, nakonec se jich nesešlo moc, ale přišli.

Objevil jste na těch svých cestách něco zajímavého?
Loni jsem byl ještě v Indonésii, Malajsii a Austrálii. Tam jsem také hledal staré mlýny na pohanku a na rýži. Je pravdou, že na těch svých cestách jsem našel mnoho mlýnů, ale mnohé z nich jsou technicky možná takových dvě sta let za námi. Všechno se většinou loupe a mele ručně. Dělají to zejména odrostlé děti, který je v rodinách běžně kolem desíti.

Takže takový rodinné podniky…
I tak by se to dalo říci, ale zásadní rozdíl je v tom, že u nás každý hledí hlavně na majetek, tam je to o srdíčku. Překvapilo mě, že například velká část Indonesie na těch ostrovech nemá elektřinu, moc tam neznají rozhlas ani noviny nebo televizi. Ale jsou podle mě šťastní a zdraví. Zdraví na duši i na těle.

Jedí tam pohanku?
Jedí tam pohanku, kokosové ořechy, rýži, amarant, zeleninu, ovoce. Sám jsem tam snědl přes dvacet kokosových ořechů. Ty čerstvé kokosové ořechy jsou něco úplně jiného než kokosová strouhanka, která se běžně prodává u nás.

Takže se v důchodu nenudíte…
Skončil jsem ve mlýně, protože to tělo to už úplně nezvládalo, zato jsem začal sportovat. Jezdím na kole, hraji badminton, někdy i třikrát týdně, bavím se malováním obrazů, trochu se s kamarády zajímám i o hvězdy. Přece jen už mám sedmdesátku za sebou, tak si užívám důchodu.

Kde jezdíte?
Po Beskydech a po cyklostezkách, které ještě stále, bohužel, mnohdy nejsou propojené, a tak se musí přejíždět přes hlavní cesty, kde je doprava hrozná. Asi je to tím, že u nás i po místních silnicích běžně jezdí kamionová doprava. Tam, kde jsem cestoval, jsem kamiony téměř neviděl.

Čtyři volební období jste byl komunální politik, po tom minulém už jste nekandidoval. Nemáte už potřebu veřejně se angažovat?
Člověk by měl být v komunální politice jen určitou dobu. Jak je tam hodně dlouho, je to špatné. Pro mě to bylo i časově obtížné a uvědomil jsem si, že už to chce mladší a pružnější mozky, tak jsem se už neangažoval. Naposledy mě tam spíše naverbovali a už mě pak ani nebavilo, jak se hádali, a jeden druhému dělal naschvály. I proto jsem skončil.

Vrátím se k Vietnamu a k těm bývalým žákům. Vy jste kdysi působil jako učitel…
Ano, na učilišti Tatry Kopřivnice. Učil jsem Vietnamce na nástrojaře. Ta první várka, která tady přijela, byla úžasná. To se doslova rvali o to, aby měli jedničku. Druhá várka přišla z Angoly, přímo z vojny, a to už byla banda, která si většinou vyráběla mačety, nože a dokonce se u nich našly i pistole. Do práce se jim nechtělo. To už nebylo, jako ti první, kteří měli zájem se něco naučit.

Jak vypadalo to setkání v Hanoji? Poznali jste se aspoň s některými?
Já jsem je moc nepoznával, ale oni mě poznali hned. Vypadám téměř stejně, akorát mi zešedivěly vousy, kdežto oni se změnili hodně. Tam už po té padesátce jsou tím horkem a sluncem všichni tak vysušení a zkrabatělí. Zase je pravda, že jsem tam nepotkal moc otylých lidí, jako třeba v západní Americe, kde jsem navštívil parky.

Máte na mysli jejich národní parky?
Ano, navštívil jsem tam přes dvacet přírodních parků, například Yosemitský, Yellowstonský, Arches a další. Ale vrátím se k těm otylým lidem. Když jsme v Americe přistáli, překvapilo mě, že tam jsou na letišti takové široké invalidní vozíky. Zpočátku jsem nechápal, na co. Až pak jsem viděl, že to je pro otylé lidi, kterým asistenti musejí pomáhat na vnitrostátních linkách a na těch vozících je převážejí. Je to tím, že se tam živí těmi hamburgery, cheeseburgery - v každé restauraci je toho plno. Oni si třeba běžně kupují čtyři až šest těch jejich koblihů.

Ale Evropané jsou také hodně otylí.
Evropa hlavně vymírá na úkor lepku. Živíme se přešlechtěnou pšenicí. Dnes už se těsto prakticky nehněte, jenom se zamíchá, téměř se nepeče, jenom se to těsto vysuší, protože jsou ventilátorové pece. Lepek se nepropeče, a škodí. Je třeba se změnit. Vždyť přece vidíme, kolik je kolem nás rakoviny. A na té se podílí i lepek. Celá Asie se živí rýží, pohankou, amarantem, kukuřicí. My se živíme pšenicí. Dáme si párek z pšenice, k tomu rohlík z pšenice a přidáme si kečup, který je vlastně hlavně škrob z pšenice - obarvený a dochucený. Utrácíme mnoho peněz za potraviny, které jsou pro nás jedy. Celá Evropa, jak je nejstarší a nejvzdělanější kontinent, vymírá zbytečně. A to je v Asii plno negramotných.

Přitom právě v Asii žije asi nejvíce stoletých lidí…
Tam je to stravování úplně jiné. Jedí tam pomalu, to jsou vlastně obřady při jídle. Jedí čerstvé potraviny. Používají rýžové nebo pohankové nudle. Jedí mnohem zdravěji. My se tady chováme rozmařile, a to nejen ve stravování. Lidi by se měli jet podívat třeba do Kambodže. Je to strašně chudý národ, ale v těch obyčejných rodinách se mají navzájem rádi. Uvaří si čaj a povídají si s dětmi. Tam se nestane, že by své rodiče někam odložili, tak je u nás někteří odkládají jako nepotřebné do domovů důchodců nebo jiných ústavů. Děti se tam starají o své rodiče až do konce.

Zůstaňme ještě u jídla. Vydal jste jednu pohankovou kuchařku a měl jste v plánu vydat druhou. Jak to s ní vypadá?
Ta druhá je připravená tak na devadesát procent, ale ještě tam chci dát poznatky právě z té Asie.

Takže by se tam měly objevit recepty i odtud?
Ano. Protože pohanka přišla z dálného východu – dovezli ji Tataři z Mongolska a chtěl jsem, aby byly poznatky i odtud.

Pokud vím, ta Vaše první kuchařka měla velký úspěch a asi ji znají po celé republice. Nebo se mýlím?
Ta kuchařka je opravdu všude možně. Je levná a vím, že si ji lidi rádi koupí, obzvlášť, když jim tam třeba napíšu věnování. Bylo deset dotisků a už jsem si říkal, že s tím skončíme, ale ona je pořad žádaná. Takže ten můj obličej v té mlynářské čepici znají lidi po celé republice. Taky jezdí z celé republiky do mlýna. Ale jezdí tady i Rakušané, Maďaři, Poláci, plno Němců. Ta kuchařka dokonce vyšla v němčině a překládá se i do angličtiny.

Tak to máte určitě radost…
Jsem rád, že lidi význam pohanky začínají chápat a že se v našich kuchyních pořád více ujímá, protože je v prvé řadě bezlepková. Máme hodně kladných ohlasů a poznáme to i podle toho, že hodně lidí k nám chodí na pohanku pravidelně. Lidi si to pochvalují, nejsou unavení, nemají potíže s klouby, člověk má čisté krevní řečiště. Zkrátka pohanka dává lidem zdraví. Já říkám: S pohankou v těle jsme tady déle.

Autor: Ivan Pavelek

29.10.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Škrpál přinese pořádnou porci muziky

Soudní jednání o osudu OKD u Krajského soudu v Ostravě 24. srpna 2017.
SLEDUJEME ON-LINE
21

Událost dne: věřitelé rozhodnou o osudu OKD

Slavnost se blíží. V Novém Jičíně vystoupí Neckář i Dyk

Letošní ročník je věnován 300. výročí narození Ernsta Gideona von Laudona.

Policisté hledají dívku z dětského centra

Se žádostí o pomoc se obrátili na veřejnost policisté, kteří pátrají po 14leté dívce, která odešla z dětského centra. 

I. B třída, sk. B: Až příliš krutá porážka pro Petřvald

Domácí premiéra v I. B třídě, sk. B, jim nevyšla. Fotbalisté Petřvaldu na Moravě v ní totiž přenechali všechny body Vřesině, která zvítězila 5:2.  

Souhrn I. B třídy, sk. D: Mořkov si vyšlápl na Starý Jičín

Novojičínsko – Jeseník nad Odrou přivezl všechny body z Oder, kde byly k vidění dvě penalty a dvě červené karty. Veřovice si pak dojely pro výhru do nedaleké Tiché, kde o výhře rozhodly ve druhém poločase.  

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení