Setkání motorkářů po zimě na Slezském náměstí se uskutečnilo podruhé. Stejně jako loni za organizací této akce stála Hana Honová, kterou řada motorkářů zná jako „motorkářskou mámu“. Ta také letos při setkání zorganizovala charitativní akci. „Loni jsme vybírali peníze na vozík na postiženého Honzíka, letos je to na Pavlíka a Dominika. Loni se vybralo devadesát tisíc korun,“ prohodila Honová a dodala, že když dělali sbírku na Honzíka, viděla v televizi příběh Renáty Prunnerové z Ostravy, která sháněla sponzory na to, aby svým handicapovaným dětem mohla poskytnout asistenční službu.

„Ona mě viděla v pořadu ta naše povaha česká a oslovila mě. Myslela jsem si, že tady bude pár lidí. Na motorkách jsem poprvé, protože motorek se bojím. Je to skvělé,“ pousmála se maminka Pavlíka, kterého měla s sebou na vozíčku a poznamenala, že často se dělají charitativní akce, které ani tolik nejsou potřebné a je dobře, že někdo dělá akce takto adresně.

A motorkáři ochotně chodili a přispívali padesátikorunou pro dobrou věc. Jen na vyjížďce jich bylo kolem 230, na náměstí se jich pak sjelo kolem tří stovek. Po úvodním přivítání Hanou Honovou se slova ujal místní farář Lumír Tkáč, který přednesl motlitbu a popřál motorkářům bezpečné návraty z cest. Obdobné přání vyslovil i Tkáčův host, americký duchovní Tom Edwards. Ten měl motorkářům co říci. „Bydlím nedaleko Daytony, a tam se nám sjíždí desítky tisíc motorkářů. A my je máme rádi,“ pronesl mimo jiné Edwards.

Tkáč pak obešel jeden stroj vedle druhého a každému požehnal. „Pro ty slušné motorkáře, kteří se chovají normálně, je takové požehnání určitě psychická podpora,“ uvedl Honza, který jezdí pětatřicet let a přijel z Ostravy s přítelkyní Luckou. To, jak vnímá požehnání Honza a další motorkáři bíloveckého faráře velice těší. „Je to dobré znamení, že lidi potřebují jakousi ochranu. Není to magie, která vždycky funguje. Je to přímluvná modlitba, která otevírá tyto lidi. Proto se spíše říká: žehnejme hlavy, aby s rozvahou jezdili, než jenom ten plech,“ vyznal se Tkáč, jenž u některých strojů neskrýval svůj obdiv.„Jsem strojní inženýr, pracoval jsem v automobilovém průmyslu, takže motorky mě zajímají. Obdivuji je jako krásné strojařské dílo, ale nejezdím na nich,“ uzavřel Tkáč.